(10.00 hodin)
(pokračuje Němcová)
Teď se dozvídám jenom ten jeden ojedinělý případ, že když už to tedy myslím Reportéři České televize, nebo teď nevím, který pořad, si dal záležet na tom, aby ozřejmil fungování toho konzulárního zástupce, který byl prostě, promiňte mi to slovo, načapán, už se z toho nemohli vyvléct, nemohli se z toho vylhat, on sám na těch televizních záběrech říká, že je konzulární zástupce, je vidět, že tam ty Číňany organizuje proti českým občanům. Tak když už to nešlo jinak, tak se tady k tomuto ojedinělému případu pan premiér, jakoby se ho letmo dotkne a přizná, že se asi něco dělo, ale že pan ministr zahraničních věcí poslal nějakou asi ne nótu, ale nějakou žádost o vyjádření čínské ambasády a čínská ambasáda nám sdělila, že to bylo všechno v pořádku. Tak to jakkoli ta písemná podoba byla nedostatečná, stejně nedostatečné je to doplnění ústní, které jsem zde slyšela, protože to hlavní, že je zde důkaz o tom, že byli organizováni Číňané proti českým občanům, toho se pan premiér v žádném případě nedotýká.
Myslím, že kroky proti čínské ambasádě měly být úplně jiné. Jestliže si teď vybavím tu rétoriku nejen předsedy vlády, nejen České republiky, českých zástupců proti tomu, jak nám například Brusel vnucuje některé představy o tom, jak má naše společnost vypadat, jak se má řídit, co všechno má přijímat za zákony, nebo ne, a my se proti tomu velmi kriticky vymezujeme, tak nechápu, když navenek umíme říci, co je, nebo není naším zájmem, tak jak to že dovnitř necháme působit tyhlety organizované skupiny proti českým občanům, to mi přijde naprosto nepochopitelné. A odmítám, že by takto mohla česká vláda postupovat vůči hlavní povinnosti, kterou má, tedy hájení zájmů českých občanů.
Myslím, že tato kapitola tedy uzavřená pro mě v žádném případě není, tedy kapitola, která se týká aktivit čínské ambasády. Chápu, že to je horké téma, že se do toho málokomu chce, protože to je takové šťourání do velmi mocných struktur, velmi bohatých struktur, a každý, kdo se do toho pokusí nejenom vidět, ale trošku se tím zabývat, tak samozřejmě narazí na ohromnou zeď mlčení, zastírání, bariéry, kterou tady vystavěl jak v té písemné podobě, tak potom v té ústní pan předseda vlády, nechce se pravdivě podívat na situaci toho, co popisuje i bezpečnostní zpráva za rok 2013 o zesílení vlivu - teď budu raději citovat přesně, abych to neuvedla nějak špatně. Zpráva BIS, cituji: "V případě čínské moci a jejích zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků." Takže důkazy o tom, že se tady něco odehrává, jsou. Návštěva čínského prezidenta to jenom nasvítila. Ten reflektor byl... Ty události byly najednou nasvíceny a staly se zřetelnými nejenom pro pracovníky BIS, ale pro všechny, kteří tu návštěvu viděli a trochu ji posuzovali.
Pokud jde o firmu Huawei, kterou jsem zde zmínila, že pořádala nějaké, nebo byla mezi těmi náborovými jednotkami, které měly tady chránit čínského pana prezidenta, tak jsem vznesla dotaz - a k tomu mi nebylo odpovězeno ani písemně, ani dnes - na to, co pan premiér ví o této firmě. Jestli ví o tom, že ji vyřadila Austrálie z důvodu bezpečnostního rizika z tendru na vybudování celonárodní sítě vysokorychlostního internetu. Jestli pan předseda vlády ví o tom, že výbor pro zpravodajské služby americké sněmovny reprezentantů označil tohoto výrobce telekomunikačního vybavení v roce 2012 za bezpečnostní riziko a doporučil, aby mu byl uzavřen vstup na americký trh. V reakci na podezření z kyberšpionáže se skutečně tedy Huawei z USA stáhla. Podobné to bylo v Kanadě. A nyní tady vidíme i masivní reklamu a její podporu společností CEFC a společností bezpochyby pana Tvrdíka a jejích dalších skupin na našem území.
