(15.40 hodin)
(pokračuje Novotný)
Obce vlastnily například bytové fondy, větší města bytový fond v řádu tisíců bytových jednotek. Tyto bytové fondy privatizovaly občanům v té obci bydlícím a celkem logicky zohledňovaly v tomto svém počínání jakýsi z jejich hlediska veřejný zájem občanů té obce, to jest nikoli obce jako účetní jednotky a pouhý přínos do rozpočtu té obce, ale zájem, aby ti lidé měli i jakousi kapacitu a možnost získané bytové jednotky posléze spravit. A tehdy zastupitelstva ve většině v této zemi dospěla k názoru, že jestliže sídliště budou opravena a zateplena, jestliže staré činžovní domy z první republiky přestanou být oprýskané a zničené, ale jestli začnou hezky vypadat, že to je vyšší zájem než to, aby do rozpočtu obce za tu bytovou jednotku připlynuly prostředky na úrovni tržní ceny.
Samozřejmě že za období 15-20 let takových situací, kdy obce takto zohledňují nějaký veřejný zájem, který spočívá třeba i v nějakém desítky let trvajícím pokroucení tržního prostředí nebo majetkového prostředí, těch je mnohem méně, než bylo tehdy. Ale v každém případě každý, kdo je zastupitelem, kdo se někdy setkal s komunální politikou, tak ví, že existují situace, kdy veřejný zájem, který nijak nesouvisí se soukromým zájmem zastupitelů, radních, s jakoukoli korupční motivací, se velmi těžko slučuje s pouhým pohledem na obec jako na účetní jednotku, se ziskem do městského rozpočtu. Takových situací každý komunální politik za volební období zažije celou řadu.
To, co konala masově tehdy zastupitelstva - a myslím, že to bylo jednoznačně pozitivní a že to obrovským způsobem k lepšímu změnilo tvář České republiky - je dnes na úrovni masové trestné činnosti. Tak je to posuzováno. Já jsem sám osobně zažil při jednom soudu, kde jsem byl pozván jako svědek s jednou kolegyní z jiné strany z komunální politiky, která byla za něco takového obviněna a dnes už je naštěstí zcela zbavena jakéhokoliv takového obvinění, tak jsem zažil situaci, když jsem na toto upozornil státního zástupce. A ten mi na to odpověděl, že tento můj argument vnímá, ale že zatím nemají žádný podnět se touto činností zastupitelstev na začátku 90. let zabývat. Neboli mi v podstatě potvrdil interpretaci, že on si myslí, že by se tím zabývat mohli a že by v podstatě veškeré generace zastupitelů měst a obcí mohli případně začít stíhat.
Myslím si, že to je úplně absurdní. Proto vítám legislativní iniciativu, která tady je, která je založena na skutečné zkušenosti s těmi situacemi, se kterými se zodpovědní politici na komunální úrovni setkávají, a která jim trošku uvolní ruce a umožní jim rozhodovat v situacích, kdy to nejde posuzovat jenom ekonomicky a kdy dnes v podstatě každý městský radní, se kterým se bavíte, říká, že některé věci rozhodovat vůbec nechce, protože se bojí své kriminalizace. A já si myslím, že toto musíme změnit, a proto jsem připraven tento návrh podpořit.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji zde několik faktických poznámek. Chci se zeptat pana poslance Petrů, zda se hlásí řádně, nebo s faktickou poznámkou. Dobře, tak jste v pořadí. Nejprve pan poslanec Urban s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já tu iniciativu také vítám a řeknu proč. Možná takový malý příběh z mého rodného města Čáslavi, kde jsem se narodil a kde žiji. Tam je na náměstí, hezkém náměstí, hotel, který se jmenuje Grand. Ten hotel pochází z první republiky a pak byl částečně rekonstruován, přepracován v tzv. Akci Z. Po 89. roce ho privatizační komise zařadila do malé privatizace a od té doby měl asi deset majitelů, ale žádný provoz, takže ten hotel chátral, chátral. Přešly přes něj různé úvěry, tak jak si to ty subjekty a noví nabyvatelé vždy zastavili různým bankám. Obec se rozhodla ten hotel zpátky vykoupit přesto, že to bude stát mnohem víc, ta tržní cena, než by samozřejmě měl v době, kdy prošel malou privatizací včetně nějakých koeficientů. A protože je zchátralý, tak se rozhodla hotel opravit. Kdyby byl jenom ekonomický pohled, tak pravděpodobně by bylo nejlepší prodat to někomu dalšímu a pozemek, který je jistě lukrativní, na tom náměstí, tak prodat a nechat to třeba nějakému komerčnímu domu, bankovnímu nebo komukoliv jinému. To obec neudělala a je to dobře, protože občané si přejí něco jiného. A kdyby to bylo posuzováno pravděpodobně nějak striktně jenom podle ekonomických parametrů, tak by asi zastupitelé mohli mít nějaké problémy.
