(9.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Chci jenom připomenout, že velká bezpečnostní opatření byla realizována v okolí Kongresového centra v roce 2000 při zasedání Mezinárodního měnového fondu, v okolí paláce Žofín při účasti Dalajlámy na konferenci Forum 2000. Kontrolovaný vstup pro omezený počet osob na Hradčanském náměstí a omezení vstupu do Kongresového centra při návštěvě amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2009. Opatření na Hradčanském náměstí při jednání Dmitrije Medveděva a Baracka Obamy v roce 2010. Omezený vstup na Hradčanské náměstí při konání summitu Východního partnerství v roce 2014. Tohle byly naprosto konkrétní akce, kde policie využila obdobné prostředky pro to, aby zajistila bezpečnost návštěv, ale samozřejmě vždycky se také jedná i o zajištění bezpečnosti občanů, kteří se pohybují v okolí těchto událostí.
Pokud jde o zapojení komory česko-čínské spolupráce, toto zapojení bylo zaměřeno především do oblasti ekonomické spolupráce, identifikace konkrétních projektů spolupráce.
Klíčové dokumenty, které byly podepisované během návštěvy čínského prezidenta, včetně prohlášení o uzavření strategického partnerství nebo memoranda o společné formulaci návrhu plánu bilaterární spolupráce, byly sjednávány standardně ze strany Ministerstva zahraničí České republiky v úzké koordinaci se všemi zapojenými resorty a institucemi.
Pokud jde o otázku incidentů, ke kterým došlo během pobytu čínského prezidenta. Podle vyjádření Ministerstva vnitra došlo v průběhu celého třídenního bezpečnostního opatření v přímé souvislosti pouze k jednomu trestnému činu. Šlo o krádež tibetské vlajky a došlo k cirka dvěma desítkám přestupků. To znamená jeden trestný čin a dvě desítky přestupků. V části šetření v souvislosti s osobami s pomlázkami - to byli koledníci - a střetu s čínskými aktivisty je konstatováno, že mezi skupinami došlo ke vzájemnému napadení formou verbálních útoků a posunků, případně ke krátkodobému fyzickému kontaktu, který ale policisté vyřešili oddělením obou skupin. Tímto byl naplněn účel zákroku, který byl s ohledem na intenzitu potyčky, útoku, vyhodnocen jako dostačující. Žádná osoba v této souvislosti nebyla dále policií řešena.
Pokud jde o dotazy, které se týkají aktivity velvyslanectví Čínské lidové republiky tady v Praze. Pokud by se prokázalo, že jakýkoliv zastupitelský úřad nabádá svoji krajanskou komunitu, cizí státní příslušníky, k činnostem, které nejsou v souladu se zákony České republiky, tak by přirozeně naše strana, rozumíme tedy Ministerstvo zahraničí, důrazně reagovala.
Ministerstvo zahraničí identifikovalo pracovníka velvyslanectví Čínské lidové republiky, který byl na záběrech České televize a prohlašoval se na nich za člena personálu mise. Následně Ministerstvo zahraničí požádalo velvyslanectví Číny o vysvětlení jeho přítomnosti a činnosti na místě a současně upozornilo na potřebu dodržovat pravidla daná Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a také mezinárodní praxi. Velvyslanectví Číny v reakci uvedlo, že přítomnost jeho diplomata nebyla mimo rámec příslušné úmluvy, neboť měl zajišťovat komunikaci příslušných občanů Číny s českými orgány.
