(17.50 hodin)
(pokračuje Nováková)
Tento návrh řeší situaci, kdy lidé žijí spolu v registrovaném partnerství a jeden z nich je biologickým rodičem - biologickým rodičem dítěte. Ten druhý spolu s ním, když žije ve stejné domácnosti, pohlíží se na něj - podle občanského zákoníku se na něj pohlíží jako na osobu blízkou, jako na osobu, která vůči tomu dítěti má povinnosti. To znamená, vyživovací povinnosti, povinnosti ho vychovávat. A já, protože jsem ze školství, jsem si už navykla z opatrnosti - tady paní kolegyně Hnyková tak jako free o tom mluví, že je někdo rodič, pro mě ještě pořád je rodič jako biologický rodič, a pak je někdo, koho mohu mít velmi ráda, protože mě vychovává. A je to de facto jako moje matka, de facto jako můj otec.
A teď znovu, vraťme se k této situaci. Ve škole, protože je zmatek, kdo je biologický rodič atd., jsme si navykli používat pojem zákonný zástupce. A to je právě ten, který, jak říkala paní kolegyně Hnyková, nese odpovědnost za výchovu a za přiměřenou péči o to dítě. Tomuto zákonnému zástupci náleží informace ze strany školy atd. a jedná se s ním jako by - kdyby to byl - tedy v uvozovkách - rodič. Je to zákonný zástupce. A když žijí lidé v registrovaném partnerství, jeden z nich je biologickým rodičem, druhý má ten status, který se rovná vlastně zákonnému zástupci neboli člověku, který má povinnosti vůči tomu dítěti, je osobou blízkou, tak kdyby náhodou nastala situace, že například ten biologický rodič zemře, tak zcela určitě ten, kdo je osoba blízká, bude jako první ve hře, aby mohl to dítě adoptovat.
A teď tady motáme ten nález Ústavního soudu. Tam se jednalo o to, a to skutečně bylo trošku nevyrovnané, že člověk, který je řekněme sexuálně orientován na stejné pohlaví, mohl, když žil sám, adoptovat dítě. Ale když žil v registrovaném partnerství, tak ne. A o to se jednalo teď v tom nálezu Ústavního soudu. Ale teď se bavíme opravdu o něčem jiném. My to skutečně nepotřebujeme. Ten, který žije ve stálém partnerství, o to dítě pečuje, odpovídá za jeho výchovu, odpovídá za jeho výživu, je vlastně ve stejném postavení, jako je zákonný zástupce. Proto je to skutečně zbytečné zasahování do toho, že dítě zkrátka má biologického otce a biologickou matku, a pak mohou být samozřejmě jiní lidé, kteří ho vychovávají.
Prosím také, abyste vzali v potaz, že se tím vůbec nijak neklade do kontrastu - dítě vyrůstá v registrovaném páru, tedy v domácnosti, kde je registrovaný pár, a vyrůstá v ústavní péči. A tady když řekneme lépe je dítěti, že žije v domácnosti, v láskyplném prostředí, o tom také to není. Tam to je prostě jenom o tom, a nezlobte se, já si pořád ještě myslím, že žijeme ve společnosti, kdy je mi divné, že v rubrice otec bude otec i matka, bude prostě nějaký pán a v rubrice otec a matka budou tedy dvě dámy. Já si myslím, že to zatím opravdu nepotřebujeme a není to proti zájmu dítěte.
Proto prosím, nepodporujme to, byť je to třeba dobře míněný návrh. (Potlesk z různých skupin v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní mám sérii faktických poznámek. První faktickou poznámku paní poslankyně Jana Lorencová. Připraví se s druhou faktickou poznámkou Štěpán Stupčuk. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já musím na úvod říci, že mám mezi jinak orientovanými, tedy sexuálními páry řadu přátel. Znám je důvěrně a mohu říct, že jedni žijí spořádaně, druzí se rozešli. Ale to není tak podstatné. Chci říct hlavně to, myslíte si, že my tady v tom 21. století, když to nenapadlo nikoho z našich předků, jsme až natolik chytří, abychom rozhodovali o těchto věcech? Myslíte si, že na to máme pouvoir, abychom rozhodovali o tom, jestli bude chlapec nebo děvčátko říkat jednomu z rodičů - v uvozovkách - stejného pohlaví maminko, komu bude říkat tatínku, jak to bude vysvětlovat spolužákům! Kde jsme se to ocitli, co to tady řešíme! (S důrazem:) Co si to dovolujeme!
