(15.00 hodin)
(pokračuje Valachová)
V případě uměleckých škol a soustavy uměleckého vzdělávání bych chtěla říct, že toto já také pokládám za poměrně klíčový prvek, protože v tuto chvíli je praxe v jednotlivých krajích významně jiná a umělecké školy byly odkazovány na to, co zbude z hlediska rozpisu finančních prostředků, protože přirozeně kraje preferovaly povinnou školní docházku. Domnívám se, že z hlediska odborných trendů ve vzdělávání je zcela namístě propojovat jak formální, tak neformální vzdělávání a umožnit maximální rozvoj talentů dětí, včetně talentů uměleckých.
Normativy centrálně z MŠMT na školu, na pracoviště, na třídu. Pro financování nepedagogické práce, tzn. mzdových výdajů pro nepedagogické zaměstnance v mateřských, základních a středních školách, bude systém normativního financování na žáka nahrazen normativním systémem financování kombinací normativů na školu, na pracoviště a na třídu, resp. u středních škol na třídu v oboru vzdělávání a u konzervatoří a ve vyšších odborných školách bude nahrazen kombinací normativů na školu, na pracoviště a na žáka, resp. u konzervatoří na žáka v oboru vzdělávání a u vyšších odborných škol na studenta v akreditovaném vzdělávacím programu. Také tyto normativy bude centrálně stanovovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Navrhované řešení, tak jak je vláda předkládá, respektuje i hodnocení a doporučení OECD pro Českou republiku v oblasti financování. OECD při hodnocení tzv. slabých stránek stávajícího systému financování škol a školských zařízení v České republice upozornilo zejména na toto: Rigidní systém národních, rozuměj republikových, normativů neumožňující zohlednit objektivní specifika vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích. Tady zejména upozorňuji na fakt, že tam, kde je méně a méně dětí v rámci demografického vývoje, dostávají kraje méně a méně finančních prostředků, což samozřejmě sekundárně vede zas k tomu, že se kraj nerozvíjí tak, jak by měl z hlediska vzdělávání a vzdělávací soustavy. Stejně tak je zcela nemožné nastavit systém středního školství, sekundárního vzdělávání, např. na uplatnitelnost na trhu nebo rozvíjet speciální obory v rámci krajů, které mají určité regionální charakteristiky.
Krajské variace, říká OECD, rozuměj mezikrajové rozdíly v počtech žáků na učitele v krajských normativech mezd pedagogických pracovníků, jsou nám vytýkány. Stejně tak chybějící národní regulace financování nepedagogické práce. Chtěla bych říct, že zatímco u pedagogické práce v tuto chvíli existuje shoda s odbornými asociacemi, se zástupci škol, s kraji, s obcemi, s odbory i zaměstnavateli, v případě nepedagogické práce detaily jednotlivých koeficientů by měly být finalizovány nejpozději během září. Podotýkám, že se jedná o prováděcí předpis a je to poprvé, kdy Ministerstvo školství předkládá Poslanecké sněmovně návrh zákona včetně všech prováděcích předpisů.
Dále namítá OECD možnost konfliktu zájmu krajů jako zřizovatelů škol a zároveň prostřednictvím svého úřadu i distributora finančních prostředků státního rozpočtu školám jiných zřizovatelů. Ve svých doporučeních pak OECD považuje za klíčové zejména přenést odpovědnost za financování mateřských a základních škol na stát, zaměřit financování na školu jako instituci a omezit financování vzdělávacích programů. Všechny tyto požadavky změny financování, tak jak jsou předloženy, respektují.
Závěrem bych, vážené poslankyně a vážení poslanci, chtěla říct, že bez změn financování mateřských, základních a středních škol nejsme schopni dosáhnout žádného významného pokroku z hlediska vzdělávání a kvality vzdělávání našich dětí a nejsme schopni z hlediska výkyvů demografického vývoje garantovat síť mateřských, základních a středních škol v odpovídající kvalitě a úrovni do budoucna. V neposlední řadě bych chtěla říct, že změny financování jsou základním předpokladem také pro to, abychom zajistili ohodnocení učitelů i ostatních nepedagogických pracovníků a abychom zastavili trend, který v tuto chvíli máme, a sice že se víc a víc začínáme potýkat s tím, že učitelé vůbec nemíří z hlediska pedagogických fakult a absolventů do našich škol. A pokud se potká nedostatek učitelů, vysoký věk ve věkové kohortě učitelů ve stávajících školách a silný demografický vývoj, který se v tuto chvíli přesouvá do základních škol a bude se dál logicky posouvat do středních, tak pokud se tyto dva faktory potkají, tak nejsme schopni garantovat nejenom kvalitu vzdělávání, ale vzdělávání jako takové.