Ptala jsem se na to, protože to, co já mohu zjistit, jsou pouze informace z veřejných zdrojů. Tyto informace jsem si našla, přečetla, zapsala, sdělila je panu premiérovi s tím, že žádám, aby mi vysvětlil, jestli když Američané, Kanaďané, Australané vidí v této firmě bezpečnostní riziko, obávají se kyberšpionáže, nechtějí je připustit k jakékoli zakázce, která se týká vysokorychlostního internetu, a najednou je naše náruč v České republice dokořán, tak jestli to riziko z nějakých zázračných důvodů pominulo. V roce 2012, 2013 pro bohatou západní půlku světa to riziko bylo, a najednou pro nás to riziko není? Na to jsem nedostala ani před dvěma měsíci, nebo kdy mi ta odpověď přišla, ani dnes jediné slovo odpovědi. Takže to je druhá věc, kterou já považuji za naprosto zásadní. A odpověď na ni jsem nedostala. To byl třetí okruh otázek.
Čtvrtý okruh jsem nazvala v písemné interpelaci protokolární zajištění návštěvy. A musím říci tím, že jsem se o to zajímala, že jsem opět pouze zaregistrovala to zvláštní divadlo, které se odehrálo na Pražském hradě při podpisu různých memorand o spolupráci ve všech možných oblastech. Najednou jsem tam zaregistrovala, že se podepisuje asi nějaké obsáhlejší, širší memorandum o spolupráci, v jehož rámci měla být zmíněna kultura. Myslím, že Česká tisková kancelář to uvedla přesně, kdy říká, že to znělo takto: potvrzují obě strany formulovat program bilaterální spolupráce, první návrhy si vlády podle textu memoranda vymění v červnu letošního roku. Možná by i bylo dobré, kdybychom se dozvěděli, jaké ty první návrhy byly, protože dnes je poslední den června, tak pravděpodobně už si je vlády vyměnily. A konkrétní projekty by se mohly týkat až patnácti oblastí, například využití jaderné energie, rozvoje silniční, železniční, letištní infrastruktury, zemědělských technologií, sportu a kultury. A ta kultura bylo to, co zaznělo ve veřejné sféře v různých médiích. A nato jsem zaznamenala vystoupení pana ministra kultury, který řekl, že o ničem takovém neví a že s ním nic projednáváno, že jeho ministerstvo se na žádných těchto aktivitách nepodílelo. Teď se dozvídám, že podílelo.
Ale já prostě nemohu přijmout situaci, že bezprostředně poté, co návštěva probíhá, probíhají komentáře. A mě se zdálo, že tehdy trochu dotčeně a zhrzeně pan ministr Herman říká: no tak na Hradě se něco podepisuje, je tam nějaká zmínka o kultuře, ale já ani můj úřad o tom nic nevíme. Jasně, rozumím tomu, že uběhly tři měsíce, všechno jste si to tak nějak proladili a vytvořili jste takovou tu pohádku, kterou nám řeknete, jak to vlastně bylo všechno v pořádku. Ale ta první reakce o něčem svědčí. A já jsem se ve své interpelaci ptala na tu první reakci. Že tam na Hrad nemohl jít pan ministr kultury, to si myslím, že bylo dáno zejména tím, že tady ve Sněmovně požádal, osvěžím vaši paměť, a navrhl uctění památky 80 tisíc tibetských mnichů, které v 50. letech Číňané zavraždili. A nato následovala reakce čínské velvyslankyně, nebo jejího zástupce, který poté navštívil Ministerstvo zahraničních věcí s urgentní stížností, a to právě na ministra Hermana. A zástupce uvedl, že máme před návštěvou čínského prezidenta, citace: "Tento čin může poškodit nejenom návštěvu prezident, ale i celkové pozitivní směrování současných vztahů." To bylo vyjádření zástupce Ministerstva zahraničních věcí, který dal tuto informaci k dispozici.
Rozumím tomu, že jestliže pan ministr kultury tady v Poslanecké sněmovně se rozhodl pro uctění památky 80 tisíc tibetských mnichů, tak že mu byly dveře zavřeny na Pražský hrad, zejména během čínské návštěvy. Možná se teď zase otevírají a při nějakých jednáních tam zase bude smět. Ale v té době to bylo úplně jasné. A věšet nám bulíky na nos o tom, že vlastně s Ministerstvem kultury jednáno bylo, ale tím, že to nebylo ani tak důležité, je to v nějakém balíčku všech možných typů spolupráce, tak že se to v tom nějak schová, a pan ministr o tom věděl, tak takovouhle pohádku já si prosím nenechám vnutit. To se mi zdá, že není hodno ani jedné strany - myšleno pana ministra kultury, druhé strany - myšleno pana předsedy vlády, třetí strany - mě jako reprezentanta Poslanecké sněmovny. ***