(18.00 hodin)
(pokračuje Plzák)
A druhá věc je už to zmatení pojmů tady babylonské. Takže pravdou je, že jsem se tím nezabýval, ale teď jak slyším tu diskusi - chcete tedy říct, otázka na předkladatele, že dvě ženy žijící v lesbickém páru, jedna biologickou matkou dítěte, biologický otec bude souhlasit s tím, aby druhá žena adoptovala to dítě, do kolonky "otec" bude zapsáno to ženské jméno? Představte si, že to dítě, dokud je malé, tak nic se neděje, ale pak mu bude čtrnáct, patnáct, oni se zeptají: Kdo je tvůj tatínek? A on řekne: Vlasta Nováková. (Smích v sále.) To pro to dítě musí být docela traumatizující. Já nevím. Možná se bude hlásit k tomu svému biologickému otci, kterého měl předtím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě budu konstatovat omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Petr Adam od 17.45 se omlouvá do konce jednacího dne.
Slova se ujme paní poslankyně Helena Válková k faktické poznámce a předám řízení schůze. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se jenom chtěla připojit k těm hlasům konzervativnějších možná poslankyň a poslanců, kteří si myslí, že to, o čem tady diskutujeme, už částečně vyřešil minimálně v té podstatné části, o které tady diskutujeme, nález Ústavního soudu, a že řada těch diskusí tedy je zbytečná.
A potom bych chtěla podpořit svého předřečníka, vaším prostřednictvím, pana poslance Plzáka, protože opravdu všichni známe spoustu rozvodových sporů a víme, že soudy, teď obzvlášť už ne automaticky, nesvěřují biologickému otci, ale vždycky se zjišťují konkrétní poměry toho dítěte, a platí ta dobrá stará zásada z Úmluvy o právech dítěte, kterou je samozřejmě Česká republika vázána, že to musí být v zájmu dítěte.
Takže ten případ, který tady byl citovaný, že zemře třeba biologická matka a ta lesbická partnerka by měla zájem o další výchovu dítěte, které s ní vyrůstalo deset roků, pochopitelně není ohroženo nedostatkem právní úpravy. A pochybuji, že by soud v takovém případě to dítě přikázal, respektive by rozhodl ve prospěch biologického otce.
Takže za sebe - ještě jsem se teď dívala taky na ten nález - si myslím, že zbytečně tady diskutujeme o úpravě, která není nutná. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. To byly faktické poznámky. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Nytrovou s řádnou přihláškou do rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Pavlína Nytrová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, připojuji se k názoru konzervativních poslanců. Zaštítila jsem petici proti adopci dětí homosexuálům. Jsem zásadně proti novele zákona o registrovaném partnerství, která by umožnila registrovaným párům osvojit si dítě svého protějšku, pokud je v rodném listě dítěte uveden pouze jeden rodič, případně pokud jeho druhý rodič o dítě nepečuje a dá souhlas k osvojení dítěte.
Zákon o registrovaném partnerství prošel v roce 2006 jen těsnou většinou pouze o jeden hlas, a to proto, že nerozhodnutá část poslanců byla ubezpečena v tom, že si homosexuální páry nebudou klást žádné další požadavky. Dnes vidíme, že svému slibu nedostály a nyní požadují zmíněnou adopci. Sliby chyby, slibem nezarmoutíš.
Co se týče registrovaných partnerství, je nutné upozornit na jednu skutečnost. Jak už zde bylo řečeno, není pravdou, že pokud biologický rodič dítěte zemře, že toto dítě je automaticky umístěno do dětského domova. Dnešní soudní praxe potvrzuje, že pokud biologický otec dítěte zemřel, pak je dítě homosexuálního partnera dáno do výchovy pozůstalému partnerovi, který by se stal pěstounem nebo poručníkem, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. Z toho plyne, že uzákonění adopce, o něž propagátoři zákona usilují, je z tohoto hlediska absurdní. V těchto specifických situacích by se z praktického hlediska jednalo pouze o několik málo výjimečných případů, a jak z výše uvedeného vyplývá, tyto mohou být uspokojivě vyřešeny v rámci současné stávající legislativy.