Děkuji vám předem za věcnou rozpravu k danému vládnímu návrhu a věřím, že ho propustíte do dalšího čtení. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní ministryně. Prosím pana zpravodaje, kterým byl určen pan poslanec Petr Kořenek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní ministryně, členové vlády, Poslanecká sněmovna zahajuje projednávání sněmovního tisku 841, vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Součástí tohoto tisku jsou i podzákonné normy. Jeho zdůvodnění přednesla vyčerpávajícím způsobem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, proto se omezím jen na krátké shrnutí. Chtěl bych jenom ještě pro úplnost dodat, že poslancům tento tisk byl doručen 17. června v 11.21.
Definice problému. Současný systém normativního financování škol a školských zařízení ze státního rozpočtu kodifikovaný ve školském zákoně je založen na principu financování prostřednictvím tří normativů. Republikové normativy stanoví ministerstvo jako výši výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby na jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie v oblasti předškolního vzdělávání, základního vzdělávání, středního a vyššího odborného vzdělávání na kalendářní rok. Jde to v tzv. kohortách. Tyto republikové normativy slouží pouze k transferu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu ministerstva do rozpočtu krajů. Krajské normativy pak rozpočítá krajský úřad jako výši výdajů připadajících na jednotku výkonu na kalendářní rok. Tyto krajské normativy slouží k transferu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu kraje do rozpočtu jednotlivých škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí. Zvláštní pak jsou normativy pro soukromé a církevní školství, které stanoví ministerstvo a slouží pro poskytování dotací jednotlivým soukromým a církevním školám a školským zařízením.
Současný systém financování škol a školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí, dále také regionální školství územních samosprávních celků, ze státního rozpočtu se vyznačuje řadou problémů, jejichž důsledkem je nerovné postavení jednotlivých srovnatelných příjemců v rámci České republiky. Jako základní problémy bych pojmenoval nepředvídatelnost financování, rozdíly v platech v jednotlivých krajích zejména v oblasti nenárokových složek, a problémy především v odborném učňovském školství zvláště při odchodu žáků ze systému.
Dovolím si jenom krátce shrnout nedostatky současného systému.
Při normativním rozpisu prostředků státního rozpočtu do rozpočtu jednotlivých krajů nemůže Ministerstvo školství zohlednit důležitá specifika regionálního školství v jednotlivých oblastech, která významně ovlivňují skutečnou potřebu finančních prostředků v kraji, jako např. rozdílná velikostní struktura mateřských a základních škol, rozdílná oborová struktura středního a vyššího odborného školství, rozdílný procentní rozdíl ze školní populace zapojený do vzdělávání v zájmové umělecké škole nebo rozdílná finanční náročnost podpůrných opatření pro žáky ze speciálními vzdělávacími potřebami a další. Při normativním rozpisu prostředků státního rozpočtu z rozpočtu krajů do rozpočtu jednotlivých škol a školských zařízení vznikají velké rozdíly ve výši krajských normativů, tj. rozdíly ve výši státní finanční podpory na vzdělávání žáků ve stejném oboru vzdělávání mezi jednotlivými kraji. Výše normativů navíc není dlouhodobě předvídatelná nejen ze strany škol jako příjemců finančních prostředků, ale ani ze strany ministerstva.
Systém nezohledňuje skutečný rozsah vzdělávání poskytovaného žákům konkrétní školou. Škola, která danému počtu žáků poskytne nižší objem pedagogické práce, než je objem předpokládaných normativů, je pak systémem zvýhodněna a naopak škola, která by v zájmu kvality vzdělávání chtěla objem pedagogické práce zvýšit, je systémem výrazně limitována.
Systém nezohledňuje rozdílnou úroveň nárokových složek platů pedagogů v konkrétních školách, tarifní platové stupně podle délky vykonávané praxe, specializační příplatky a do budoucna pak např. nároky vyplývající z kariérního systému učitelů. Zde bych jenom z praktického. Škola, která má vyšší věkovou strukturu, je podstatně více znevýhodněna než ta, která má mladší věkovou strukturu. Takže samozřejmě prozíravý ředitel se snaží v rámci možností mít vyvážený učitelský sbor, ale samozřejmě učitelské sbory nám stárnou a samozřejmě tam, kde učitelé učí dlouhodobě a mají vyšší praxi, tak samozřejmě škola má pak vyšší potřebu finančních prostředků. ***