(18.40 hodin)
(pokračuje Fiala)
Brexit nám otevírá historickou příležitost pro reformu. A snad to pochopili i představitelé, aspoň někteří představitelé, evropské politické elity a snad to pochopila i vláda České republiky.
Drobná naděje tu je. Za poslední týden jsme z úst dlouholetých zastánců dosavadního směřování Evropské unie, tedy toho utahování šroubů integrace bez ohledu na to, jaká je realita a co si o tom myslí občané, tak jsme od těchto zastánců hlubší integrace slyšeli, že Unii je třeba změnit, aby lépe vyhovovala zájmům občanů EU, že je potřeba ji reformovat. Mně nevadí, že to říkají až teď, a přitom se nám vysmívali, když jsme to říkali už před lety. Já to beru pragmaticky. Je-li šance na změnu, pojďme ji dělat společně, pojďme ji dělat společně realisté i polepšení prointegrační ideologové. Ale i v tomto volání po reformě je zapotřebí dobře číst, rozumět a překládat, co se v eurospeaku, co se v evropském jazyku vlastně říká.
Z úst předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze nebo předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera jsme mohli slyšet v posledních dnech volání po Evropě, která je akceschopnější a efektivnější. A pokud byste se zabývali tak dlouho a detailně Evropskou unií jako já, tak byste věděli, že akčnost v bruselském jazyce znamená utužování integrace za každou cenu, a efektivnost byla v historii evropské integrace vždy protikladem k její demokratičnosti a veřejné podpoře. Takže musíme být tady velmi opatrní, protože se zdá, že stejný toxický obsah se nám tu nabízí zabalený v modernějším obalu. A takovouto představu o reformě je potřeba hned a jasně odmítnout. Když už pan Juncker neodstoupil, a to bohužel i hlasy politických stran zastoupených v této Sněmovně, nebyl odvolán, a když už neodstoupil sám, tak aspoň je potřeba mu jasně říct, že takovou reformu, kterou on má na mysli, od počátku odmítáme, protože to by nebyla žádná reforma, to by bylo pokračování v dosavadní špatné cestě, jen bychom po té cestě šli ještě rychleji a ještě bezohledněji.
Budoucí reforma musí jít přesně opačným směrem. Přestat integrovat za každou cenu, zachovat vnitřní trh a vrátit část rozhodování národním státům, odstranit zbytečné regulace a naopak se začít více společně starat o obranu a bezpečnost.
Chci v této souvislosti jasně říct: Teď nejde v první řadě o to, kdy a za jakých podmínek Británie odejde. To je samozřejmě jedno z témat, ale není to to první téma. To první a hlavní téma, o které jde, je to, jak bude Evropská unie vypadat a jak se změní. A v tomto směru musíme vést i politickou debatu v České republice.
Mnozí naši představitelé, včetně mě, mluvili v této souvislosti o potřebě hledání národního konsenzu, národní shody. Sám jsem vyzval k jednání všech demokratických politických stran bezprostředně po vyhlášení výsledku britského hlasování, a jak jsem říkal už na začátku, chci tomu hledání shody, hledání konsenzu ve věci národních zájmů, napomoci i dnes ve svém dnešním vystoupení.
Já jsem, pane premiére, poslouchal velmi pozorně vaši dnešní řeč, ale také jsem poslouchal vaše vystoupení na tiskové konferenci po jednání Evropské rady v Bruselu a mohu říct, že s řadou vámi představených obecných principů, jak směřovat úvahy o budoucí integraci, mohu souhlasit, a to především s těmito: Evropská komise by měla být méně aktivistickou vládou, ale spíše orgánem, který se snaží najít kompromis a shodu v oblastech, ve kterých chtějí členské státy spolupracovat. Dále mohu souhlasit s tezí, že v rámci institucí Evropské unie by měla být posílena pozice Rady coby zastánce zájmů členských států. Integrace by měla mít větší respekt k rozdílnosti národních zájmů členských států. A také, jak jste řekl minulý pátek pro Českou televizi v bezprostřední reakci na výsledek referenda, Unie by měla být flexibilnější. Souhlasím s vámi i v tom, že by měla být posílena spolupráce členských zemí v oblasti bezpečnosti a obrany.
Je také ale potřeba říct hned na začátku té debaty, aby měla smysl, v čem se neshodneme. Neshodneme se například v zásadní věci, a to je v otázce potřeby otevření smluv. Včera jste na tiskové konferenci v Bruselu řekl, že otevírání smluv není na pořadu dne, neboť by to byl příliš složitý proces. Ale já se obávám, vážený pane premiére, že pokud myslíte slova o nutnosti reformy Evropské unie vážně, a já je tak chci brát, budete si vy i celá vláda muset zvyknout na myšlenku, že reformní proces bude složitý a bude se dotýkat podstatných věcí, jinak to žádná reforma nebude a budou to jenom prázdné fráze, ze kterých vás tady vaši koaliční partneři obviňují. Ten proces bude složitý, a bude složitý i proto, že složitá je nová strategická geopolitická a politická situace, která odchodem Velké Británie z Evropské unie nastává. A česká vláda, česká diplomacie, ale i politické strany jako reprezentantky veřejnosti na tu novou situaci budou muset hledat odpovědi.
Dovolte mi, abych aspoň hlavní body této situace krátce shrnul, abychom si všichni uvědomili, o co se tu jedná.
Za prvé. Dochází nebo dojde ke změně geopolitické rovnováhy v rámci Evropské unie. Odchodem Velké Británie ztrácí Evropská unie něco, co bychom mohli nazvat atlantickou kotvou. A naším úkolem bude nastavit vztahy s Británií tak, aby byla i nadále mostem transatlantické vazby se Spojenými státy americkými, aby byla také naším spolehlivým a klíčovým partnerem nejenom v otázce obrany, ale i v otázce bezpečnosti a zpravodajské spolupráce.
Když mluvím o geopolitické rovnováze, tak musím také připomenout, že to byla Velká Británie, která v rámci Evropské unie vždy vyvažovala tradičně otevřenější vztah některých jiných členských států k Rusku. Vlivové těžiště se v rámci Evropské unie odchodem Velké Británie posune více do středu Evropy a to znamená, že Německo se stane ústředním unijním hráčem, ještě silnějším než teď, s dostředivým vlivem, a to zejména kvůli ekonomické síle, a nejenom kvůli ní, ale také díky schopnostem civilní mocnosti, kdy je mnohými zeměmi dokonce považováno, ať oprávněně, nebo neoprávněně, za pragmatického krizového manažera. A uvědomme si, co to znamená a co to znamená i pro Českou republiku. Německo bylo a je hlavním zastáncem užší integrace eurozóny, která by měla v očích Německa být jakýmsi nástrojem užší politické integrace. Tuto variantu vývoje, kterou zde teď nastiňuji, nakonec předpokládá i česká vláda ve své strategii působení České republiky v EU. A to je problém. A to je velký problém pro Českou republiku, protože eurozóna je problematická, je problematická ekonomicky i strukturálně, a posunem těžiště moci do Německa, do střední Evropy, lze předpokládat, že vzniknou a zesílí politické tlaky na to, abychom i my co nejrychleji přistoupili do dluhové unie, abychom co nejrychleji vstoupili do eurozóny. Ostatně první signály se už objevují. Česká vláda si bude muset odpovědět na otázku, do jaké míry je to v zájmu České republiky, jak na tyto tlaky a výzvy bude reagovat a taky do jaké míry se tento vývoj slučuje s voláním po flexibilnější a volnější evropské spolupráci. ***