(15.40 hodin)
(pokračuje Fiedler)
Já jsem tedy velmi nespokojen s tím, že vláda to vzala pouze na vědomí, protože v rámci církevních restitucí bylo rozhodnuto o vydání značných objemů majetků jak nemovitých, tak ve formě finančních náhrad. A to, že nyní jsme svědky toho, že vlastně jsou činěny pokusy o to získat ještě více, než bylo dáno zákonem 428/2012 Sb., pokládám za poměrně skandální, skoro bych řekl.
Jeden z pozměňovacích návrhů, tuším to byl sněmovní tisk 141, se snažil udílet sankce za takové neoprávněné jednání. Vláda vzala věc na vědomí. Já se tedy ptám, jak vláda přistoupí k řešení tohoto rostoucího počtu žalob na stát. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím, pane premiére, o odpověď.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Především, vážený pane poslanče a vážené poslankyně, vážení poslanci, proč došlo k nárůstu počtu žalob? Ono k nim došlo z logického důvodu. Protože končila tříletá promlčecí lhůta, ve které bylo možné tyto žaloby podat. To znamená, předpokládáme, že již nyní bude možné kompletně vyčíslit a zpracovat všechny tyto návrhy, tak jak byly podány, a nyní bude možné je také analyzovat.
Za největší problém pokládám žaloby, které jsou podávány na obce a kraje, protože ze zákona o majetkovém narovnání s církvemi vyplývá, že obce a kraje nejsou povinnou osobou, pokud jde o vydávání církevního majetku. A ti, kdo ten zákon tady prosadili v parlamentu, tak nám argumentovali tím, že právě proto, že obce a kraje nejsou povinná osoba a nedojde k vydání určitého majetku, který byl kdysi historicky třeba církví, ale pak se dostal do majetku krajů a obcí, takže právě za to se také poskytuje náhrada za nevydaný majetek. A teď se dostáváme do situace, kdy zákon říká, že obce a kraje nevydávají církevní majetek, ale přesto církve nebo různé církevní denominace podávají určovací žaloby na určení toho, komu majetek patří. Jsem rád, že už tady máme některá soudní rozhodnutí, která ukazují, že soudy jsou připraveny řídit se zákony a respektovat to, co bylo řečeno i v zákoně o narovnání s církvemi.
Byl bych rád, abychom teď, až budeme chystat další čtvrtletní zprávu vládního výboru, který monitoruje proces církevních restitucí, tak abychom tam vytvořili ucelený seznam všech žalob, které byly podány směrem ke krajům a k obcím, a také žalob, které byly podány na stát. Aby bylo zřejmé, jaké v tuto chvíli máme k dispozici judikáty, jak vypadají jednotlivé pilotní případy soudních rozhodnutí, a abychom zanalyzovali, jestli bude potřeba v této situaci nějaký zásah vlády. Myslím si, že to, co by bylo také velmi rozumné ze strany církevních představitelů, by bylo přehodnotit tuto politiku navršení žalob směrem k obcím a krajům často v situaci, kdy je evidentní i na základě dosavadních rozhodnutí soudů, že tyto žaloby nebudou úspěšné. Myslím si, že to je zbytečná věc, která zvyšuje napětí mezi církvemi, obcemi a kraji.
Vím, že Asociace krajů teď nechala zpracovat legislativní právní analýzu situace. Jsem připraven se s ní seznámit, a pokud bude potřeba, tak určitě vláda se bude podrobně zabývat situací, která zde vznikla v souvislosti s tím, jak velké množství žalob bylo podáno na osoby, které podle zákona nejsou povinny vydávat církevní majetek.
Jiná věc jsou žaloby na státní instituce. Myslím, že to jenom potvrzuje fakt, že státní instituce, které se zabývaly vydáváním církevního majetku, tak ho nevydávaly šmahem, ale snažily se postupovat skutečně striktně podle zákona. A jestliže došlo k tomu, že ten majetek nebyl vydán, ačkoliv církve ho požadovaly, tak přirozeně je možné, že církve využijí té možnosti, aby to řešily ještě u soudu. To se týká ale státního majetku tam, kde v procesu vydávání stát dospěl k názoru, že majetek církvi nepatří a není ho možné vydat. Tam nelze církvi odpírat právo, aby využila i té soudní cesty, pokud jde o řešení sporů, které se týkají církevních restitucí. Pokládám žaloby za pochybné ve vztahu k obcím a krajům, které ze zákona nejsou povinny k tomu, aby takovýto majetek vydávaly.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím, pane poslanče, vaše doplňující otázka.
