(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám rozpravu, do které je jako první přihlášená paní poslankyně Semelová, potom paní poslankyně Putnová a paní poslankyně Fischerová. Ještě předtím, než dám slovo paní poslankyni Semelové, přečtu omluvu pana poslance Josef Šenfelda, který se omlouvá od 16.50.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo v otevřené obecné rozpravě.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, novela zavádí nové školské zařízení, vzdělávací zařízení v zahraničí, pro které má být upraveno jeho právní postavení včetně vztahů se zastupitelskými úřady. Vzdělávací zařízení v zahraničí může být jak českou, tak zahraniční právnickou osobou. Nepředpokládá se, že by se zřizovala u jiných než soukromých zřizovatelů. Nevidím tedy důvod, proč by měla být financována tato zahraniční zařízení ze státního rozpočtu. Obecně platí, že materiální zázemí zajišťuje zřizovatel a tato zásada by měla platit i pro vzdělávací zařízení v zahraničí. Financování vzdělávacích zařízení v zahraničí tak nepatří do školského zákona, jak už tady řekl i pan zpravodaj, ale do zákona o poskytování dotací soukromým školám.
Kromě toho i kdybych tyto argumenty pominula, je poněkud zvláštní, že navrhovatelé chtějí poskytovat finanční prostředky ve výši 50 % prokázaných účelně vynaložených výdajů v předchozím roce. Jenže pokud by měly být finanční prostředky poukazovány podle prokázaných loňských výdajů, musel by být nastaven nějaký mechanismus kontroly těchto výdajů. A ten nastaven vůbec není. Není ani definováno, co lze považovat za účelně vynaložené výdaje. Co se týče kontroly, nejde o jediný nedostatek v zákoně. Chybí zde i mechanismus kontroly dodržování povinností vzdělávacích zařízení v zahraničí. Není jasná vazba poskytnutí finančních prostředků na dodržení povinností stanovených těmto vzdělávacím zařízením.
Nyní k personálnímu zajištění chodu českých škol v zahraničí. Podle navrhovatelů není možné po nich chtít, po těchto školách, aby měli požadovanou pedagogickou kvalifikaci pracovníci. Podle návrhu stačí pouze jeden pedagogický pracovník, který je v rámci vzdělávacího programu české školy bez hranic označován jako garant a přebírá odpovědnost za úroveň výuky. Ovšem to je podle zákona o pedagogických pracovnících zcela nepřípustné. Požadavek, aby vzdělávání ve školských zařízeních zajišťovali pedagogičtí pracovníci, platí bez výjimky dokonce i pro školní družiny, tedy zařízení pro zájmová vzdělávání. Navrhovaná změna zákona o pedagogických pracovnících, článek dvě návrhu zákona, je zcela nepřijatelná, i pokud jde o to, že se ustupuje od podmínky splnění předpokladů potřebných obecně pro výkon činnosti pedagogického pracovníka, tedy jako je svéprávnost, odborná kvalifikace, bezúhonnost a zdravotní způsobilost.