Já nevím, jestli je právně ten zákon úplně v pořádku, to neumím posoudit, ale ta myšlenka se mi líbí a filozofie podle mého názoru je správná. Takže pustit do dalšího čtení a posoudit to po právní čistotě. A to si myslím, že určitě stojí za to takto obcím pomoci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další pan poslanec Petrů, připraví se pan poslanec Adamec. Prosím.
Poslanec Jiří Petrů: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já asi navážu na svoje předřečníky jako bývalý starosta. Vezměte si, že u nás v pohraničí se v obcích prodávaly třeba pozemky na výstavbu rodinných domků za korunu. Přišla nová politická garnitura a předchozí měla potíže, protože bylo na ně trestní oznámení, že neprodali pozemky za tržní cenu. A já tedy pokládám otázku: Je odpovědnější zastupitelstvo, rada, případně starosta a místostarosta, kteří prodají i za nižší cenu, postaví se rodinné domy a s ohledem na to, že jsou tam malé děti, mám naplněnu mateřskou školu, je naplněna základní škola, mám z toho daň z nemovitostí, beru vyšší sdílené daně atd., anebo to, že to prodám zrovna v ten okamžik za tržní cenu?
Právě proto, aby bylo zabráněno perzekvování starostů, zastupitelstev a rad, si myslím, že to je velmi racionální návrh a skutečně stojí aspoň za to posouzení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Adamec. (Chce vystoupit řádně.) Vzhledem k tomu, že nikdo není přihlášen řádně, tak prosím, můžete vystoupit.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, za laskavost. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mně to nedá, abych k tomuto návrhu také neřekl pár slov.
Docela mi připadá úsměvné, když komunální politik, mám pocit, že aktivní, chce zamítnout tento návrh hned v prvním čtení, protože ta myšlenka je správná. Ale já jsem se nad tím zamýšlel ještě trochu jinak. Víte, když tady mluvil kolega Novotný o privatizacích, tak samozřejmě také jsem ten, který zprivatizoval asi 5 000 bytů se svým zastupitelstvem, takže mi zatrnulo, ale jenom do chvíle, než jsem si uvědomil, že tehdy byly obce v naprosto jiném postavení. Tehdy totiž obce měly statut fyzické osoby. To znamená, soukromoprávního subjektu a chovaly se podle hesla co není zakázáno, je dovoleno. Respektive co není v zákoně napsáno přesně, tak se mohu chovat podle svého vědomí a svědomí.
Dneska je to jinak. My jsme tady udělali z obcí veřejnoprávní korporace. A to je ten problém, kde já vidím zásadní změnu. Dokonce jsme to chtěli dotáhnout do takové dokonalosti, že jsme chtěli poslat NKÚ na kontrolu financování obcí. To je všechno pokračování té změny statutu obce. A tady celou dobu se šlo tím stylem, že je potřeba omezit možnosti zastupitelstev, je potřeba je hlídat, je potřeba je trestat, je potřeba je stíhat. Myslím si, že to je špatná cesta. Přiznám se, že nám se asi nepodaří už nikdy vrátit, protože asi v Evropě to není zvykem, se k těm fyzickým osobám, jak to bylo kdysi, protože bychom si ušetřili spoustu problémů a tyto diskuse, zda je něco hospodárné, ekonomické, nebo není, bychom si mohli odpustit. ***