(16.10 hodin)
(pokračuje Putnová)
České školy bez hranic vyučují podle vlastního vzdělávacího programu nazvaného Brána jazyků otevřená, který je v rozsahu požadavků Národního programu vzdělávání. Tento koncept vzdělávání je určen pro děti od 18 měsíců do 15 let, které pocházejí z bilingvního prostředí. Vzdělání je rozděleno na předškolní výchovu a školní výuku. Předškolní vzdělání pro nejmenší děti je rozděleno do tří věkových kategorií. V první kategorii jsou nejmladší děti od 18 měsíců do 3 let, které se zpravidla českému jazyku věnují nejméně jedenkrát týdně jednu hodinu. Další kategorií jsou děti od 3 do 6 let, které se učí nejméně jedenkrát týdně dvě hodiny, a poslední kategorií jsou školáci, kteří se učí čtyři hodiny týdně. Předškolní vzdělání pro nejmenší děti do 6 let je zaměřeno na porozumění českému jazyku, zlepšení slovní zásoby a vyjadřovacích schopností prostřednictvím hudby, kreslení, poslouchání příběhů, hraní her, které mají naučně-výchovný charakter.
Školáci, o kterých mluvím, plní svou každodenní vzdělávací povinnost na zahraniční škole a v rámci českých škol bez hranic se učí český jazyk, literaturu, dějepis, zeměpis českých zemí podle vzdělávacího programu Česká škola bez hranic, který byl v srpnu 2010 schválen. Jedná se tedy o sobotní školy. Výzkumným ústavem pedagogickým byl tento program doporučen a shledán v souladu s Národním programem vzdělávání.
Výuka ve školách České školy bez hranic je realizována alespoň jedním pedagogickým pracovníkem v každém stupni.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, paní kolegyně, ještě jednou přeruším a znovu požádám sněmovnu o klid. A to na levé i pravé části sněmovny. (Bez odezvy.) Myslím to úplně vážně. A pokud budete diskutovat o něčem jiném, tak v předsálí.
Prosím, pokračujte.
Poslankyně Anna Putnová: Tento pedagogický pracovník je označen jako garant, který přebírá zodpovědnost za úroveň výuky na daném stupni. Garant školní výuky pro první a druhý stupeň je přitom v ideálním případě absolvent oboru český jazyk a literatura, pro první stupeň to může být též učitel pro první stupeň. Vedle plně kvalifikovaných učitelů ideálně s dlouhodobou praxí se na výuce podílejí studenti vyšších ročníků pedagogických nebo filozofických fakult, případně pracovníci s jiným vzděláním, například absolventi uměleckých, hudebních a výtvarných oborů.
Je zřejmé, že nastíněný koncept českých škol bez hranic podporuje českou identitu a rozvíjí v dětech české kořeny. Rozvíjí je tam, kde žijí dočasně i trvale v zahraničí, a přispívá k rozšiřování českého jazyka a kultury také tím, že děti o svých zážitcích, schopnostech, o tom, co prožily v sobotní škole, mluví na svých domácích školách.
Problémem je, že tato záslužná činnost, která je svou podstatou veřejná služba, nemá potřebné právní zakotvení ani stabilní zdroje financování. Přecházím tedy k principům navrhované právní úpravy.
Vzhledem k výše uvedenému se jeví jako nezbytné zakotvit postavení poskytovatelů výše uvedeného vzdělání v zahraničí do českého právního řádu a zároveň je integrovat do veřejného financování. To je smysl té změny. V obecné rovině se tedy předpokládá, že zavedení nového školského zařízení, a to vzdělávacího zařízení v zahraničí, pro něž bude v základních rysech upraveno jeho právní postavení, včetně vztahů se zastupitelskými úřady, a zakotven titul pro financování ze státního rozpočtu. Bude tak užito stávající úpravy institutu zájmového vzdělání. Novela nijak nemění institut samotný, jak je zakotven v českém právním řádu, jen rozšiřuje výčet zařízení, která pod něj spadají.
Činnost vzdělávacího zařízení v zahraničí bude zčásti financována ze státního rozpočtu, ovšem v návaznosti na prokázané účelně vynaložené výdaje na zákonem stanovené položky v předchozím roce, čímž bude zajištěno, že stát neponese náklady na tzv. pilotní provoz. Financování uskutečňované na normativním základě, který předpokládá určité zprůměrovatelné náklady, se jeví jako těžce proveditelné.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a rovněž s politikou pomoci občanům České republiky v zahraničí, jakož i s politikou podpory zachování české kultury a vzdělanosti.
Návrh zákona neznamená významné zatížení státního rozpočtu. Jedná se o řády desítek milionů korun. Pokud by byly poskytnuty finanční prostředky všem dosavadním devíti školám, tak takový kvalitativní odhad, který jsme provedli na základě propočtu první české školy bez hranic v Paříži, činí 17 milionů ročně.
Domnívám se, že je to úprava, která by velmi podpořila a pomohla by stabilizovat instituce, které poskytují české vzdělání, prohlubují českou identitu v dětech, a budu velmi ráda, pokud nám umožníte projednat detaily této novely ve druhém čtení.
Tímto se také hlásím se svým přednostním právem po zpravodajské zprávě do obecné rozpravy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, paní kolegyně. Nyní zpravodaj Petr Kořenek, který je zpravodajem pro prvé čtení. A pokud mohu jenom komentovat, přednostní právo má zpravodaj a z navrhovatelů pouze ti, kteří přednostní právo mají ze zákona, to znamená ministři. Žel, ostatní navrhovatelé toto právo nemají. Ale vaši přihlášku samozřejmě eviduji ještě před přihláškou paní kolegyně Fischerové. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den ještě jednou. Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Já se budu snažit být stručný, protože to podstatné tady padlo. Pravdou je, že sám osobně jsem navštívil jednu školu v Londýně, kde jsem se seznámil s jejím provozem, tak to mi možná usnadňuje ten pohled. Pravdou také je, že zlepšení financování tady je určitě důležité, nicméně vnímám jako zásadní problém, že se dostáváme do zákona 561/2004 v platném znění, který je v současné době otevřen a kde řešíme financování. Tak je otázka, zda to nešlo řešit pozměňovacím návrhem právě při této novele. Nicméně myslím si, že to má více problémů.
Jedna věc je, že dáváme do zákona 561/2004, školský zákon, nové odstavce, které charakterizují vzdělávací zařízení v zahraničí, nicméně i na tyto nedostatky poukazuje zpráva vlády, která dala nesouhlasné stanovisko právě v tom, že se jedná o docela nedokonalý legislativní návrh. Co já ale vidím jako zásadní, tak je, že upravovat financování v rámci zákona 561 je docela problém, protože i dneska se podílí na financování Ministerstvo zahraničních věcí a myslím si, že by to tak mělo zůstat. Rozhodně by se nemělo stát, že by tím financováním mělo být zatíženo pouze Ministerstvo školství, protože ty prostředky na ministerstvu prostě nejsou.
Další legislativní problém vidím v tom, že pokud se budeme bavit o financování vzdělávacího zařízení v zahraničí, tak se osobně domnívám, že to patří do zákona 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů.
Takže tady vidím ty nedostatky, nicméně znovu opakuji, že myšlenka je velmi bohulibá, potřebná, a myslím si, že je potřeba o tom vést i širší diskusi, která by se měla vést právě na výboru a případně v druhém čtení. To je zatím z mé strany všechno. Děkuji. ***