(18.30 hodin)
(pokračuje Klán)
Pokud se podíváme na Německo, tak úprava je vydávána na úrovni spolkových zemí, které obvykle umožňují kouření v oddělených místnostech a vyjímají ze zákazu kouření malé provozovny. Absolutní zákaz kouření v barech a restauracích platí v Sársku, Severním Porýní-Vestfálsku a Bavorsku.
Pokud se podíváme na Polsko, tak kouření je zakázáno s výjimkou kuřáren sloužících exkluzivně pro kouření. V zařízeních, která mají nejméně dvě místnosti, může být jedna z nich určena pro kuřáky, pokud je vybavena ventilací zajišťující, že tabákový kouř neproniká do ostatních místností. V těchto prostorách se může servírovat jídlo.
Pokud se podíváme na Švédsko, které je vyhlášeno svým sociálním modelem sociálního státu, tak kouření je zakázáno ve všech zařízeních, kde se podává jídlo nebo pití. Kouření je povoleno pouze ve venkovních prostorách nebo ve zvláštních místnostech, které jsou opatřeny ventilací a jsou určeny ke kouření. Do těchto prostor není možné vnášet jídlo a pití.
Pokud se podíváme na Švýcarsko, abychom měli i jiný model, tak je to zde upraveno na úrovni kantonů, některé kantony umožňují kouření v malých barech a místnostech, které neslouží pro servírování jídla a pití a které jsou opatřeny potřebnou ventilací.
Když se tady zákon projednával už před půl rokem, tak tady někdo argumentoval tím, že pro úplný zákaz kouření je v našich podmínkách 70 % obyvatel. Já jsem po tomto sociologickém výzkumu pátral. Já jsem ho nikde, dámy a pánové, nedohledal. Ona to totiž byla anketa jednoho serveru, iDNES.cz, a anketa není sociologický výzkum. Jediný sociologický výzkum, který byl uskutečněn, byl přesně před rokem a udělalo ho Centrum pro výzkum veřejného mínění. Já jsem si ho tady vytiskl a seznámím vás s tím. Samozřejmě se jedná o rok staré věci, které už nemusí být dneska tolik relevantní, ale určitě se to za rok nezměnilo tolik, jako by se to změnilo v průběhu pěti let. Výzkum byl ze září 2015. Realizovalo to Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav, což si myslím, že je relevantní sociologická agentura, které můžeme věřit, a datu také můžeme věřit.
V září 2015 byly v rámci pravidelného šetření CVVM Naše společnost zkoumány názory občanů na zákaz kouření v restauračních zařízeních. Znění otázky: Jste pro, anebo proti zavedení úplného zákazu kouření v restauračních zařízeních? Varianty odpovědí: rozhodně pro, spíše pro, spíše proti, rozhodně proti. Téměř tři pětiny české veřejnosti před rokem, tedy 58 %, by souhlasily s tím, aby se kouření v restauracích zakázalo, přičemž více než třetina občanů starších patnácti let, 35 %, je rozhodně pro zavedení tohoto zákazu. Necelé dvě pětiny, 38 %, se naopak postavily proti takovému zákazu, přičemž necelá pětina, 18 %, je dokonce rozhodně proti schválení úplného zákazu kouření v restauracích. Tady vidíte na příkladu tohoto průzkumu, že je to stále padesát na padesát. Kdybyste otázku položili jinak, například zda jste pro to, aby v restauracích existovaly stavebně oddělené kuřárny, tak by vám také odpověděli úplně jinak a ten výzkum by byl opět jiný.
Samozřejmě nemám problém s úplným zákazem kouření, ale podle mého názoru je naše společnost stále ještě rozdělena. Proto se tady přikláním k částečné regulaci po vzoru Rakouska. Já do druhého čtení připravím asi čtyři pozměňovací návrhy, které budou tyto modely reflektovat. Budou reflektovat jak rakouský model, tak slovenský model, tak i model třeba Německa, kde se říká, že například nekuřácká část musí být první u vstupu do zařízení společného stravování a pak musí být teprve stavebně oddělená místnost pro kuřáky, která musí být samozřejmě odvětrávána.
