(15.10 hodin)
(pokračuje Kořenek)
V oblasti financování nepedagogické práce systém bez zřetelného důvodu zvýhodní školu s vyšší naplněností tříd oproti stejně organizované škole s naplněností tříd nižší. Přitom potřeby nepedagogické práce jsou srovnatelné.
V oblasti středního vzdělávání s maturitní zkouškou systém v řadě případů negativně působí na kvalitu i na ekonomickou efektivnost vzdělávání školy v zájmu získání žáků, a tím pádem prostředků ze státního rozpočtu, snižují se nároky na kvalitu na vstupu do vzdělávání a i žáky s velmi malou pravděpodobností úspěšnosti na výstupu drží ve vzdělávání co nejdéle. To je ten problém, že bereme všechno, co se nám hlásí, zvláště u středního školství, abychom měli naplněné třídy.
Hlavní parametry navrhované změny financování regionálního školství pro školství a školní družiny bude normativní financování ze státního rozpočtu přeneseno na centrální úroveň, tj. na úroveň Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V mateřských, základních a středních školách bude normativní financování nepedagogické práce na žáka nahrazeno normálním financováním na školu, na odloučené pracoviště a na třídu, což mnohem objektivněji vyjadřuje reálnou potřebu zajištění obslužných činností škol. Naprosto zásadní změnu v navrhovaném řešení představuje zavedení zcela odlišného systému financování pedagogické práce v mateřských, základních a středních školách, konzervatořích a ve školních družinách. Jenom pro vaši zajímavost, dneska většina vychovatelů ve školní družině, mnohde i v mateřských školách, mají pedagogičtí pracovníci krácené úvazky.
Pro obory vzdělávání v těchto druzích škol až po školní družinu bude závazným právním předpisem stanoven maximální rozsah vzdělávání, nebo naopak maximální rozsah přímé pedagogické činnosti hrazený ze státního rozpočtu. Škole a školní družině bude poskytnut objem finančních prostředků na skutečný počet jejich pedagogů, pokud hodinové vyjádření jejich úvazku, tj. přímé pedagogické činnosti, nepřekročí stanovený maximální rozsah. Objem poskytnutých prostředků bude přitom respektovat reálné zařazení pedagogů školy a školní družiny do platových tříd a stupňů a normativně stanovenou úroveň ostatních nárokových a nenárokových složek platu.
Stávající systém financování regionálního školství prostřednictvím republikových a krajských normativů zůstane zachován pouze pro financování vzdělávání a školských služeb poskytovaných školskými zařízeními, s výjimkou školních družin. Dojde však ke změně struktury republikových normativů a k regulaci výše krajských normativů bude moci MŠMT stanovit personální standardy pro zajištění činnosti školských zařízení. Stávající systém financování prostřednictvím normativů na žáka zůstane zachován pro financování soukromých a církevních škol.
Dnes dopoledne ještě proběhl kulatý stůl na téma financování regionálního školství. Přítomné profesní organizace vnímají připravenou novelu zákona jako velmi zdařilou, ale zároveň upozornily na nutnost dostatku finančních prostředků. Přesto si však dovolím podat v podrobné rozpravě návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., dále školský zákon, ve výborech, a to na 90 dnů. Předkládaný návrh zákona představuje poměrně zásadní zásah do normativního financování regionálního školství. I když návrh zákona nemíří na všechny školy a školská zařízení, nicméně se dotkne početně největšího množství z těchto zařízení. Nejzásadnější změny se totiž dotýkají mateřských škol, základních škol, středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a školních družin zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí. Vzhledem k této skutečnosti, že návrh zákona s sebou přináší změny, které budou výrazně dopadat na celou řadu škol a školských zařízení, je třeba se návrhu zákona věnovat důsledně. Jednacím řádem stanovená 60denní lhůta pro projednání vládního návrhu zákona ve výborech se v tomto případě jeví jako nedostatečná.
