(9.50 hodin)
(pokračuje Němcová)
Je potřeba ještě v této souvislosti upozornit na to, že ona asi ta slova jen tak nepadají z nebe, že někde se muselo takovéhle vyjádření vzít, v žádném případě si nemyslím, že prezident republiky to jenom tak nadhodil. On tím něco sledoval a někdo mu musel poradit, kterým směrem toto vyjádření má vést. Mě k tomu přivedlo, kdo mu to asi radí, to, co jsem se dozvěděla z otevřených zdrojů, tedy že na návrh hradního kancléře pana Mynáře a šéfa poradců pana Nejedlého se oficiálním poradcem českého prezidenta Miloše Zemana stal předseda představenstva CEFC pan, teď nevím, jestli to řeknu přesně, Jie Ťien-ming, a píše se ve veřejných zdrojích o jeho spřízněnosti s vlivným čínským armádním klanem, a nemluví se o tom jenom v našich českých komentářích, ale píše o tom např. i bezpečnostní magazín National Interest. Takže asi je zajímavé sledovat to, co říká prezident republiky, kým je obklopen. A jestliže jsem se zároveň dočetla, že toto jméno pana, znovu se omlouvám, jestli to říkám dobře, Jie Ťien-minga, že se někde psalo, že se moc nemá uvádět, že Čína je z toho dosti nervózní, protože je snad synem nebo vnukem nějakého významného představitele armády v Číně a pořád ještě je to taková poněkud tajuplná osobnost, která má zůstat, a jeho zájmy mají zůstat někde skryty, tak já jsem si myslela, že se přece jenom dozvím od pana předsedy vlády alespoň náznak toho, co zde říkám já. Protože já z něj nepáčím žádné tajné informace, nedobývám se pod slupku toho, co může vědět pouze on, protože má přístup k jinému typu informací než já. Já se ptám pouze na ty veřejné zdroje a myslela jsem si, že pan premiér v závažnosti toho tématu se přece jenom odváží víc a popíše ty souvislosti trochu hlouběji. Když to neudělal on, musím to udělat já.
Pokud jde o to zabezpečení, druhým okruhem bylo zabezpečení čínské návštěvy v hlavním městě Praze. Souhlasím s tím, že zde byla v minulosti různá závažná jednání mezinárodních institucí, byly zde vlivné hlavy států, nebo ty nejvlivnější hlavy států, ale pamatuji si např. na návštěvu amerického prezidenta jak George Bushe mladšího, tak Baracka Obamy. A já jako v případě George Bushe mladšího běžný občan jsem nebyla limitována téměř ničím, chodila jsem po pražských ulicích, tak jak jsem potřebovala, na Václavské náměstí, kde se konal ten jeho projev, byť byl tedy nějakou bariérou chráněn, ale v každém případě nebyla odblokována půlka Václavského náměstí, aby tam nikdo nesměl. Pamatuji si na návštěvu Baracka Obamy, kde jsem se tehdy už jako reprezentant Poslanecké sněmovny, ale spolu se mnou i běžní občané, dostala na hradní náměstí. Je pravda, že tam byly kontroly, že jsme museli projít bezpečnostními rámy, že takto byla zajištěna bezpečnost Baracka Obamy a umožněno jeho vystoupení před pražským panoramatem a sdělení tehdejších aktualit světu, ale normálně jsme tam mohli přijít. Neudály se takové příšerné manévry jako v případě čínského prezidenta, kdy vlastně z Hradčanského náměstí, víme, jak to tam vypadalo, byli lidé vyháněni apod.
Ptala jsem se také v této souvislosti na to, jaká byla skutečná role pana Jaroslava Tvrdíka, protože asi nemá smysl zastírat, že vlivná byla. Ano, stojí v čele nějaké té komory, nevím, obchodního přátelství, česko-čínská. Ano, to respektuji, takovéhle postavení, takových komor je v České republice jistě řada a jejich reprezentanti, podobně jako třeba skupiny přátel Poslanecké sněmovny, jsou zváni v případě, že navštíví naši zemi někdo, ke komu oni tím, že jsou členy přátel skupin, dávají svůj vztah, tak jsou k tomu zváni. Rozumím tomu, že se v nějaké míře podílejí i tyto skupiny na přípravě takto vrcholných návštěv. Ale to, co se odehrávalo v případě angažmá této skupiny, na mě to dělalo dojem, že to organizovala právě, celou tu návštěvu, více česko-čínská skupina pana Tvrdíka než samotná vláda. Skoro bych řekla, že česko-čínská skupina, pan Nejedlý a tady ten pan předseda představenstva CEFC Jie Ťien-ming byli ty hlavní postavy, které to asi zabezpečovaly, a pravděpodobně s nimi celá čínská ambasáda.
