(10.20 hodin)
(pokračuje Němcová)
Děkuji za vystoupení pana ministra kultury, který se dotkl spíše toho aspektu, kterým se zabývá jistě celá dlouhá léta, a je v souvislosti s jeho vystoupením ve sněmovně, tedy toho lidskoprávního. Nic moc nevysvětlil ohledně té spolupráce. Sice řekl, že nějaké podklady byly, ale je zjevné, že prostě nesměl na Hrad, protože tím, že tady vyprovokoval to uctění památky, tak se před ním dveře zavřely a u všech podpisů, byť byly jakkoli obecné, být nesměl, přestože se jeho resortu týkaly.
Myslím, že to, co zde říkal o těch pronásledováních nepohodlných skupin v Číně, má také svoji váhu. Jestliže např. zase z veřejných zdrojů víme, že v roce 2013 bylo v Číně popraveno 2 400 osob, v roce 2007 to bylo 6 500 osob a že 80 % popravených podepsalo v celách smrti v uvozovkách dobrovolný souhlas s odevzdáním svých orgánů, tak si myslím, že to, co zde řekl pan ministr, bychom v kontextu celé té návštěvy a celého toho obrovského jásotu některých představitelů naší země měli brát také v potaz. Je asi důležitá věta, kterou řekl Mao Ce-tung na adresu těch poprav: hlava není pažitka, když se jednou usekne, tak už nenaroste. No a ten Mao Ce-tung stále shlíží na náměstí Tchien-an-men, všichni k němu... většina nebo asi celá komunistická čínská reprezentace ho pořád má za tu obrovskou autoritu, k jejímuž odkazu se hlásí.
Takže dámy a pánové, s vědomím toho, že hlava není pažitka, když se jednou usekne, tak už nenaroste, tak já nechám tuto interpelaci otevřenou. Nebudu navrhovat žádné usnesení Poslanecké sněmovny, protože naše hlasování nemůže překrýt slabost premiéra a jeho vlády v tomto selhání. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozumím tomu tak, že podle § 112 odst. 5 nenavrhujete odmítnutí odpovědi premiéra. Ale pan premiér se ještě hlásí do rozpravy. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní poslankyně, vážené poslankyně a poslanci, já bych skutečně rád ještě uvedl několik poznámek, než Poslanecká sněmovna bude hlasovat o interpelaci paní poslankyně Němcové.
Já jsem se skutečně snažil poctivě získat informace, které se týkaly návštěvy čínského prezidenta, a snažil jsem se informovat Poslaneckou sněmovnu. Byla to vrcholná návštěva nejvyššího představitele Čínské lidové republiky tady v Praze. Přijel na pozvání prezidenta České republiky. Návštěva byla zajišťována Kanceláří prezidenta České republiky a také, jak v takovýchto věcech standardně bývá, Ministerstvem zahraničí České republiky. Čili jednalo se skutečně o standardní oficiální návštěvu prezidenta země, která je druhou největší ekonomikou světa, prezidenta země, která je stálým členem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, a prezidenta země, se kterou se snažíme intenzivně rozvíjet obchodní i politické vztahy.
Já se domnívám, že jak rozsah přijetí čínského prezidenta tady v Praze, tak rozsah bezpečnostních opatření odpovídal významu této návštěvy a odpovídal obecně bezpečnostnímu prostředí, ve kterém se v dnešním světě pohybujeme. Já se obávám, že my si prostě nemůžeme dovolit chovat se naivně. A já jsem si vzpomněl, když paní poslankyně tady mluvila o tom, jak se procházela během návštěvy amerického prezidenta tady v Praze... Bylo by to krásné, kdybychom si takové věci mohli dovolit i v budoucnu, aby skutečně tady nebyla rizika útoků, aby tady nebyla rizika teroristických útoků. Ale já mám obavu, že za ty poslední roky se svět hodně změnil. Změnil se k horšímu. Já z toho také nemám radost. Byl bych radši, kdybychom nemuseli dělat takováto rozsáhlá bezpečnostní opatření. Byl bych raději, kdyby nedošlo k útoku na letišti v Turecku. A já teď nechci říkat, že ta bezpečnostní opatření byla primárně kvůli útokům teroristů. Ale vždycky když přijede takto vysoká návštěva, když přijede prezident, ať už jsou to Spojené státy, Čína, ať už je to Rusko, nebo třeba kdyby přijela německá kancléřka, musíme prostě zvažovat roli a váhu těchto lidí, kterou hrají ve světové politice, protože kdekoli oni vystupují, tak samozřejmě vystupují jako vysocí představitelé svých zemí a také riskují. Riskují možnost, že se stanou terčem teroristického útoku. A já bych nechtěl, aby Česká republika cokoli v případě takovýchto návštěv podcenila. Takže byla to jedna z těch dimenzí. Možná to nebyla hlavní dimenze, ale byla tam přítomna. Prostě snaha zajistit maximální bezpečnost vysokého ústavního činitele, který přijel na oficiální návštěvu do České republiky.