Navrhuji tedy v souladu s § 91 odst. 3 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednat návrh zákona ve výborech ve lhůtě o 30 delší, tedy ve lhůtě 90 dnů. Jenom upozorňuji, že k takovému prodloužení lhůty je třeba souhlasu předkladatele. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Než otevřu rozpravu, ještě omluvím pana ministra Zaorálka, který se omlouvá od 15 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Otevírám rozpravu. Ještě než dám slovo řádně přihlášeným, mám zde jednu přihlášku s přednostním právem a to je pan předseda Fiala. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, školský zákon otevíráme za poslední dva roky tuším pošesté, což samo o sobě není samozřejmě dobré, protože naše školství určitě potřebuje stabilitu a ty neustálé změny, ke kterým dochází a kterým školy, ředitelé, učitelé, rodiče žáky vystavujeme, pozitivní nejsou.
U těch předcházejících novelizací, a víte to z mých vystupování, jsem naprostou většinu těch návrhů pokládal za zbytečné, nebo přímo špatné, až už je to povinná školka, jednotné přijímačky, a vzpomenete si na ty debaty, které jsme tu měli. Na rozdíl od toho naopak považuji změnu financování regionálního školství jako něco, co nutné je, co se udělat mělo. Přesto ale návrh, který tady předkládá paní ministryně, podpořit nemohu a považuji ho ve svém důsledku za horší, než je ten současný stav.
Já se s paní ministryní shodnu, i s tím, co tady říkal pan poslanec Kořenek, pokud jde o analýzu některých problémů, které v současnosti s financováním regionálního školství máme. Podle mě jeden z těch problémů, který tu až tak akcentován nebyl, je také nemožnost, nebo nedostatečná možnost ředitelů škol, aby nakládali s finančními prostředky, aby jim ty prostředky nechodily, jak se říká, obarvené a už dopředu určené, ale mohli s nimi podle potřeby školy volněji nakládat a třeba se to projevilo i ve výraznějším rozdílu ve financování těch pedagogů, kteří jsou kvalitní, atd. atd. Pokládám za problematický i způsob, jakým se třeba navyšují platy učitelů především v té tarifní složce, a ne právě v té nadtarifní, kde to zase umožňuje ředitelům s tím spravedlivěji nakládat, atd. To je jeden z těch problémů. Ale ten velký strukturální a dlouhodobý, ten se týká právě nerovnosti ve financování jednotlivých škol, regionálních škol, v rámci nebo mezi jednotlivými kraji, jednotlivými regiony České republiky.
Já jsem už před lety upozorňoval na to, že pokud tento systém nezlepšíme, nezměníme, tak dříve či později ten rozdíl financování krajů bude mít, resp. škol v jednotlivých krajích, dopad na kvalitu vzdělávání a tyto rozdíly, které v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivých kraji jsou, se budou ještě zvětšovat. Ani teď na tom nejsme dobře, protože když se podíváte na mezinárodní srovnání, tak rozdíl ve znalostech mezi jednotlivými kraji dosahuje až 1,5 roku školní docházky, což jsou čísla, která nás nemohou nechat lhostejnými. A to není způsobeno financováním, ale to financování tomu vytváření rozdílů dlouhodobě může napomoci.
Abyste mi dobře rozuměli, o čem mluvím, i ti, kteří se třeba detaily financování školství nezabýváte, tak vám uvedu dva konkrétní příklady. Pokud někdo bude studovat na střední škole elektrotechniku třeba v Jihočeském nebo Ústeckém kraji, tak na něj příslušná škola, střední škola, dostane 37 tisíc korun ročně, zatímco když bude studovat stejný obor ve stejně velké třídě ve stejné škole ve Středočeském kraji nebo Karlovarském kraji, tak na něj ta střední škola dostane 41 nebo 42 tisíc korun. Pokud bychom to přepočetli, spočítali to na celek té školy, tak ta škola v prvním případě dostane 5,9 milionu korun, zatímco ta druhá dostane ročně 6,5 milionu korun. A to si, dámy a pánové, představíte, že je rozdíl poměrně velký. A to jsou čísla naprosto reálná. ***