(14.50 hodin)
(pokračuje Černochová)
Před několika měsíci jsem měla možnost na den s kolegy z výboru pro obranu navštívit naše vojáky na Sinaji. Chtěla bych zde ocenit všechny, kteří tam v nelehkých podmínkách působí. Zmiňoval tuto misi pan ministr obrany. Je to mise MFO, kde jak víte, tak se museli v nedávných měsících stěhovat ze severu na jih, protože se zhoršilo bezpečnostní prostředí, a určitě to slýchává jak pan ministr, tak my, členové výboru pro obranu, že skutečně si velmi nasazení našich dvaceti pěti vojáků, pilotů i týlového zabezpečení, naši zahraniční partneři velmi cení.
Jsem si vědoma toho, že extremistické a teroristické organizace typu tzv. Islámského státu metastázují a budou metastázovat. A samozřejmě jedním ze snadných cílů budou africké země, ať už ty na severu, které se nyní nacházejí v chaosu, tak ty v subsaharské Africe. Proto považuji za správné, že budeme pokračovat v operaci na Mali.
Je logické a správné, že se zapojujeme do pohotovostních uskupení NATO či EU, ale trápí mě, že zde po více jak roce a půl znovu projednáváme mandát a za tu dobu jsme se téměř nijak neposunuli v debatě nad adekvátností ústavního rámce ve vztahu k potřebám flexibility pro nasazování. A zmíním to znova - z tohoto důvodu mě velmi mrzí, že tady není pan premiér. A torzo ministrů za mými zády skutečně ve mně nevyvolává pocit, že by tato vláda měla nějakou vůli tuto flexibilitu upravit tak, abychom skutečně občany České republiky mohli ubezpečit v tom, že pokud se jim něco stane v zahraničí, tak tam budeme vojáky na tajnou operaci moci vyslat v čase kratším než v běžném procedurálním postupu oběma komorami Parlamentu. Stejně tak že to bude informace neveřejná, tedy pokud se zase nevynese z Bezpečnostní rady státu nebo z vlády ČR.
Asi si vzpomenete, že při minulém schvalování dvouletého mandátu vojenských misí na loňský a letošní rok na konci října 2014 jsme zde vedli poměrně naléhavou debatu o tom, že není možné, aby tento mandát byl schvalován převážně jako bianko šek pro vysílání vojáků do blíže neurčených operací v blíže neurčeném počtu a době. V této souvislosti jsme pak schválili mnou navržené doprovodné usnesení, ve kterém jsme žádali ústavněprávní výbor a Legislativní radu vlády o zhodnocení situace a o zhodnocení hlavně souladu či nesouladu z právního rámce schvalování vysílání vojáků do zahraničí s potřebami vycházejícími z praxe. Bylo zde i oprávněné očekávání, že samo Ministerstvo obrany, případně Ministerstvo zahraničních věcí přijde s nějakým konkrétním návrhem řešení, které bude aktivně prosazovat. Ovšem přestože se nějaká základní diskuse po mých urgencích o této záležitosti vedla - jsem ráda, že tady sedí alespoň předseda ústavněprávního výboru pan kolega Tejc - a máme analýzu, která říká, že stávající právní rámec je nevyhovující, tak fakticky jsme vlastně stále v bodě nula, protože zde bohužel není žádný sněmovní tisk, žádné paragrafové znění, které by situaci měnilo.
A já si dovolím tvrdit, že tato otázka je po více než roce a půl ještě naléhavější, než byla v roce 2014, neboť za tu dobu se jako problematické a těžkopádné ukázalo i vysílání našich specialistů do záchranných operací a zároveň se ukázala nemožnost vyslání vojáků k případné záchraně českých občanů zadržovaných v zahraničí. Jsem přesvědčena, že by toto mělo být naprosté minimum, kdy by exekutiva měla mít flexibilnější kompetence. Koho myslím tou exekutivou, je zřejmé. Myslím tím vládu ČR.
