(16.30 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Já se přiznám, že na svůj zvyk tady k tomu hovořím dlouho, ale já jsem se k těmto zákonům nevyjadřoval v předcházejících čteních. Jednak nejsem expertem na školství v našem klubu a jednak spíš jsem se chtěl chovat zdrženlivě. Ale tohle považuji za možnost, jak teď v tuhle chvíli dát průchod zdravému rozumu, tenhle zákon tedy nepropustit, potvrdit prezidentské veto a snažit se hledat cestu rozumu, cestu rodinného působení ve věci mateřských školek, cestu svobody pro ředitele školy a konečně, co se týká mé milované matematiky, cestu diverzifikace při maturitní zkoušce na středních školách.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Svoboda, připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, tento zákon je skutečně pro mne velmi kontroverzní. Na jednu stranu vím, že maturita z matematiky je vůbec nejdůležitější maturitní zkouška, která existuje. Já jsem po léta, když jsem se jako proděkan touto otázkou zabýval, sledoval, co je nejsilnější predikční faktor pro to, zda student vysokou školu dodělá. Je to prosím pěkně to, jak uspěje u přijímacího pohovoru z matematiky. Medicína nemá matematiku, medicína má fyziku, což je obor, který je matematice velmi příbuzný a vyžaduje ten typ myšlení, který tam je, a proto jsem přesvědčen, že zkouška z matematiky patří na střední školy, patří na střední školy gymnaziálního typu naprosto jednoznačně, protože ta škola připravuje studenta ke studiu vysokoškolskému a on by měl vědět, zda předpoklady pro to, aby to udělal, má.
Na druhou stranu tento zákon zasahuje do práv rodičů tím, že nařizuje, aby děti chodily do školky od pěti let, to znamená, prodlužuje školní výuku o jeden rok. Přestože já sám děti a vnoučata do školky dávám, tak je to mé rozhodnutí jako rodiče, které je opřeno o nějaké mé osobní zkušenosti a o to, co chci, aby to dítě získalo, a je to rozhodnutí toho rodiče. A svoboda jednotlivce a svoboda rodiče v otázkách výchovy jeho dítěte je pro mě základní a zásadní axiom. Proto je tak těžké se v této věci rozhodovat. Ale dávám skutečně přednost tomu, že rodiče zodpovídají za své děti a stát zodpovídá za to, aby jim dal možnost, když už jsou středoškoláci, aby si otestovaly, zda budou na vysoké škole úspěšné. Tyto dva faktory stojí proti sobě. A když to sečtu ještě s tím, jak dvouleté děti s plínkami budou chodit do školky, finálně jsem se rozhodl, že nepodpořím zrušení veta prezidenta republiky.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, já jsem také nevystupoval k této novele školského zákona při jejím projednávání v Poslanecké sněmovně, a to z toho důvodu, že nejsem členem školského výboru. I tak zde, pokud si pamatuji, bylo velké množství těch, kteří k tomuto zákonu vystoupili a prezentovali svůj úhel pohledu. Dnes mi to ale úplně nedá. Tato novela totiž není pouze nějakou tematicky odbornou záležitostí spadající výhradně do rezortu školství. Ona má totiž velký dopad jednak na svobodu rozhodování rodičů a také velký dopad na obce a města. Prostě není možné jen tak uzákonit nárok na umístění do mateřské školy pro děti dvouleté, a to ve velmi krátkém časovém období. Já totiž rok 2020 nepovažuji za nějaké dlouhé období. Když vezmeme v úvahu, že v rámci volebního období komunálních politiků jsme někde uprostřed, tak to není vůbec nějaké dlouhé období. A bylo to schváleno, aniž k tomu byly vytvořeny potřebné podmínky.
