(20.00 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Ale ptejme se, co je úkol České republiky v této situaci. Já bych řekl, a právem moji předchůdci tady pravili, že pro Českou republiku je to opravdu smutný fakt a škodlivé, kdyby Velká Británie s konečnou platností z Evropské unie odešla. Má ještě na vyjednávání dva roky času. Uvidíme, co potom z toho vyleze.
Ale myslím, že bychom se měli vyvarovat všech silných slov. Když někdy dnes slyším, ať je to z Bruselu, z Paříže nebo jiných, ale bohužel v té Sněmovně, dobře jim tak, ať jdou, dáme jim ještě kopanec, aby co nejrychleji odešli, tak je to hluboký omyl. Nezapomeňme, Velká Británie je pátá největší hospodářská mocnost na světě. Má velice úspěšnou politiku, má výbornou armádu, loďstvo a letectvo. V lecčem je všem evropským státům vzorem. Tudíž promiňte, neměli bychom tady my, kteří jsme měli úplně jiné dějiny, je dneska odsuzovat. Naopak. Úkol české politiky by měl být v Bruselu emoce tlumit, navázat se všemi stranami spojení a snažit se o to, aby vztahy do budoucnosti, ať budou jakékoliv, mezi Velkou Británií a EU byly nejužší. Nikoliv potrestání vzpurných Britů, nýbrž dlouhodobé a trpělivé jednání o nové podobě našich vztahů, nás, tedy EU, a Velké Británie je dneska nutné.
A ČR tady může v jedné věci přispět. Pamatujete si snad ještě, jak se rozpadlo Československo. Tehdy se dohadovaly obě strany, tak k úžasu světa našly mírumilovné řešení, nepadla ani facka při rozdělení republiky, bodejť aby se střílelo jako v Jugoslávii. A bylo to možné tím, že obě strany, i česká strana, tehdy se zachovaly opravdu velkoryse, opravdu jsme byli vstřícní vůči Slovákům, Slováci zase v lecčem nám. Bylo to přátelské a vstřícné jednání a přiznejme, že to přispělo k tomu, že dneska máme i se Slovenskem vynikající vztahy. Ať tam vládne kdokoliv nebo kdokoliv vládne v Praze, ty vztahy jsou výborné. Měli bychom tohle někdy také Bruselu vyprávět. Jak se vyplatí v kritické situaci neztratit zdravý rozum a vůči partnerovi i během rozvodu být vstřícný. O to bych prosil českou vládu, aby v tomto smyslu v Bruselu vystoupila. Právě z naší zkušenosti a z naší potřeby, abychom nadále udrželi úzké vztahy s Velkou Británií. Ty pro nás hrají větší roli, než se nám to na první pohled zdá. Zde je velký úkol pro českou diplomacii i pro českou vládu, aby opravdu pomohla tomu, aby na obou stranách zavládlo střízlivé přemýšlení. I v Bruselu i v hlavních městech našich partnerů v EU.
Děkuji za pozornost a přeji panu premiérovi a panu ministru zahraničí mnoho štěstí ve vyjednávání v příštích měsících a letech. Děkuji mnohokrát. (Potlesk z lavic poslanců TOP a Starostové.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Já vám také děkuji. Nyní s přednostním právem se hlásí pan premiér. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Skutečně se budu snažit maximálně stručně reagovat na tu debatu, která tady prozatím proběhla. Myslím si, že platí, že bychom v ní měli pokračovat v pracovní skupině, kam budou přizváni zástupci parlamentních politických stran, tak abychom využili léto pro to, abychom se pokusili hledat nějaké shodné body, pokud jde o pozici ČR za prvé k těm podmínkám pro odchod Velké Británie z EU a za druhé k tomu, jak by se EU měla změnit.
Je jasné, že EU neskončila brexitem. Já bych rád odmítl všechny takové ty katastrofické vize, které tady byly předestřeny o rozpadu, rozkladu, zániku. Nezanikne ani Velká Británie, nezanikne ani EU. A já vítám to, co tady zaznělo, že bychom k těm jednáním s Velkou Británií měli přistupovat racionálně, v klidu a že by ČR měla být tou zemí, která do toho právě ten klid bude vnášet. Je jasné, že s Brity se musíme dohodnout na vypořádání našich vztahů, ale musí to být dohoda, která bude vzájemně výhodná. A asi to vůbec nebude jednoduché.
Je jasné, a souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, že tím, že Británie odešla z EU, se oslabuje transatlantická vazba mezi EU a Spojenými státy. A také si myslím, že je důležité, aby se posílila spolupráce mezi NATO a mezi EU. Doufám, že to bude deklarováno jasně i během jednání varšavského summitu.
Já se chci vrátit k tomu, co v diskusi tady velmi silně zaznívalo, přemítání o tom, proč se vlastně Britové rozhodli o tom, že vystoupí z EU. Rozhodli se v referendu. Ten výsledek byl relativně těsný, ale byl to výsledek, který byl zřejmý. Odpůrců setrvání v Unii bylo více, těch, kteří přišli hlasovat. Možná si vzpomenete na to, že Evropa připravila Velké Británii určitou nabídku. Připravila určité návrhy změn, které byly vyjednány ještě předtím, než se konalo referendum. Česká republika a V4 k tomu také výrazně přispěly. A už tehdy z hlediska té agendy, kterou otevřel David Cameron, bylo zřejmé, v čem cítí problémy v britském veřejném mínění. A já se vracím k tomu, co jsem tady říkal a co říkal i pan poslanec Benešík. Jedno z hlavních témat, které rozhodovalo o výsledku britského referenda, byla situace na britském trhu práce. Samozřejmě že tam byla i další témata. Debatovalo se o tom, kolik Britové odvádějí do společného rozpočtu. Debatovalo se o tom, do jaké míry musí přejímat společnou legislativu EU. Ale jednoznačně tím důvodem nebyla loňská migrační krize, protože Británie má vyjednanou výjimku - není součástí Schengenu. Má vyjednanou výjimku, pokud jde o evropskou azylovou politiku. To znamená, tohle nebylo téma, které by rezonovalo v rámci debaty před referendem. To téma byla otázka přítomnosti velkého množství lidí ze střední a východní Evropy včetně zemí Visegrádu na britském trhu práce a problémy, které to z pohledu některých Britů přineslo.
A když se podíváme na ty odstředivé tendence, které jsou v západní Evropě, to, co se odehrává, ta debata ve Francii, odehrává se v Holandsku, odehrála se v Británii. Kolem čeho ta debata běží? Běží kolem otázky vysílání pracovníků. Běží kolem sociálního dumpingu. Běží kolem toho, že lidé ze střední a východní Evropy jsou ochotni pracovat za mnohem nižší mzdy než zaměstnanci v těchto zemích. Ta kampaň se hodně otáčí proti rozšíření EU, ke kterému došlo před deseti lety. Já bych skutečně chtěl, abychom v té debatě reflektovali realitu. A ta realita se nás přímo dotýká a myslím, že se nás dotýká velmi výrazně, protože ČR patří mezi ty země, které přišly do Evropy. Využili jsme toho, že staré členské státy nám postupně otevřely svůj trh práce. Naši lidé tam pracují, žijí, působí, studují, a samozřejmě že vytváření tohoto problému se nás jako Čechů výrazným způsobem dotýká. A mě mrzí, že tady v té debatě se nikdo nezmínil o tom, co s tím vlastně uděláme. ***