Hlavní stránka tohoto problému však spočívá v naprosto jiné skutečnosti. Otevírá se zde totiž možnost, že všichni lidé hlásící se k homosexuálnímu způsobu života si budou moci adoptovat dítě. A ta petice, kterou jsem zaštítila, je právě proto, aby hájila zájmy těch, kteří se sami hájit nemohou - práva nevinných dětí. Naší povinností je usilovat o to, abychom vytvořili co nejlepší podmínky pro výchovu dítěte, a nevytvářet jiné alternativy, které nikdy nemohou nahradit základní buňku rodiny, již tvoří jeden otec a jedna matka. Naopak vytvářením nových, alternativních variant můžeme snadno dospět k výraznějšímu zpochybnění a postupnému rozmělňování základního modelu rodiny. Tento model je třeba mít v úctě, chránit jej, aby zůstal i nadále pevným pilířem naší společnosti.
Známou skutečností zůstává, že právě homosexuální páry se v drtivé většině vyznačují vysokou formou promiskuity, která je mnohonásobně vyšší než u běžných heterosexuálních párů. To znamená, že zde rozhodně nelze mluvit o stabilním prostředí, v němž by dítě mělo vyrůstat. To potvrzují i sami mnozí homosexuálové, případně samotné pochody pride (vysloveno sprajt) pochodů. V tomto případě lze spíše mluvit o neuváženém experimentování na dětech než o upřímnou snahu hájit práva těchto snadno zranitelných dětí.
Chci zdůraznit, že ta petice a mé vystoupení není namířeno proti homosexuálům jako takovým. Je namířena proti absurdnímu uzákonění adopce dětí těmito páry. Homosexuální lobby usiluje plíživými postupnými kroky ničit staletí osvědčený model, fungující model rodiny. Ze strany homolobby jde o systematický postup, jak změnit fungování naší společnosti. Odstrašujícími případy by pro nás mohly být praktiky z Velké Británie, Francie, Holandska a severských zemí. Na půdě Sněmovny jsme už několikrát diskutovali o praktikách v Norsku.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní kolegyně, moc se omlouvám, ale poprosím kolegy, pokud si mají co říct, aby tak učinili v předsálí. Děkuji. Pokračujte.
Poslankyně Pavlína Nytrová: Děkuji. Takže několikrát jsme na půdě Sněmovny diskutovali o tzv. norských dětech a o tom, jaké prakticky v Norsku v dnešní době existují. A myslím si, že toto je pro nás pro všechny odstrašující případ. My nejsme někde na začátku. My už se můžeme poučit z praxe v jiných zemích.
Jaká je konkrétní praxe zavedení homosexuálních rodin? Homolobby má několik etap, které přesně podle svého programu plní. Nejprve gay pochody. Získává negativní reakce. Označují se za utlačovanou skupinu a potřebují mít svou ochranu. Když mají antidiskriminační zákony, chtějí registrované partnerství, údajně z důvodu zjednodušení právních norem, komplikací při soužití, informacích o zdravotním stavu. Dalším krokem, když mají registrovaná partnerství, chtějí adopci dětí. Nejprve adopci dětí biologického partnera a potom chtějí adopci dětí z dětských domovů. Chtějí rovněž umělé oplodnění, které je hrazené ze zdravotního pojištění. A když už mohou adoptovat děti, tak najednou dochází ke stavu, že ve společnosti je málo adoptovatelných dětí, a tak je musí někde získat. A takhle začínají praktiky juvenilní justice. Začíná odebírání dětí heterosexuálním párům. Určitě všichni z vás dostáváte maily od tzv. ruské matěry, které přesně dokumentují ve svých mailech, kolika ženám byly v Norsku ukradeny děti z naprosto nesmyslných důvodů. Takže to jsou praktiky, ze kterých my se můžeme poučit. ***