(15.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Petra Fialu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Reaguji na vystoupení předřečníků, ale jednu poznámku si neodpustím. Školství je priorita této vlády. Kapitola v rozpočtu, kterou dostává Ministerstvo školství, patří k největší, z toho největší část jde na regionální školství, jehož financování tady teď diskutujeme. Podívejte se, jaký je zájem kolegů paní ministryně Valachové z vlády o tuto otázku. Nulový. Myslím si, že to je nedůstojné, a potřeboval jsem, aby to tu zaznělo.
Já chci reagovat na to, co tady říkal velmi správně pan kolega Rais. Tam ten problém peněz, které jdou na vysokoškolského studenta, není jenom v té částce, ale větší problém je v tom, že se meziročně mění a není vlastně nikdy jasné, kolik to nakonec bude, což je ale dáno tím, jaká je struktura rozpočtu vysokých škol v rámci celkového rozpočtu Ministerstva školství. Proto třeba já jsem se snažil, aby finance, které jdou vysokým školám, byly procentuálně zafixovány v celkové výši rozpočtu, který má ministerstvo, aby nedocházelo k tomu, že když se nedostává dostatek peněz v celém resortu školství, tak se musí dát na ty normativy, na to a na to, a nakonec nezbývá pro vysoké školy. Myslím, že to byla důležitá poznámka. Je potřeba při reformě financování, ať už to dopadne jakkoliv, myslet i na to, že nakonec se nesmí stát, že jedna část školství bude financována na úkor druhé, protože to pak způsobuje jenom další a další problémy.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní prosím k mikrofonu řádně přihlášenou paní poslankyni Semelovou. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, o potřebě změny financování regionálního školství se mluví x let. Stávající systém má totiž řadu nedostatků, nakonec už se tady o tom dnes mluvilo, které se negativně projevují v kvalitě vzdělávání. Honba za žákem, snaha o maximální naplnění tříd, to všechno vede především u středních škol k tomu, že je do maturitních oborů přijímán každý bez ohledu na jeho znalosti, studijní předpoklady a zájem o obor. Pokles nároků na přijímané uchazeče se pochopitelně projevuje i v průběhu studia a také při závěrečném výstupu. Celkový pokles úrovně - a zdůrazňuji, že nejde jen o střední školství, ale i o školy základní - se následně projevuje i na vysokých školách, odkud zaznívají nářky na úroveň přijímaných studentů.
Chci v této souvislosti upozornit na to, že nelze za tento stav obviňovat učitele, a to jakéhokoliv stupně. Byli a jsou to právě kantoři a kantorky, kteří přes problémy, zvyšování administrativy a komplikace, které na ně byly kladeny, berou své povolání jako srdcovou záležitost a dávají svým žákům, studentům a učňům maximum.
K tomu je třeba připočíst už zmíněné finanční ohodnocení pedagogických a nepedagogických pracovníků škol. Učitelé s vysokoškolským vzděláním jsou, pokud jde o jejich platy, na konci žebříčku zemí Evropské unie a v rámci České republiky dosahují pouhých 50 % mzdy ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. O nepedagogických pracovnících ani nemluvě. Ti berou často plat ve výši minimální mzdy.
Současný systém financování způsobuje také výrazné rozdíly poskytovaných finančních prostředků školám v rámci jednotlivých krajů, i o tom tady dnes byla řeč, které přistupují k jednotlivým školám značně odlišně. Přitom se jedná o srovnatelné školy, ať už jde o druh, stupeň, velikost, naplněnost tříd, skladbu pedagogického sboru a podobně. Stěžují si ředitelé i učitelé, jejichž platy v součtu nárokových i nenárokových složek se liší o tisíce korun měsíčně.
Proto podporujeme předložený návrh změny financování tak, aby financování mateřských, základních a středních škol bylo na stejné úrovni na celém území České republiky, nebo bylo stejné, aby byla centrálně nastavena závazná pravidla a kritéria. Kombinovaný systém financování, v němž se zohledňuje nejen počet žáků, ale je nastaven také na třídu učitele a na financování podle odučené práce, podle rámcových vzdělávacích programů.