Když jsem se byl podívat po naší zemi, jak u nás v uvozovkách funguje protikuřácký zákon z roku 2005, kdy vlastně skončila časová regulace, kdy v době podávání obědů platil zákaz kouření, a když jsem některé restaurace projel, tak jsem zjistil, že mnoho provozovatelů nebo majitelů už si samo upravilo, zda chtějí mít kuřácké, nebo nekuřácké zařízení. Mají to u vstupu do zařízení a dokážou si to tím pádem určitým způsobem regulovat sami. Zaměřují se na klientelu, která jim vyhovuje. Samozřejmě u částí, které jsou pro kuřáky, jsem zjistil, a kolega Vondrášek mi dá za pravdu, když jsme se byli také podívat v jedné restauraci, tam ani nepoznáte, že sedíte v kuřácké části, protože je to dneska tak odvětráváno, že ani téměř nenačichnete. I klimatizace dneska doznala hodně velkých změn, než tomu bylo před deseti, patnácti lety.
Jasně tady říkám, že jsem pro regulaci, jsem pro to, aby se reguloval zákaz kouření, protože je to špatný zlozvyk, ale pokud pan předkladatel jde touhou, že se snad sníží konzumace nebo nějakým způsobem kouření tabákových výrobků, tak to není pravda. A sociologická data ze západní Evropy to jasně říkají. Když tam všichni šli snahou o ochranu veřejného zdraví, že se sníží konzumace cigaret, tak se nakonec nestalo vůbec nic. Zůstalo to na stejné výši. Všichni kouřili doma nebo někde venku. Takže samozřejmě chápu úmysl Ministerstva zdravotnictví ochránit zdraví nekuřáků, ale musíme se také na to podívat z hlediska dalších dotčených aktérů, kteří mají co do činění se zákazem kouření v restauracích, a to jsou právě provozovatelé nebo majitelé.
Jelikož se tato problematika bude týkat právě hodně i malých zařízení, malých hospod, stálo by za zvážení, zda tento tisk nepřikázat také výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde jsme také tento problém řešili. Když si vzpomínám na to, že mi nebyli schopni zástupci předkladatele odpovědět na to, zda se zákon bude vztahovat na kluby, a řekli, že se na to vztahovat nebude, tak mně přijde, že tady zavádíme opravdu něco, plošnou regulaci zákazu kouření, co se stejně ve finále nebude dodržovat. A když už, tak by mě strašně zajímalo, kdo to bude na obcích kontrolovat. Bude tam jedna, dvě hospody. Kdo bude kontrolovat, zda si tam někdo zapálil?
Ještě jedna taková otázka na úplný závěr. Budu mít po zavírací době. Povolím si tam zapálit návštěvníkům, co tam budou, zamknu a budou si tam kouřit. Přijde kontrola. Stane se mi něco? Odpovězte si, dámy a pánové, sami.
To je ode mě vše a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Já vám také děkuji, pane poslanče, a požádám dalšího přihlášeného do rozpravy a tím je pan poslanec Leoš Heger a připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, paní kolegyně, páni kolegové, dovolte mi, abych se přihlásil ke stejné myšlence, kterou tady pronesl již pan zpravodaj, že o smyslu a důsledcích a důvodech tohoto zákona bylo v minulé rozpravě řečeno prakticky úplně všechno a je na čase se zákonem nějakým způsobem pohnout a co nejdříve hlasovat.
Já bych proto jenom s dovolením připomněl úplné obecné principy, na kterých je zákon postaven. Protože nepochybuji o tom, když vidím dva zapsané řečníky po mně, a jsem si téměř jist, že zde bude ještě mnoho slov na téma regulace obecně a znásilňování člověka a jeho práv. Já jsem si plně vědom, že žijeme v době, kdy regulací je opravdu příliš mnoho, a je potřeba říci, že musíme vybírat jenom ty nejdůležitější, protože lidská společnost se bez regulací bohužel neobejde, ale příliš mnoho škodí. ***