Poslanec Karel Fiedler: Děkuji, využiji ještě jedné minuty, kterou mám k dispozici. Jenom takové krátké konstatování. Příprava daňového úniku je dnes trestným činem. Co je potom žádost o neoprávněné vydání majetku? Nechám takovou otázku do éteru, bez odpovědi.
A pokud se týká práce té komise, říkáte, že církve budou možná využívat těch možností, které jsou dané zákonem. No pokud jsme výrazně překročili lhůtu, do které měl být majetek vydán, vydáno rozhodnutí o vydání majetku, a to právě řešil poslanecký návrh, který se snažil reálně posunout lhůtu, která byla stanovena, tak myslím, že tady jsme opět v tom stavu, kdy jsme ten problém nechali vyhnívat. A až bude velký problém, tak teprve to budeme řešit. Tak jak říkal kolega Chalupa ve věcech nefungování Evropské unie. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další vystoupí s interpelací paní poslankyně Olga Havlová a připraví se pan poslanec Jiří Valenta, protože pan poslanec Ladislav Velebný stahuje svoji interpelaci. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, jak jsem avizovala dopoledne, dostala se ke mně informace, že v roce 2004 v Polském domě v Ostravě zasedal krajský výbor ČSSD, kterého jste se mimo jiné zúčastnil i vy. Z tohoto krajského výboru vzešlo usnesení, ve kterém je doporučení tehdejší vládě neprodat OKD, protože cena 4,1 miliardy je těžce pod cenou. Chtěla jsem mít v rukou toto usnesení, ale veškerá usnesení v archivu za roky 2004 a 2005 záhadně chybí. Za druhé jsem se rovněž zmínila o dvou nezávislých posudcích, které byly vypracovány a údajně na tomto uvedeném zasedání předloženy, a na jejich základě bylo vysloveno zamítavé stanovisko k prodeji. V té době jistá pracovnice na Úřadu vlády měla všechna tato čísla a doklady k dispozici.
Co mi k těmto informacím řeknete? A jak si vysvětlujete tak obrovský zájem miliardářů o OKD dnes? Přece nikdo nepůjde do prodělečných podniků. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Prosím pana premiéra, aby odpověděl.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní poslankyně, vážení poslanci, vážené poslankyně, chci především připomenout, že jsem dnes strávil zhruba hodinu času tady v Poslanecké sněmovně, abych popsal, jak složitá a spletitá byla privatizace Ostravsko-karvinských dolů, akciové společnosti. V roce 2004, když už paní poslankyně zmínila tento rok, tak stát neprodával OKD. Stát už v té době v roce 2004 nevlastnil většinu v OKD. OKD už v té době bylo divoce zprivatizováno a v té době vlastnila OKD společnost Karbon Invest, pánové Votava a Koláček, kteří za společnost Karbon Invest vystupovali. Vláda neprodala většinu akcií OKD společnosti Karbon Invest prostě proto, že Karbon Invest se k akciím dostal zcela nezávisle na fungování vlády, která tady byla v roce 2004. On ji prostě divoce zprivatizoval. Zprivatizoval ji způsobem, který do státního rozpočtu nepřinesl ani korunu. To je k tomu, co se odehrávalo před rokem 2004.
Pokud jde o prodej zbytkového podílu státu, tak musím říci, že stát prodával akcie, prodával 45 % akcií OKD, což byl minoritní podíl. A ten podíl prodal za posudek, za cenu, která byla vyšší než posudky, které si stát objednal, a za cenu vyšší, než bylo stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které vláda obdržela. Byla také vyšší než ceny, které byly nabízeny v předcházejících letech ze strany soukromých uchazečů o minoritní podíl. Jenom připomínám, že nabídky se pohybovaly někde kolem 1, 1,5 mld. korun, které stát dostával někdy v roce 1999, 2000, 2001. Tehdy se hovořilo zhruba o 1,5 mld. korun, které by stát mohl dostat za těch 45 % akcií v OKD. Nakonec v roce 2004 prodejní cena balíku 45 % akcií OKD byla 4,1 mld. korun, což bylo výrazně výše, než byly posudky, které ohodnocovaly cenu těchto akcií, a bylo to výrazně výše, než ji uvedl ve svém stanovisku Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Takže tolik jenom k této otázce.***