(18.10 hodin)
(pokračuje Nytrová)
Do toho se vkliňují samozřejmě požadavky, aby se sexuální výchova a homosexuální výchova dostávala do škol, a snižuje se věk dětí, které jsou s těmito praktikami a s touto výukou seznamování. A nakonec posledním krokem je prosazování snižování věku pro sexuální styk. Homosexuálové se budou snažit zrealizovat sex s dětmi. (V sále se ozývají výkřiky.) Mluvím o tom, jak už to v podstatě opravdu v některých zemích funguje.
Rizikové faktory života dětí v homosexuálních rodinách, které mohou být vystaveny, dětí vychovávaných homosexuálními páry - je tam vysoká promiskuita, vysoký výskyt pohlavních a jiných chorob, nadprůměrný sklon k alkoholu a drogám ve srovnání s heterosexuální společností, vyšší míra výskytu duševních a mentálních poruch, výrazně kratší věk dožití, výrazně vyšší výskyt násilného chování u homosexuálů.
Vážení kolegové, já jsem přesvědčena o tom, a uznávám lidskou důstojnost všech, odmítám ale měnit zákony přirozenosti a přírody. Jsem přesvědčena o tom, že jedině muž může zplodit a jedině žena může porodit dítě, a proto se jedině muž a žena mohou stát rodiči.
Jsem si jistá, že základem každé společnosti je spořádaná a pevná rodina. Muž a žena jsou biologicky odlišní ve své stavbě těla a mají odlišné sociální role. Proto nesouhlasím s novelou zákona o registrovaném partnerství a navrhuji tuto novelu zamítnout. Uvědomuji si, že je nutné chránit především zájmy nevinných dětí a je nutné usilovat o nejlepší a stabilní podmínky pro výchovu dítěte a nevytvářet alternativy, které nikdy nemohou nahradit základní model rodiny.
Proč neřešíme otázku podpory rodiny a mateřství ve významu zakládání rodin? Proč komise pro rodinu neřeší právě, jak pomáhat dnešním rodinám, dnešním manželstvím a dnešním krizím? Proč vytloukáme klín klínem? Proč trváme na rovnosti mužů a žen? Vždyť přece muž i žena jsou si rovni, ale každý z nich má jiné fyziologické a biologické přednosti.
Podpora rodiny u mě není zakládání lesních školek, dětských skupin a podobně. Podpora rodiny je to, aby ženy mohly zůstat co nejdéle se svými dětmi a věnovat jim svou péči a lásku a nebyly nuceny nastoupit o nejdříve do zaměstnání. Toto je u mě ta pravá podpora rodiny. Takže bojuji za obnovu manželství a navrhuji zamítnutí této novely.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. První prosím k mikrofonu pana poslance Dolejše, připraví se pan poslanec Stupčuk a pak pan poslanec Šrámek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Máme tři čtvrtě hodiny do 19. hodiny. Tento bod sice určitě nezmění chod České republiky, ale vyvolal debatu, která není asi úplně překvapivá. Zažil jsem to, když jsme tu diskutovali o zákonu o registrovaném partnerství, a potvrzuji jedno - že každý jsme nějak formovaní a ne vždycky je to dáno konfesí, tedy vírou, nebo stranictvím, což koneckonců potvrzuje, že civilizační vývoj od středověku do 21. století nešel vždycky rovně, nešel vždycky napřímo, ale někdy klikatou cestou a chvíli to trvá, než některé věci prostě projdou vědomím nejen jednotlivců, ale celé společnosti. Ale jde to. Koneckonců tak katolická země jako Španělsko má právě tento navrhovaný model. To je první poznámka.
Druhá poznámka - zájem dítěte. Zájem dítěte je především, aby vyrůstalo v nějakých podmínkách, kde ho budou mít lidi rádi. A upřímně řečeno, heterosexuální tatínek či maminka, která chlastá, která je na to dítě agresivní, je mnohem horší rodič než ten, který si vezme homosexuálního partnera biologického rodiče. Já si to myslím. A kdyby náhodou se některé z mých vnoučat nebo pravnoučat dostalo do této situace, věřím, že se budu rozhodovat na základě zájmu tohoto dítěte a ne podle určitých floskulí.