Pokud jde o dotazy, které se týkají účasti na jednotlivých protokolárních akcích. Chtěl bych uvést, že výběr členů vlády, kteří se účastní podpisu jednotlivých dokumentů během zahraničních návštěv, je pokaždé selektivní. Ministr kultury nebyl během návštěvy prezidenta Číny členem národní delegace. Na straně hosta nebyl zastoupen jeho resortní protějšek a jednání se povahou věci netýkala daného ministerstva. Během státní návštěvy prezidenta Číny nebylo podepsáno žádné memorandum o kulturní spolupráci. Oblast kultury byla zmíněna v prohlášení o uzavření strategického partnerství. Byla ale zmíněna velmi stručně, stručněji než jiné oblasti, jako byla například otázka spolupráce ve vědě a výzkumu nebo spolupráce v oblasti zemědělství, kde resortní ministři na jednání rovněž nebyli přítomni. Ministerstvo zahraničí potvrdilo, že Ministerstvo kultury bylo zapojeno do přípravy obou dokumentů. Český návrh plánu bilaterární spolupráce, který navazuje na podepsané memorandum, obsahuje konkrétní vstupy a podněty od Ministerstva kultury.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Věnoval jsem se několika konkrétním okruhům, které byly zmiňovány v rámci interpelace paní poslankyně Němcové. Vycházel jsem z podkladů, které jsem obdržel od Ministerstva vnitra, které jsem obdržel od Ministerstva zahraničí v souvislosti s návštěvou prezidenta Čínské lidové republiky tady v České republice. Tolik tedy v tuto chvíli vše. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Paní poslankyně Miroslava Němcová se hlásí dále do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji ještě jednou za slovo. Děkuji za tuto odpověď, která, musím přiznat, je o málo obsažnější než ta, kterou jsem dostala v písemné podobě, a i proto, že jsem tu neobsažnou, nebo bezobsažnou odpověď, kterou jsem obdržela v písemné podobě, považovala za tak chabou, proto jsem požádala, aby byla přenesena na půdu Poslanecké sněmovny a mohli jsme ji projednávat a dostat alespoň tímto způsobem z pana předsedy vlády poněkud konkrétnější odpovědi.
Takže abych vám to přiblížila. Já jsem se ve své interpelaci ptala na čtyři okruhy, které se týkaly návštěvy čínského prezidenta v České republice. Uběhly už mezitím tři měsíce. Zdá se, že tato věc ztratila svůj náboj a ztrácí také veřejný zájem o to, co se vlastně v těch dnech odehrálo, ale přesto si myslím, že když už to téma bylo otevřeno, má se také nějak rozumně uzavřít.
Prvním okruhem, na který jsem se ptala pana předsedy vlády, bylo vyjádření prezidenta Miloše Zemana v čínské televizi, kde řekl - cituji: Byly velmi špatné vztahy mezi bývalou vládou České republiky - zdůrazňuji bývalou vládou České republiky -, protože tato vláda byla velmi submisivní pod tlakem Spojených států a Evropské unie. Teď jsme zase nezávislou zemí a tvorba naší politiky je založena na našich vlastních zájmech.
Ptala jsem se pana premiéra, zda jednal s prezidentem během přípravy té návštěvy a ladili společně zahraniční politiku, protože každé vyjádření nejvyšších představitelů konkrétní země znamená určení směru naší zahraniční politiky. V odpovědi, kterou jsem dostala písemně, na tuto otázku nebylo ani slovo.
Ptala jsem se za druhé, jestli jednal s prezidentem ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. V písemné odpovědi ani slovo. Dnes jsem se tedy dozvěděla, že pan ministr zahraničních věcí s panem prezidentem před návštěvou čínského prezidenta jednal. Že s ním jednal o těch otázkách, které se asi týkají nějaké míry našich zájmů, čínských zájmů, ale rozhodně jsem rozuměla tomu tak, že pan prezident neseznámil ministra zahraničních věcí s tím, jak postaví svoje vystoupení a jak je bude prezentovat. Tedy tím, že konečně jsme svobodnou zemí a konečně nezávisle můžeme určovat, co je a co není naším zájmem.
Teď tady pan premiér připomněl ty základní zlomy v pětadvacetiletí naší společnosti, tedy vstup do NATO, vstup do Evropské unie. A myslím si, že jestliže trvá na tom, že toto byly pozitivní akty v životě České republiky, tak by se měl okamžitě poté, co prezident republiky je vlastně zpochybnil, tak se měl on jako předseda vlády, tedy ten, kdo je zodpovědný za zahraniční politiku, nebo vláda jako celek, tak se měl okamžitě vyhradit proti tomu, co zvolil jako výstup prezident republiky.
Nestalo se to tak. Slyšíme to až dnes na půdě Sněmovny s odstupem tří měsíců, kdy se bohužel obávám, že už to téměř nikoho nezajímá. Chci ale říct, že pan předseda vlády propásl šanci jasně si dupnout a říci, co je tedy zájmem České republiky a co není, a to i s ohledem na to, že by si možná neudělal ten dobrý puntík na Hradě, ale myslím, že o tohle by hrát neměl. Že by se měl starat o to, co je v zájmu České republiky.
Tolik k tomu bodu 1, k tomu, co během té návštěvy představovala nebo jak ji zarámovala slova prezidenta Miloše Zemana.***