Rozumím tomu, že pro české rodiny žijící v zahraničí, případně tamější obyvatele s českým původem, je důležité udržování českého jazyka, kontaktů a povědomí o České republice. Za správné považuji záměr rozvíjet kulturu, český jazyk a informace o naší zemi. Na druhou stranu však nelze souhlasit s navrhovaným způsobem financování, které jde dokonce za rámec podpory podmínek financování soukromých škol v České republice. Stejně tak nepřípustná je i zmíněná rozvolněnost požadavků na kvalifikaci osob zajišťujících vzdělání a fakt, že zde neexistuje žádná možnost kontroly vzdělávacího procesu ze strany České školní inspekce. Z tohoto důvodu nemůže Komunistická strana Čech a Moravy zákon v předložené podobě podpořit.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Nyní paní poslankyně Anna Putnová už v rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Chtěla bych přiblížit situaci českých škol bez hranic, tak jak jsme je měli možnost s některými z vás v reálu vidět. V roce 2011 jsem navštívila v Paříži tuto školu, která funguje ve velmi skromných podmínkách. Organizuje ji tam paní doktorka Lucie Boucher, která je zakladatelkou této sítě, a ona nám sdělovala problémy, se kterými se potýkají. Naprostá nepředvídatelnost financování. Nemají možnost dohodnout si nasmlouvat si učitele, protože nevědí, jaké finanční zdroje budou mít. Nemají možnost připravit si rozvojové plány. Žijí vlastně z darů, z té minimální podpory, kterou dostávají z České republiky, a je to vlastně zájmová činnost. Domnívat se, že se jedná pouze o děti českých rodičů, by byl omyl, protože největší procento dětí je ze smíšených rodin. A tehdy mě zcela dostalo její vyjádření, když řekla, že není úplně jednoduché v cizím prostředí udržet si češtinu, to češství podporovat a podporovat to v rodině, kde jste jediným česky mluvícím člověkem, a předat to další generaci. A ona tehdy doslova řekla: Není to jednoduché, když otec nerozumí u večeře česky. Bylo to velmi dojemné setkání. My jsme viděli, jaké pokroky ty děti dělají. Ukazovali nám jejich práce, jejich písemné práce na začátku školního roku, na konci.
Já znovu podotýkám, že se jedná o sobotní školy. Dovedete si představit režim té rodiny, která musí podrobit celý svůj program víkendový tomu, aby děti v sobotu mohly jít se učit česky? A pokud máte děti nebo vnoučata, tak víte, že dnešní děti nedostanete někam, kam nechtějí chodit. A ty děti tam chodí rády.
Takže jsme slíbili, bylo nás tam tehdy několik, že se pokusíme vytvořit lepší podmínky pro fungování. I zašla jsem na Ministerstvo zahraničí, protože jsem vůbec neměla ambici tento nejednoduchý úkol zvládnout poslaneckou iniciativou, a požádala jsem o spolupráci. Tam mě odkázali na Ministerstvo školství. Na Ministerstvu školství řekli, abych s tím navštívila Ministerstvo zahraničí. Když jsem sdělila, že už mě odkázali na ně, tak mi řekli, že to nejde. No tak nezbývalo než se do toho pustit v rámci poslanecké iniciativy.
A já jsem si tehdy vzpomněla na pana profesora Delonga, který říkal: "Když něco nejde, dejte to mladým lidem, protože oni ještě nevědí, že to nejde, a oni to vyřeší." Tak jsem se obrátila na mladé právníky z Masarykovy univerzity a oni připravili jistě ne dokonalý, ale životaschopný návrh. Body, tak jak je přednášíme, mají svoji logiku. A teď je otevřený školský zákon, takže je možné, že bychom projednávali to financování českých škol bez hranic v rámci změn financování regionálního školství. Myslím, že to dává smysl. Myslím, že stojí za to podpořit ty lidi, kteří se opravdu snaží nejenom o to, aby se vnoučata žijících prarodičů v České republice s nimi domluvila, ale kteří se snaží o to, aby česky uměla opravdu dobře, aby byla schopna tady studovat, případně jednou žít.
Není to tak dávno, co jsme se v USA setkali s paní Evou Zucker - myslím, že se jmenovala, pokud jsem jí zkomolila jméno, tak se jí na dálku omlouvám - která mluvila o tom, jak je důležité, aby měly možnost tyto děti skutečně přijít do českých škol, aby neměly zpoždění, aby nebyly hendikepovány. Navíc ten synergický efekt, který je daný tím, že děti se vrátí v pondělí po víkendu a mluví se svými spolužáky o tom, co zažily, o tom, jak si připomínaly česká města, českou historii, české zvyky, tak to jsou vlastně malí ambasadoři v cizině.
Takže znovu žádám, zvažte podporu a nechte nás pracovat na zlepšení a dotažení do konce tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Putnové. Nyní paní poslankyně Jana Fischerová. Pardon, paní kolegyně, omlouvám se. Mám tady dvě faktické poznámky, které naběhly ve chvíli, kdy jsem vyslovoval vaše jméno, a to pana poslance Ivana Pilného a paní poslankyně Langšádlové, takže udělím dvě faktické poznámky.
Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. ***