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Nyní faktická poznámka kolegy Stupčuka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Já bych chtěl faktickou poznámkou reagovat na svoji předřečnici paní poslankyni Novákovou, protože mám pocit, že se trošku motáme v těch pojmech a ve výkladu toho, co ty pojmy znamenají. Samozřejmě že je rodič, ten je jasně daný biologickou vazbou na dítě. A současně platí, že je nejčastěji on tím zákonným zástupcem. Ale zákonným zástupcem může být samozřejmě i někdo jiný. Ať už to je osvojitel, nebo prostě babička, pokud nemá atd. Tak jenom abychom si to vysvětlili. Současně ale platí, že ten partner, který žije v tom jednopohlavním vztahu, automaticky není zákonným zástupcem toho dítěte. On právě není vůbec nadán žádnými právy a povinnostmi k tomu dítěti, ač jej fakticky může vyživovat, či nikoliv. To může nastat pouze za situace, že ten rodič část těch svých rodičovských práv a povinností deleguje na toho partnera, který s ním sdílí společnou domácnost. Pak se on například může prokázat tím delegovaným výkonem rodičovských práv, když jde vyzvednout dítě do školy či jinam.
Takže já bych chtěl vyvrátit to, co tady hlavně bylo tvrzeno, že automaticky ten partner je nadán těmi zákonnými - těmi právy k tomu dítěti. A podotýkám tedy zcela na závěr a znovu to opakuji, ta obecná úprava v občanském zákoníku je naprosto dostačující, je nediskriminační a myslím si, že bychom neměli tady řešit nic nějakým speciálním zákonem, protože bychom tady zase vytvářeli zvláštní režimy, odchylky, které by se mohly ve finále ukázat, právě ony, jako diskriminační. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stupčukovi i za dodržení času k faktické poznámce. Další faktická poznámka pana poslance Jiřího Zlatušky, připraví se s faktickou poznámkou pan kolega Pavel Plzák. Prosím sněmovnu o klid. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já k tomu, co tady říkala paní poslankyně Nováková, kdy říkala: na jedné straně je toto dítě žijící v tom partnerství s příslušným zastupováním apod. a na druhé straně ústavní péče, a potom z toho vyvozovala, že není potřeba žádná zvláštní úprava. Tak bych k tomu upozornil, že i kdyby tady tohle byla pravda, tak to nebude pravda v okamžiku, kdy ten rodič zemře a ta situace se změní. V takovém případě zůstává ten druhý partner bez jakéhokoliv vztahu k dítěti a ten ústav, na který paní poslankyně Nováková ukazovala, ten se stane domovem dítěte. Je to pro stabilitu toho dítěte. Je to potřebné proto, aby se vytvářelo prostředí, ve kterém opravdu tady tohleto může fungovat.
A když už jsem tady, tak bych si dovolil ještě poznámku k tomu, jestli vytváříme instituty, které zde stovky let předtím ještě nebyly. Před stovkou, dvěma sty let bylo naprosto nemožné, aby například žena mohla získat vysokoškolské vzdělání, aby se mohlo říct "paní doktorko" nebo něco takového. Připadalo by to také nemožné. Přesto se to změnilo a nepřipadá nám na tom dneska nic divného. Nebojme se toho takovéhle tradice měnit.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Zlatuškovi. Nyní pan kolega Pavel Plzák, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Všichni s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Ale já si myslím, že pan kolega Zlatuška nemá pravdu, protože když zemře biologický otec v registrovaném partnerství, tak sociální pracovnice by měla zhodnotit poměry a doporučit věci v nejlepším zájmu dítěte. A doporučit soudu, který rozhodne. To neznamená přece, že každé dítě, kterému umře biologický otec, nebo biologický rodič v registrovaném partnerství, půjde okamžitě do ústavu. To si myslím, že není pravda. ***