(11.10 hodin)
(pokračuje Babiš)
Nejdříve slíbené malé okénko do minulosti. V březnu roku 2015 začala Sněmovna souběžně projednávat dva vládní návrhy upravující pojišťovnictví, jejichž předkladatelem bylo Ministerstvo financí, novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a novelu zákona o pojišťovnictví. V té době se spustil zpětně jen obtížně pochopitelný sled událostí, které vedly k tomu, že po více než roce se zde nad stejnou věcí scházíme znovu. Pokud vnímám správně pocit této Sněmovny, troufl bych si říct, že jsme z novelizací obou zákonů unaveni a otráveni.
Za hlavní příčinu současného stavu považuji jednoznačně legislativní aktivismus kolegy poslance Šincla. Jeho kontroverzní pozměňovací návrhy k vládním návrhům zákona nejdříve donutily v létě 2015 vládu ke stažení příslušné novely ze Sněmovny. Tehdy se přitom jednalo o novelu velkou, komplexní, která měla slušnou podporu pojišťoven, zprostředkovatelů i České národní banky. Přetahováním o regulaci provizí však tento zákon spadl pod stůl. S vaničkou se tehdy vylilo první dítě, nepochopitelně zákon, po kterém jinak pan poslanec podle vlastních slov tak silně toužil. Druhé dítě se vylilo jen několik měsíců poté a jmenovalo se vládní návrh zákona o pojišťovnictví, který s problematikou přepojišťování a provizí nijak věcně nesouvisí. Kvůli tomu legislativnímu dobrodružství má dnes Česká republika stále nepořádek na trhu zprostředkování v pojišťovacím sektoru a navíc čelí hrozbě finančního postihu za nesplnění povinnosti transpozice evropského práva do tuzemského právního řádu.
Nyní už ke konkrétním námitkám, které zde v rámci druhého čtení prezentoval pan poslanec Šincl. Nejdříve, proč nyní nepředkládáme opět rozsáhlou, ale pouze dílčí novelu, torzo omezující se na úpravu některých finančních vztahů mezi pojišťovnami, pojišťovacími zprostředkovateli a klienty. Neděláme to jednoduše proto, že už v danou chvíli nedává žádný smysl. V roce 2015 se ještě bouřlivě jednalo o vznikající nové evropské směrnici o distribuci pojištění a ta už je nyní schválena a bude s ohledem na legislativní požadavky transponována zcela novým zákonem, který již v současnosti připravujeme. V logice tohoto postupu Ministerstvo financí informovalo jak rozpočtový výbor, tak i odbornou veřejnost. Ve svém posledním vystoupení k tomuto tématu nás zde pan poslanec Šincl rovněž přesvědčoval, že zde z pověření vlády předkládám něco, co se shoduje s jeho původními pozměňovacími návrhy z 90 %. S tímto však ovšem nemohu souhlasit. Jedná se o výsledek několikaměsíčního hledání kompromisu. Tento těžce vybojovaný kompromis ctíme. Nechápu proto, že i tento koaliční návrh byl zpochybňován novými pozměňovacími návrhy koaličního poslance.
Původní pozměňovací návrh poslance Šincla z roku 2015 obsahoval řadu problematických ustanovení, která na rozdíl od toho, co je předmětem současného kompromisního vládního návrhu, nebyla pro Ministerstvo financí akceptovatelná a kterou jsme zásadně odmítli. Jedná se zejména o zavedení stropu pro provize a velmi nedůslednou ochranu spotřebitele. Do působnosti měla být zahrnuta riziková životní pojištění bez výjimek.
Ministerstvo financí vždy hlasitě a konzistentně upozorňovalo, a to ve shodě s Legislativní radou vlády, že regulace provizí není žádnou univerzální ochranou spotřebitele, ale spíše problematickou selektivní ochranou pojišťoven. Takový typ státního zásahu do regulace tržní ekonomiky nepatří, neboť přináší jednostrannou konkurenční výhodu na trhu, aniž by přinášel garanci pozitivního efektu pro klienta. Proto jsme na Ministerstvu financí v rámci hledání kompromisu vždy upřednostňovali onu druhou nohu regulace, kterou je úprava výpočtu odkupného. Odkupné je obnos, který klient obdrží, pokud sjednané životní pojištění s investiční či spořicí složkou vypoví. Současná praxe je taková, že v prvních dvou letech neobdrží klient nic, protože veškeré zaplacené pojistné pojišťovna přednostně alokuje na úhradu poplatků za sjednané pojištění, to je fakticky na úhradu vlastních distribučních nákladů. Návrh zákona nově stanoví, že tyto náklady se musí na klientovi uplatňovat rovnoměrněji a průběžněji. To je z mého pohledu objektivní zlepšení pozice spotřebitele.