Poslední poznámka. Má smysl projednat ten zákon, proto si nemyslím, že ho musíme teď zamítnout, byť rozhodne většina. Pochopitelně. Ale ten Ústavní soud zrušil jenom určitý problém, tu diskriminační bariéru, ale jak tady slyšíte z různých právních názorů, zdaleka není vyrovnána ta situace, situace skutečného rodiče, byť adoptivního, a o to koneckonců jde. A možná na to právě instinktivně někteří reagují, protože tohle se jim nelíbí. Ale já si myslím, že i to je legitimní krok, a myslím si, že to má cenu prodiskutovat ve druhém čtení, a proto prosím, podpořte to, abychom mohli dále jednat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Stupčuka. Připraví se pan poslanec Šrámek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji. Já myslím, že to základní, co bychom měli mít na paměti při projednávání tohoto návrhu zákona, je to, co máme vepsáno do Ústavy a do Listiny základních práv a svobod, že lidé jsou si rovni v právech a povinnostech bez ohledu na barvu pleti a pohlaví. V tomto případě tím kritériem pro posuzování je to pohlaví. Já tvrdím, že za současné legislativní situace a našeho právního řádu neexistuje žádná diskriminace a bariéra. Proto ten zákon je zbytečný v tuto chvíli. Rozumím důvodům předkladatele, když ho navrhovali za situace, kdy ta věc nebyla judikována Ústavním soudem.
Nemůže obstát ani ten argument při úmrtí jednoho z těch dvou rodičů, protože analogicky ve stejné situaci se může ocitnout heterosexuální pár, kde se maminka rozvedla před x lety s tím manželem, našla si jiného partnera, toho si vzala, ale rodičovská práva zůstala tomu původnímu otci zachována, přestože třeba deset patnáct let spokojeně spolu žijí v manželství, maminka zemře, rodičovská práva má však ale ten původní otec, přitom to dítě je dávno vychováváno a citově poutáno k tomu druhému tatínkovi. A to je situace, ve které se samozřejmě mohou ocitnout i ty lesbické páry či páry dvou mužů.
Prosím, abychom tady nehledali řešení toho problému. Toto řešení bychom měli případně hledat v rodinném právu, v obecné úpravě občanského zákoníku. A paní profesorka Válková to tady říkala. Tím kritériem je vždycky citlivé posuzování soudu, co je v nejlepším zájmu dítěte. Ale přijímat tady nějakou speciální úpravu, legislativu a dělat tady nějakou složitou architekturu, já před tím varuji, protože bychom nakonec zjistili, že tím diskriminujeme a znevýhodňujeme většinovou heterogenní společnost. A prosím, abychom toto měli na paměti. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Eviduji další čtyři faktické poznámky - pana poslance Šrámka, připraví se pan poslanec Černoch, poté paní poslankyně Hnyková.
Poslanec Pavel Šrámek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Víte, že se pohybuji nejen mezi lidmi, ale i mezi zvířaty a rostlinami. Znám význam jednopohlavní květiny nebo plodiny, ale mohl by mi tu někdo vysvětlit, co jsou to jednopohlavní rodiče? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Černocha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já si myslím, že tento návrh je o tom, aby se děti měly lépe. Není to návrh, který by měl řešit nějaké nové mechanismy. Já sám jsem zastáncem tradiční rodiny. Myslím si, že chování norských úřadů je absolutně skandální v rámci odebírání dětí. Nechci si zvykat na nové mechanismy, o kterých mluvil pan kolega Zlatuška, vaším prostřednictvím, na co bychom si měli zvykat. Nebudu si zvykat ani na to, že se některý komunální politik nechá zbičovat důtkami a bere to, jako že to je normální. Myslím si, že to není normální.
Ale tady ten návrh je pro dobro dětí. Je pro dobro dětí a myslím si, že jakékoliv jiné diskuse jsou trochu mimo. A myslím si, že by si rozhodně zasloužil, aby tento návrh byl propuštěn do druhého čtení a tam se o něm diskutovalo. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Já bych si dovolila zareagovat na svoji předřečnici paní kolegyni Nytrovou, prostřednictvím vás, paní předsedající. Když tady mluvila o komisi, tak já do té komise chodím docela dost pravidelně. Mluvíme tam o rodině, o tom, jak by se podmínky měly zlepšit. ***