Nutnost změnit stávající systém financování regionálního školství je tedy zřejmá a potvrzuje to i odborná veřejnost. Na dnešním kulatém stolu, o kterém tady mluvil pan poslanec Kořenek, se sešli zástupci asociací, například CZESCHA, asociace ředitelů škol, sdružení učňovských zařízení, základních uměleckých škol, asociace vychovatelů, nadace Depositum Bonum a dále představitelé Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu a dopravy, školských odborů, Sdružení místních samospráv či zástupci krajů. Ti všichni se shodli, že změna je potřebná, a předložený návrh podporují. Ocenili snahu ministerstva o diskusi k danému problému a možnost zapojit se od počátku do připravované reformy. Zároveň se však netajili některými výhradami, které se dále diskutují a které by měly být dořešeny v průběhu legislativního procesu. Konkrétně jde například o už zmiňované platy nepedagogických pracovníků škol, o financování školních klubů, jež je podle návrhu v tuto chvíli odlišné od financování školních družin, o řešení spádovosti škol a podílu obcí, kde mateřská či základní škola není, nejen na financování provozu, ale i investic, o problematiku umisťování dvouletých dětí do mateřských škol, o financování a organizaci máločetných oborů a víceoborových tříd a podobně.
S většinou těchto připomínek se ztotožňuji, a proto podporuji prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením, tak aby vznikl dostatečný prostor na prodiskutování a doladění potřebných úprav.
Na čem se všichni zástupci asociací a sdružení shodují, to je otázka celkového objemu finančních prostředků určených na vzdělávání. Kritika podfinancování je zde zcela namístě. Zdaleka nedosahujeme procenta hrubého domácího produktu, které vydávají do kapitoly školství vyspělé země. Zatímco průměr podílu školského rozpočtu v zemích Evropské unie na HDP je zhruba 6,1 %, u nás je to něco málo přes 3 %. Pokud nedojde k výraznému navýšení peněz ze státního rozpočtu, nebude možné realizovat žádnou reformu a vládou deklarovaná priorita vzdělávání zůstane jen na papíře. Je bezpodmínečně potřeba upravit střednědobý plán financování školství přijatý minulými vládami, který by v současné podobě stav ještě zhoršil. Podle našeho názoru musí za vzdělávání zodpovídat stát, to znamená i za jeho financování. Proto považujeme návrh na posílení kompetencí Ministerstva školství v této otázce za opodstatněný a naprosto správný. Jak jsme se mohli přesvědčit i na již zmíněné diskusi u kulatého stolu, s tímto návrhem souhlasili i představitelé krajů a dalších subjektů.
S tím také souvisí nastavení parametrů financování podle rámcového vzdělávacího programu tak, aby bylo skutečně zaplaceno vše, co se musí odučit, a aby bylo umožněno také dělení tříd v různých vyučovacích předmětech. Tady si však neodpustím poznámku, že mám obavy, zda toto dělení bude na některých především větších školách prostorově a organizačně vůbec realizovatelné vzhledem k celkové naplněnosti a navyšování počtu tříd do té míry, že jako kmenové třídy slouží už i odborné pracovny a další místnosti. Ale jinak samozřejmě dělení tříd podporujeme.
Osobní výhradu mám k tomu, že změna financování se má dotknout pouze veřejného školství a soukromé a církevní školy mají zůstat mimo. Podobnou výhradu mají určitě i poslanci z pravicových stran, ale pochopitelně z opačného úhlu pohledu a představy řešení. Podle mého názoru by soukromé i církevní školy měly být až na určité výjimky financovány z vlastních peněz a ne ze státního rozpočtu. Je mi ovšem jasné, že se na tom asi tady neshodneme, a to nejen s pravicovou opozicí, ale i se stranami tvořícími současnou vládní koalici. ***