Mrzí mě, že vláda se k této otázce staví takto laxně. Mrzí mě, že i právníci Ministerstva obrany nebyli aktivnější, a to zejména z důvodu svého vlastního zájmu, kdy jsme již mohli dnes nebo v tomto roce projednávat nějaký návrh, který by to vysílání našich jednotek usnadnil, a nezadrhlo se na nějakých procedurách tak, jak se to stalo. Já tuto otázku skutečně i po rozhovorech s příslušníky Armády České republiky považuji za velmi palčivou, a proto bych zde před vámi chtěla avizovat, avizovala jsem to i na výboru pro obranu, ví to i pan ministr obrany, že během léta přijdu s legislativním návrhem na změnu ústavního vymezení vysílání našich vojáků do zahraničí. Samozřejmě nebudu tuto změnu prosazovat sólově. Pokusím se získat pro její iniciaci podporu napříč politickým spektrem a nalézt shodu nad výslednou textací. Domnívám se, že totiž není s ohledem na zhoršující se bezpečnostní situaci opravdu na co čekat a je třeba začít jednat tak, abychom tuto změnu mohli schválit ještě v tomto volebním období.
Tato moje aktivita bude mít ale jednu podmínku. Pokud se skutečně rozhodneme a vy mě podpoříte v tom touto cestou jít, tak by měla panovat mezi námi gentlemanská dohoda v tom smyslu, že pokud budeme otevírat Ústavu ČR právě s cílem zajistit větší flexibilitu vysílání našich vojáků zejména na záchranu obyvatel ČR, tak bychom se neměli pouštět do žádných jiných, dalších úprav Ústavy ČR, abychom z toho neudělali trhací kalendář. Pokud jste připraveni mě v tomto mém úsilí podpořit, děkuji vám předem. A během červencové schůze, která nás vlastně čeká v týdnu od 12., si dovolím oslovit jednotlivé členy výboru pro obranu, kteří mají zastoupení, nebo jsou zastoupeny - jejich strany jsou zastoupeny ve výborech, tak, abychom se dohodli, zdali tato podmínka platí, nebo neplatí, protože skutečně není mým cílem předkládat další návrh na změnu Ústavy, který tady bude do konce volebního období jenom ležet.
Děkuji vám za pozornost a v podrobné rozpravě pak načtu návrh usnesení.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní je řádně přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Černý. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych také vyjádřil politování nad tím, že bohužel není přítomen ani premiér, ani ministr zahraničních věcí. Rád bych slyšel i jejich názor na některé otázky, ale třeba je uslyšíme jindy při jiné příležitosti.
Dovolte mi ale v souvislosti s tím, kde pan premiér teď právě je, připomenout, že brexit je věc, která nás všechny pochopitelně nesmírně zajímá. Už jsme kolem toho slyšeli celou řadu poznámek, analýz, rozborů a ještě bezesporu mnoho uslyšíme. A velmi často jste určitě všichni tak jako já slyšeli, že je jedna věc, kterou lze zřejmě z brexitu vyvodit, že elity - mám na mysli především politické elity - nejsou geniální. Není prostě třeba politickým vůdcům všechno věřit. A to platí nejenom pro bruselské elity, ale i pro jakékoliv jiné politické elity kdekoliv na Zemi, včetně této Sněmovny. Bezesporu lze opakovat referendum, nebo referenda dokonce tak dlouho, dokud to nevyjde tak, jak to potřebujeme. Lze také referenda nekonat vůbec. To je bezpečnější. To, co si dost těžko dovedu představit, je, že bychom se pokusili ale vyměnit občany nebo voliče. A to, co se stalo v Británii, je pravděpodobně důsledkem právě toho, že občané Velké Británie bez ohledu na tu obrovskou masivní masáž, kterou podstupovali v posledních dnech před referendem, se rozhodli tak, jak se rozhodli. ***