(19.50 hodin)
Poslanec Martin Novotný: Já slibuji, že to bude faktická poznámka. Reaguji ale dlouho po na jednu ze základních myšlenek vystoupení pana premiéra. Zmiňoval, jak byla důležitá Británie pro historii České republiky. Já bych chtěl říct, v čem je ta Británie důležitá dodnes pro mě: v tom, jak tam funguje parlament. Všichni, co ho sledujeme, tak víme, že parlament je orgán, kde nediskutují roboti naučené fráze, ale že tam skutečně probíhá vášnivá diskuse, zhruba tak vášnivá jako před chvílí výměna názorů mezi panem Benešíkem a předsedou Fialou, ale na mikrofon, nikoliv v lavicích. A díky tomu ta vášnivá diskuse generuje něco jako stanovisko té země, které potom do jisté míry, nebo v zásadní míře musí zastávat vláda.
My všichni, co kritizujeme instituce Evropské unie, tak si myslím, že bychom se měli také zamyslet sami nad sebou, do jaké míry v těch mnoha debatách, co jsme tady vedli za poslední dva roky o nejrůznějších otázkách, tento parlament vygeneroval jakékoliv stanovisko, kamkoliv se posunul a pomohl či zavázal vládu k zastávání nějaké zahraničněpolitické pozice. Myslím si, že se nám to nepodařilo zatím nikdy a že to je jedna z věcí, v kterých bychom si jako tento parlament měli zamést před vlastním prahem ve chvíli, kdy kritizujeme Evropskou unii. A já ji kritizuji velmi často.
Tato debata skončí možná bez výsledku. Jediné pozitivní já vidím v nabídce toho tělesa, kde by diskutovali zástupci politických stran, ale jako obvykle žádnou pozici a postoj České republiky pro nejbližší období tento parlament nevygeneroval a nevygeneruje.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, pane premiére, jenom stručně. To, co říkal můj vážený kolega Leo Luzar. Já si nemyslím, že by jakýkoliv členský stát a jeho politikové měli ingerovat do jakékoliv kampaně jiného členského státu. Vzpomeňme si na to, že do té kampaně se zapojil, byť nepřímo, americký prezident. Sklidil kritiku. A kdo se do té kampaně nezapojil? Britská královna, ta se k tomu absolutně nevyjádřila. Prostě je to jejich záležitost, jejich politiků. A já si nemyslím, že by teď tady měla zaznívat kritika na bedra premiéra vlády České republiky, že měl něco pro to dělat. Ne, pro to měl dělat David Cameron, nikoliv Bohuslav Sobotka. Prostě berme to tak, jak to je. Ano, dneska můžeme něčeho litovat, někdo slaví, někdo je z toho smutný. Ale to je záležitost Spojeného království a poddaných Jejího Veličenstva, nikoliv občanů České republiky.
A jenom na doplnění. Pan premiér mě trošičku vyplísnil za to, že tady používám pořád termín, byť trochu symbolicky, polský katolík. Tam bych ještě přidal to, co říká on: například tam vadí také maďarský protestant. Děkuji. (Smích v části pléna.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Já chci uvést jenom na pravou míru slova svého kolegy Martina Novotného o tom, že Poslanecká sněmovna nevygenerovala žádné stanovisko, které by se týkalo té aktuální situace v Evropské unii. Jsou zde dvě výjimky. Jedna je z února roku 2015, kdy jsme vyzvali jako parlament vládu k tomu, aby nepřijímala povinné kvóty ani jakoukoliv jejich podobu, která se posléze objevila. A přestože toto jasné stanovisko Sněmovna potvrdila, vláda se jím neřídila. Druhé usnesení bylo z března letošního roku, kdy Poslanecká sněmovna žádala vládu, aby nepřistupovala na ty nemožné podmínky Turecka, například v oblasti uvolnění víz, a pan předseda poté, co to Sněmovna odhlasovala, nám vzkázal, že tímto stanoviskem parlamentu se řídit nebude. Tak zde asi vidíme ty rozdíly mezi britským tradičním parlamentem, jeho pojetím demokracie, a toho, do jakého sporu jsme se dostali s vládou. A to nechávám ještě stranou, že už od toho začátku roku 2015 minimálně jsme si tady zoufale vynucovali jakoukoliv debatu na téma migrace, evropské krize a překonávali jsme nezměrné překážky, které vláda této debatě kladla do cesty. A vždycky to bylo až na nějaké vynucení, kdy věděla, že už se to tak vyhrotilo, že prostě tu debatu na plénum pustit musí, a stalo se to v těch dvou případech, kdy byla přijata usnesení, která potom vláda nebrala vůbec vážně. Tohle si myslím, že podbarvilo i nešťastným způsobem tu debatu uvnitř České republiky, vyhrotilo názory i uvnitř veřejnosti, která si myslím, že ztrácí důvěru v to, že naše vláda zvládne tu situaci, tak jako to ztratili britští občané ve svou vládu a v tu evropskou byrokracii.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Nyní řádně přihlášený pan předseda Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedající, vážené přítomné poslankyně a poslanci - jinak zdravím tuto vyprázdněnou sněmovnu. Bylo zajímavé, že řada z klíčových otázek dnešní politiky a zahraniční politiky pro Českou republiku budí tak veliký zájem mezi námi poslanci, že tady vidím především prázdná sedadla. Ale to stranou.
Myslím, že bychom se měli opravdu trošku střídmě na to, co se stalo, podívat. Nesmíme zapomenout, že za námi je padesát let budování Evropské unie od Římských smluv až do dneška, což je mimořádná, úspěšná historie. Nesmíme zapomenout, co se dosáhlo prostředky mírumilovnými v té době. Nesmíme zapomenout, kolik našeho blahobytu a vzestupu naší země, rekonstrukce našeho průmyslu, oprava našich měst a tak dále by bez Evropské unie nebylo možné. To bychom si aspoň někdy měli uvědomit. A musíme si také, když se podíváme do dějin, uvědomit, že sjednocovací procesy obyčejně byly doprovázeny krvavými válkami, ať to bylo italské sjednocení, německé sjednocení, oboje potřebovalo tři války. Že dokonce sjednocení Spojených států vyžadovalo několik válek a potom občanskou válku, než Spojené státy dostaly svoji konečnou podobu. Oproti tomu jsme opravdu bez kapky krve v Evropě dosáhli mnoho.
Samozřejmě nám v lecčem Evropská unie jde na nervy. Mně každý den nějakým krokem, nějakým zbytečným předpisem, někdy i nepříliš prozíravými výroky jejích představitelů. Ale to vše, když srovnám s tím, co bylo dosaženo, jsou opravdu maličkosti.
Teď k brexitu samotnému. Já jsem náhodou byl dva dny potom, co brexit se udál, v Londýně. Zajímavé bylo pro mě, že po výsledku tohoto referenda, které bylo dosti těsné, se zdvihlo mohutné hnutí ve Velké Británii proevropské, což do té doby vůbec nebylo, protože většina lidí to považovala za samozřejmost. A jak mi lidé říkali, kteří sami podporovali brexit, hlasovali pro to, nikdy nečekali, že by zvítězili. Nikdy nečekali, že by se opravdu dostali do pozice, že by museli vystoupit z Evropské unie. Oni to vyjadřují - jako mnoho remcá lidí, kteří u nás remcají v hospodě, nadávají na Evropskou unii, vyjadřují svůj protest. Takže to musíme všechno vidět také v této souvislosti. ***