(18.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Ale nalijme si čistého vína hned na začátku naší vnitrostátní debaty. Posílení vlivu Německa přináší další zcela konkrétní otázky. Například to, zda německý koncept Unie tvrdého jádra v podobě eurozóny bude také znamenat třeba tlak na přijetí německého pojetí unijní, energetické, nebo migrační politiky a další související otázky. Tyto věci nelze ignorovat, nelze o nich nemluvit. Na tyto věci musí mít Česká republika strategii. Musíme jasně vědět, jak postupovat, co je pro nás výhodné a čemu se budeme bránit a s kým se tomu budeme bránit. O těchto věcech je potřeba začít okamžitě mluvit.
Za druhé s touto otázkou souvisí další prvek nového strategického prostředí a to je to, co se nazývá diferencovanou integrací. A ta diferencovaná integrace, o které teď mluví česká vláda, ta je samozřejmě v Evropské unii již do jisté míry realitou, a jak jste sám, pane premiére, řekl, v budoucím uspořádání Evropské unie by měla hrát ještě větší roli. Ale - ale - Česká republika musí zabránit tomu, aby zde vznikla Unie dvou kategorií, například integrační jádro kolem eurozóny a ostatní členové Evropské unie, kteří budou členy druhé kategorie. To bude nesmírně složitá debata, a nejenom nesmírně složitá debata politická, ale i nesmírně složitá debata právní. A vodítkem, jak z této diskuse ven, mohou být principy, které jsou obsažené v reformní smlouvě, kterou Británie s Unií dojednala, která sice není právně platná, ale některé její návrhy jsou stále politicky aktuální. Myslím, že bychom to měli jako Česká republika v jednáních o budoucím uspořádání Evropské unie zohlednit a aktivně s těmito principy pracovat. Mám teď na mysli především výklad principů stále užší Unie, který potvrdila Evropská rada v červnu, kdy to už neznamená, že všichni musejí postupovat stejnou rychlostí ke stejným cílům, a také ten zmiňovaný princip zrovnoprávnění politické reprezentace členů a nečlenů eurozóny, který je z hlediska České republiky mimořádně důležitý.
Tou třetí charakteristikou nové situace je hledání nové rovnováhy mezi evropskými institucemi. Sám jste, pane premiére, zmínil, že musí být posílen mezivládní prvek a že má být posílena role Rady. To Občanská demokratická strana plně podporuje, protože to říkáme už dávno. Nesmí se stát to, co samozřejmě hrozí a čeho jsme v těchto hodinách svědky, že Evropský parlament a Evropská komise využijí stávající diskuse k dalšímu posílení svých pravomocí. Právě brexit a růst radikálních extremistických stran prakticky po celé Evropě nebo ve všech zemích Evropské unie ukazuje, že tato cesta posilování Komise, posilování těchto unijních orgánů nikam nevede. Je to cesta do slepé uličky.
Ale právě v této souvislosti je otázka, zda se spokojíme s neformální, řekněme zvykovou změnou role těch jednotlivých unijních orgánů, k té ostatně dochází, anebo, což je podle mě správnější cesta, budeme chtít tuto změnu kodifikovat v primárním právu Evropské unie. A já se domnívám a chci to říct taky jasně při vstupu do té debaty, že mechanismy současných smluv, mechanismy třeba Lisabonské smlouvy, moc prostoru ke změně rolí jednotlivých evropských institucí nedávají a že bude nutná revize Lisabonské smlouvy.
Další otázkou, kterou bychom si jako Česká republika měli klást, pokud nechceme přispívat k pocitu odcizení našich občanů, je otázka, které politiky a které oblasti z jednotlivých politik vyčleníme tak, aby se o nich nemohlo hlasovat kvalifikovanou většinou, ne aby se nově zařadily do hlasování o kvalifikované většině, abychom ty, které už tam jsou, z toho vyňali, aby nemohlo dojít k situacím, k jakým došlo v případě kvót, že jsme právě v tak zásadní věci, která se týká suverenity jednotlivých zemí, mohli být kvalifikovanou většinou přehlasováni. A k tomuto, a na tom se asi všichni shodneme, že to je velmi podstatné, k tomuto je také potřeba otevřít smlouvy a k tomu je také potřeba ty smlouvy změnit.
Z toho, co jsem říkal, by mělo jasně vyplynout, že beze změny smluv to nepůjde, že se jim nevyhneme. Ale všechny, kteří se toho bojí, bych chtěl ujistit, že s velkou pravděpodobností ke změnám smluv dojde tak jak tak, protože po odchodu Velké Británie musí být kodifikovaná nová váha hlasů v Radě, musí být odstraněny reference o Británii, protokoly o výjimkách, které si Británie vyjednala, atd. atd. Tedy smlouvy se s velkou pravděpodobností otevřou. My bychom měli být na tuto situaci připraveni a neměli bychom se uchylovat ke starým zvykům - k popírání reality, v tomto případě tedy tvrzením, že smlouvy se otevírat nebudou. Smlouvy se otevírat budou. Veďme o tom debatu. A veďme diskusi o tom, co chceme jako Česká republika ve smlouvách změnit. Jinak se zase budeme divit, že to někdo mění bez nás, místo nás, za nás, a budeme tam mít věci, které tam mít nechceme.
Chtěl bych věřit, že vláda tváří v tvář tady všem těmto novým výzvám, o kterých tu mluvím, najde dost odvahy a postaví se k problémům čelem. Nejhorší, co by se nám mohlo stát, je čekat, jak to tam v Bruselu, Berlíně nebo v Paříži dopadne, co z toho bude. My musíme tady v Praze vědět, co chceme, jaká má být Evropská unie, jaká Evropská unie je pro nás výhodná. My si to tady musíme zformulovat a pak to prosazovat při jednáních a snažit se pro to získat i ostatní. Jinak za nás budou rozhodovat zase jiní. A to je pro mě nepřijatelné. A doufám - doufám stále ještě - že to je nepřijatelné i pro většinu z vás.
Zároveň bych chtěl vládu vyzvat, aby se k nadcházejícímu vývoji v rámci Evropské unie postavila skutečně aktivně, využila těch nových prostorů, které se otvírají, a využila i velmi pravděpodobného, nebo téměř jistého otevření smluv k příležitosti chránit zájmy občanů České republiky. A to není fráze. To má naprosto konkrétní obsah. Kdybychom se neshodli na ničem jiném, tak jsou dvě věci, ve kterých by si Česká republika měla už teď vyjednat výjimky, a to je výjimka z automatického přijetí eura a to je výjimka z azylové a migrační politiky.
Pane premiére, ještě jednou vás oslovím. Jsem rád, že jste opustil svoji prvotní pozici řešit tu situaci co nejrychleji a uznal potřebu formulovat novou strategii vůči budoucímu vývoji v Evropské unii. V této souvislosti přes všechnu vstřícnost, kterou jsem zde doufám dostatečně demonstroval a projevil, přes všechnu vstřícnost musím vyjádřit svůj nesouhlas s formátem, kterým se vláda rozhodla tuto novou strategii řešit, a to je ustavení jakési pracovní skupiny, pracovní skupiny moudrých, která by měla do září zásady té nové strategie formulovat. A jak jsem to pochopil, tak opozice by měla být přizvána až ke komentářům, k výsledkům práce této skupiny. ***