Druhá věc. Já jsem zmiňoval tu statistiku a zmiňoval jsem ji úmyslně. Jeden trestný čin nebo jedno podezření z trestného činu, které policie šetří, to je jedna věc, asi něco kolem dvaceti přestupků. Když se podíváme na to, jak ta věc byla mediálně zobrazena, jakou vyvolala veřejnou diskusi, kolik zde bylo interpelací i na mě tady v Poslanecké sněmovně, tak mám pocit, že ta realita je trošku jiná než to, co se vytvořilo ve virtuálním prostředí. Kdyby tady docházelo k masivním útokům, kdyby tady docházelo k masivním střetům, tak by přece policie musela sdělit více obvinění z trestné činnosti, muselo by být šetřeno mnohem více přestupků. Ta realita je jiná. Já nemám žádný důvod nevěřit policii, že by nekonala tam, kde konat měla, nebo že by snad konala selektivně. Policie musí hájit dodržování zákona a je jedno, jestli ten zákon porušuje český občan, nebo jestli ho porušuje občan Číny nebo třeba občan Spojených států nebo kterékoli jiné země. Čili tady policie konala. A podle mého názoru ten rozsah identifikované trestné činnosti a rozsah identifikovaných přestupků není tak velký, aby napovídal tomu, že se tady v ulicích hlavního města dělo něco rozsáhle nepřijatelného nebo že snad tady docházelo k nějakým rozsáhlým střetům mezi příznivci a odpůrci čínského prezidenta během jeho návštěvy tady v Praze.
Já si myslím, že v tomto směru, byť se v ulicích pohybovali jak demonstranti, kteří přišli vyjádřit svůj politický názor, řekněme svůj negativní politický názor na přítomnost čínského prezidenta v Praze, tak se v ulicích pohybovali lidé, zejména tedy Číňané, kteří přišli přivítat svého prezidenta, tak se policii podařilo udržet bezpečnost. To si myslím, že je jeden z primárních úkolů policie, který po ní logicky chceme. Situace se nevymkla z kontroly. Situace se nevyvíjela chaoticky. Policisté zajistili bezpečnost. V případě, že došlo v některých situacích ke konfliktu, dokázali včas oddělit stoupence těch odlišných názorů a to je role, kterou by v demokracii policie měla hrát. Čili domnívám se, že zde nebyly použity ze strany policie nástroje, které by byly nepřiměřené. A pevně věřím, že jakákoli podezření, jakékoli přestupky budou důsledně a spravedlivě došetřeny tak, aby byl respektován zákon a aby byla respektována pravidla. Totéž samozřejmě musí dbát Ministerstvo zahraničí na to, aby respektovala pravidla i zastoupení, ambasády států tady v České republice, a není možné, aby jakékoli jejich aktivity směřovaly např. proti dodržování veřejného pořádku v naší zemi nebo proti právům, která mají naši občané, včetně práva na výkon shromažďovacího práva a svobody projevu tady u nás v České republice.
I ten rozsah smluvních dokumentů, které byly podepsány, ty dohody, které byly podepsány, tak nepřekračují rozsah, úroveň, která je obvyklá u ostatních zemí Evropské unie. Jestliže byla během návštěvy čínského prezidenta podepsána dohoda o strategickém partnerství, tak opět jsme teprve jednou z dalších zemí, která takovou dohodu má podepsanou. Já jsem byl na návštěvě Číny v uplynulých dnech. Snažil jsem se tam podpořit náš export. A těsně přede mnou byla v Číně na návštěvě německá kancléřka Angela Merkelová. Nepřijela sama, ale přijela s několika ministry německé vlády, protože Německo a Čína mají německo-čínský vládní dialog, tzn. že se scházejí jednou ročně zástupci čínské a německé vlády na společném zasedání a zabývají se německo-čínskými vztahy. ***