A to je třetí okruh, ke kterém jsem vztahovala své dotazy ve své písemné interpelaci, tedy role čínské ambasády v Praze při návštěvě čínského prezidenta. Přímo jsem se ptala pana předsedy vlády na to, jestli viděl ty záběry v televizi. Teď v té písemné odpovědi to nebylo popsáno, teď v té doplňující ústní odpovědi popsal, že ti koledníci, kteří šli kolem, vlastně napadeni čínskými aktivisty nebyli, že to bylo jenom takové postrkování a trošku se tam škádlili a policie je oddělila, a tím pádem všechno proběhlo normálně. Na mě tedy u televize to dělalo jiný dojem. Měla jsem pocit i z té starší dámy, kterou tam brutálně zaháněli, napadli toho pána, který jel v tramvaji, kameramany, ty koledníky, tak já jsem měla pocit, že ta aktivita rozhodně nebyla takového vzájemného napadání, že by ta starší dáma se tam vrhala po těch čínských obráncích té komunistické ideje, ale že tam normálně šla s tou tibetskou vlajkou a to jim stačilo jako záminka k tomu, aby ji napadli. Takže toto vyjádření o tom, že to byly takové vlastně vzájemné potyčky a vlastně se ani neví, kdo a jak je vyprovokoval, tak to já v žádném případě neberu, protože mám oči a v televizi jsem ty záběry viděla. Nenechám si vzít přesvědčení o tom, že tyto organizované skupiny, na které se také ptám, zasahovaly proti českým občanům na území České republiky.
Ostatně o tom, že organizováni ti demonstranti byli, o tom přinesly informace některé servery, budu jmenovat IHNED nebo ECHO 24, které citovaly slova jednoho z účastníků toho semináře, který se konal pár dnů před příjezdem čínského prezidenta na čínské ambasádě. Cituji: Sešli jsme se v pátek na čínském velvyslanectví v Praze, kde jsme měli dostat pokyny k vítání a podpoře čínského prezidenta. Nábor probíhal skrze různé i neoficiální organizace, čínské zaměstnance firmy Huawei nebo spolky, jako literární, spolek průvodců a další. Každá desetičlenná skupinka měla svého lídra. Od šéfa konzulárního oddělení jsme byli varováni před citlivými tématy, jako je Tibet nebo lidská práva. Dostali jsme instrukce, jak se chovat v okamžiku, kdy někdo bude proti návštěvě protestovat. Demonstrující máme překřičet, nemáme se bát na ně vztáhnout ruku, pokud možno ale lidi nezranit, vlajky strhávat. Konec citace. Demonstranty měla ambasáda vybavit vlajkami, transparenty, různými houkačkami a prostě vším, co by pomohlo, aby mohly zasáhnout takto organizované desetičlenné skupiny, které měly každá svého lídra, aby tyto skupiny mohly zasáhnout proti českým občanům a jejich slovy je buďto ukřičet, ale pokud možno je nezranit, ale vztáhnout ruku, to v každém případě, a neumožnit českým občanům, aby se na území své vlastní země projevovali tak, jak chtějí a jak cítí, že je potřeba.
K tomu, co jsem napsala v této interpelaci, k těmto slovům o organizování těch bojůvek prostřednictvím čínského velvyslanectví, se pan premiér nevyjádřil, lépe řečeno, můžu to ukázat tady pro vás (ukazuje list ve formátu A4). Mé dotazy mají rozsah téměř jedné tištěné stránky. Odpověď na tento bod má rozsah 2,5 řádku pana premiéra v té písemné podobě. Nedostala jsem v písemné odpovědi vůbec žádnou odpověď na to, jestli věděl o tom organizování těchto skupinu, jestli, a určitě má analytiky jak Úřad vlády, tak Ministerstvo zahraničních věcí, tyto informace získal z veřejných zdrojů, tak jak je tady cituji já z veřejných zdrojů, tak jestli okamžitě jednali s čínskou ambasádou. ***