Navíc jsem velmi zpozorněl, a tady navážu na pana kolegu Zahradníka, kdy jsem obdržel dopis, kterým mně organizace -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opět požádám kolegy a kolegyně - jestli máte něco důležitého, co potřebujete řešit, odejděte do předsálí. Prosím, pokračujte.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Velmi jsem zpozorněl, když jsem obdržel dopis, kterým mně organizace Česká ženská lobby vyzývá, abych podpořil přehlasování prezidentského veta uplatněného vůči této novele školského zákona. Když jsem si přečetl podrobně onen text tohoto dopisu, tak nevím, co je myšleno sdělením této organizace, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude nadále plně dotovat všechny děti v mateřských školách včetně dvouletých. Zda se tím míní platy učitelů nebo učební pomůcky v rámci přímých nákladů nebo něco dalšího, nevím. Sotva totiž bude Ministerstvo školství dotovat veškeré náklady na provoz mateřských škol, to nedělá ani ostatně v současné době. Naopak je potřeba upozornit na mýtus, který možná někdo z těchto organizací vnímá, že stát platí veškeré náklady na děti v mateřských školkách. Vždyť to tak přeci vůbec není. Naopak státní příspěvek - od roku 2013 je převeden do rozpočtového určení daní - se nikterak významně nezvýšil a obce již dlouho volají po napravení této situace.
Já jsem komunálním politikem 26 let, učitelem jsem také byl. Učil jsem na základní umělecké škole také 20 let a za tu dobu jsem zažil mnohé změny především v oblasti regionálního školství. Víte, z pohledu zřizovatelů, a teď to vezmu konkrétně na mateřské školy, myslím, že by mělo být řečeno, že časté změny vesměs situaci v předškolním vzdělávání významně nevylepšily. Tuto novelu školského zákona tedy nelze vnímat pouze z pohledu úředníků Ministerstva školství. Jak známo, velmi kriticky se k této novele vyjádřil samotný Svaz měst a obcí ČR. Aby nevznikal nějaký mylný dojem, tento názor Svazu měst skutečně zohledňuje veliký nesouhlas starostů a komunálních politiků s takto pojatým zákonem, a to napříč politickým spektrem. Tam se nerozlišuje, jestli je to starosta za ANO, nebo starosta za ODS, nebo za nezávislé. Osobně jsem se také zúčastnil mnohých jednání orgánů Svazu měst a obcí, ale také například v našem Plzeňském kraji samostatného sdružení obcí a měst. Jedním z hlavních témat setkání byla právě podoba školského zákona, a to ne pouze v té diskutované inkluzi. Dokonce tato norma vyvolávala ještě kritičtější komentář než podle mého soudu nepovedené rozpočtové určení daní. Starostové totiž vycházejí z reálného života, nikoliv z nějakých ambicí toho či onoho rezortu či ministra.
V takovém případě je zcela správné a považuji to za zcela legitimní, že se Svaz měst a obcí obrátil na prezidenta republiky a požádal ho, aby zvážil využití svých ústavních pravomocí a zákon vrátil Poslanecké sněmovně. Dnes jsem si mimoto přečetl další dopis, tentokrát dopis adresovaný Fórem rodičů a Sítí mateřských center. Tato organizace také nesouhlasí s touto podobou školského zákona. Konkrétní důvody jsou nasnadě. Byly tady již vícekráte i dnes prezentovány, ale zmíním je.
Povinný poslední rok mateřské školy. To již tady, co já pamatuji, bylo i před listopadem 1989 v jednu chvíli. Nevím, jestli to bylo zrovna v tu chvíli, kdy paní ministryně chodila do školky, ale určitě to tady také bylo. Není to nic nového. Nakonec se tato povinnost stejně v zákoně rozmělnila v evidenční povinnost každého rodiče nechat pod hrozbou pokuty do mateřské školy napsat své šesti- či pětileté dítě v posledním roce před nástupem do základní školy. Přestože takové dítě nemusí nakonec do mateřské školy reálně nastoupit, bude mu muset mateřská škola po celý rok držet místo, já si to jinak nedokážu představit, a blokovat své kapacity v neprospěch jiných dětí. ***