Nyní ještě návazně k panu poslanci Stanjurovi, který je autorem jediného současného pozměňovacího návrhu k tisku 751. V první části svého pozměňovacího návrhu pan poslanec Stanjura vypouští z vládního návrhu § 21f, tedy regulaci provizí. Tím se obsah této novely omezil pouze na regulaci odkupného, což ve výsledku odpovídá pozměňovacímu návrhu, který zde v loňském roce předložil pan poslanec Kubíček. Ačkoli Ministerstvo financí tehdy tento pozměňovací návrh podporovalo, v rámci koalice byl shledán jako nedostatečný. Jak jsem už uvedl, ctíme dohodnutý koaliční kompromis, a proto návrh na vypuštění tohoto paragrafu nepodpoříme.
Ve druhé části svého pozměňovacího návrhu, úpravě § 21f, pan poslanec Stanjura odstraňuje právo klienta na odkupné v prvních dvou letech trvání životního pojištění, s čímž nelze souhlasit. Jde tím totiž proti logice a smyslu celého, jinak věcně správného ustanovení o odkupném. Klient by se tak ke svým prostředkům, jejichž zvýšení garantuje právě tato novela, dostal nejdříve až ve třetím roce trvání pojištění.
Dámy a pánové, závěrem mi dovolte požádat vás o podporu vládního návrhu, a tím i o ukončení dlouhého martyria, které jsme s tímto zákonem za poslední rok prožili. Návrh považuji za kompromis, který přiměřeně zohledňuje zájmy všech dotčených stran - klientů, pojišťoven a zprostředkovatelů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi za jeho úvodní slovo. Otevírám rozpravu, do které nemám žádnou přihlášku. Pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jiří Dolejš: Krásné dopoledne. Věřím, že moje role ještě přijde, abych vás provedl poměrně jednoduchým hlasováním, ale dovolte malý komentář k tomu martyriu, tedy spíše k jeho finále, protože nemá cenu tady ty dva roky reprodukovat. Spíše jde o to, že samozřejmě tím, že je to vládní návrh, tak je logické, že v jeho základech stojí určitá dohoda koaličních subjektů, a tudíž těžko lze na tuto dohodu mít nároky, že neřešila to, co řešit nechce, tedy v podstatě to, co trápí klienty, tedy enormní provize zprostředkovatelů. To, co se shodli, že regulovat chtějí, tak můžeme debatovat pochopitelně v logice efektivnosti nebo v logice toho, že je to řešení dílčí, ale musím říci, že na půdě rozpočtového výboru, byť tyto debaty také měly několik etap a mohli se k nim vyjádřit jak zástupci pojišťovacích společností, tak samotní zprostředkovatelé, tak při hlasování jsme se ničeho příliš nedobrali. Musím konstatovat, že rozpočtový výbor se u tisku 751 nedopracovat celkového usnesení, a tudíž jistý, řekněme, stín pochybností nad kvalitou celé té předlohy zůstává. V každém případě nám zbude jediné - prohlasovat návrh kolegy Stanjury, který se skládá ze dvou částí, a samozřejmě pak rozhodnout o celém návrhu.
Dovolte mi jenom jednu poznámku k řešení kolegy Stanjury. Pokud jsme se tady trápili v loňském roce nad myšlenkou, jak odregulovat ony provize z pohledu klienta, tak návrh kolegy Stanjury spíše směřuje k tomu, do jaké míry tyto víceméně nepříliš ztenčené dopady na klienta jsou přerozděleny v podnikatelském vztahu mezi pojišťovnou, která si samozřejmě účtuje jisté náklady, a tím zprostředkovatelem. Já vnímám jeho návrh jako jisté přiklonění se i k zájmům zprostředkovatelů, ale jaksi samotných klientů se to v tom konečném důsledku až tolik nedotýká. A k tomu směřuje koneckonců i moje osobní stanovisko, byť, jak jsem řekl, stanoviska rozpočtového výboru jsou taková, že usnesení přijato nebylo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Jsem autorem jediného pozměňovacího návrhu, tak se vás pokusím přesvědčit, že ten návrh je dobře. Kdybychom se dohodli na tom, že nezavedeme žádnou regulaci, tak je to to nejlepší řešení. O tom jsem přesvědčen, že ta regulace vlastně vstupuje na svobodný trh a snaží se regulovat obchodní vztahy mezi dvěma soukromými společnostmi a to není dobře. V okamžiku, kdy vznikla jasná většinová vůle to nějakým způsobem regulovat, což je ten problém u životního pojištění, když se spoří - abych nepoužíval úplně ty přesné odborné termíny, abych to vysvětlil. Skutečně existuje. Stává se, že klient předčasně ukončí smlouvu, uzavře novou a přijde o část již naspořených peněz. Jenom chci říct, že na tom tratí klient, možná jedna pojišťovna, ale získá na tom druhá pojišťovna, ta, která uzavírá nevýhodnou smlouvu pro toho klienta.***