(15.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
Kdysi dávno nás tady strašil americký film Džungle před tabulí. V amerických školách inkluze zapříčinila naprostou degradaci veřejného školství. Přesvědčení, že mizerné výsledky některých černošských studentů nejsou důsledkem nedostatečné píle anebo talentu, ale jsou důsledkem diskriminace, vedlo k tomu, že školy snížily nároky. Nejprve pro černošské a portorikánské žáky, později pro všechny ostatní. Přestala se vynucovat kázeň a systém vyučování se postupně rozpadl. A dnes pro svědectví o děsivé džungli před tabulí už nemusíte za oceán. Stačí se podívat k sousedům a vyslechnout si či přečíst svědectví učitelů třeba v Německu.
Škola je svým způsobem sportovní disciplína. Musím trénovat, musím mít disciplínu, musím mít i nějaké vlohy. Pokud toto nemám, pak nemohu chtít hrát první ligu, ale musím se spokojit s úrovní, na kterou stačím, anebo takovou, na kterou jsem ochotný pracovat. Tady nejde o jedno jiné anebo nepřizpůsobivé dítě, tady jde o zbytek třídy, který sice z jednoho slabšího jedince génia neudělá, ale slabší jedinci naopak velmi účinně zbrzdí výsledky těch, kdo by měli na víc. To, dámy a pánové, není z mé hlavy, ale ukazují to odborné studie věnované tomuto tématu a stavu školství všude tam, kde to s inkluzí zkusili. Každé dítě má právo na to nejlepší možné vzdělání a je třeba toto právo dopřát nejen těm nejslabším, ale také těm průměrným a nadprůměrným.
Ministerstvu školství a Sobotkově a Babišově vládě nejde o české děti. Jde jim o integraci našeho školství do vzdělávacího systému Evropské unie, do systému, který hlásá takové nesmysly, jako že přes polovina populace má mít vysokou školu, systému ničícímu kvalitu vzdělání.
Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, nepodpoří přehlasování veta pana prezidenta. Vláda a Ministerstvo školství škodí žákům i učitelům, ničí naše školství přebíráním zničujících koncepcí Evropské unie a administrativou, která nemá obdoby v historii našeho školství.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pouze pro pořádek, když budete vystupovat v rozpravě, držte se tématu, protože tento zákon inkluzi neřeší.
Poprosím pana poslance Kořenka s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Putnová s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Kořenek: Děkuji, pane předsedající. Já, i když samozřejmě musím reagovat na tento příspěvek, i když není přímo k vetu prezidenta, prosím vás, poslouchejme se. Jestli se to nazývá inkluze nebo je to integrace, tak my v podstatě tyto žáky máme v našem systému naprosto lege artis podle zákona tuším od roku 1991. V roce 2004 byl přijat zákon č. 561, ve kterém je § 16. Tím, že nebyly sjednoceny podmínky a každé poradenské zařízení diagnostikovalo jinak, se samozřejmě mohlo stát, že kraje neměly finanční podmínky. Dnes se neděje nic jiného, než že se stanovují stejné podmínky pro celou republiku. Ministerstvo přesně popsalo vady, jaké prostředky bude na ně škola dostávat. Čili ten systém se narovnává z hlediska financí, ale nemění se, co se týká jeho složení a kvality fungování.
Já tyto žáky vzdělávám léta. A pokud to někde nefunguje, pak se ptám, proč ředitelé doposud porušovali zákon. Nikdo nebude žáka, který má nějaký těžší hendikep, cpát do běžné školy, protože všechny vady integrovatelné nejsou. To je prostě realita.
Takže nedělejme z toho politické téma. Tak jak já nerozumím jaderné energetice a nebudu o ní mluvit, tak prosím vás, nemyslete si, že každý může mluvit do školství a že tomu rozumí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já bych ráda přispěla k věcnému a efektivnímu projednání tohoto bodu. Za TOP 09 bych chtěla říci, že všechno, co jsme chtěli v průběhu projednávání novely školského zákona říci, jsme řekli. Je možné to samozřejmě dohledat v našem stenozáznamu. Vyjadřovali jsme se jak k samotné novele, tak k jednotlivým pozměňujícím návrhům.
Jelikož diskuse se stáčí úplně jiným směrem, myslím, že by bylo vhodné, kdybychom se vrátili k meritu věci. My jsme svoje poslední slovo řekli hlasováním ve třetím čtení a na svém postoji nic neměníme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Přečtu omluvu. Dnes od 17.30 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Igor Jakubčík.
Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Fiala. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, ono je velmi lákavé a bylo by lákavé mluvit o inkluzi a o způsobu, jakým k tomu přistupuje Ministerstvo školství, ale já to samozřejmě dělat nebudu, protože inkluze není předmětem této novely školského zákona.
My jsme skutečně obsáhle, tak jak tady říkala paní poslankyně Putnová, všichni argumentovali, hlavně my, kteří jsme měli výhrady k tomu, jak tato novela školského zákona vypadá, a já bych teď nechtěl opakovat všechny ty argumenty, ale jenom velmi stručně bych chtěl říci, že Poslanecká sněmovna má znovu šanci udělat pro naše školství něco dobrého a tuto novelu hodit pod stůl. Já rozhodně nepatřím k těm, kteří by podporovali nebo schvalovali nebo souhlasili s většinou kroků pana prezidenta Miloše Zemana, ale tady si myslím, že udělal dobře, že tuto novelu nepodepsal a že ji vetoval. A myslím si, že my bychom udělali dobře, kdybychom ji znovu neschválili a opravdu hodili pod stůl.
Je tam spousta věcí, které nikomu nepomohou, naopak spoustě lidí uškodí nebo jim zkomplikují život. Je tam naprosto zbytečné ustanovení o povinném posledním roku předškolní výchovy, tedy jednoduše řečeno, že každé dítě musí jít do školky, než nastoupí do základní školy. Je to úplně zbytečné. Já vím, že paní ministryně bude argumentovat, že ty děti tam chodit nemusí, že tam bude individuální vzdělávání, jenomže už to, že rodiče budou muset vést dítě do školky na nějaké přezkoušení, aby se zjistilo, jestli se o ně starají, nebo nestarají dobře, pokud jde o přípravu na základní školu, je úplně zbytečné. Máme zápisy, naprostá většina dětí je připravena dobře na to, aby nastoupila do základní školy. Ty, které nejsou, tak často nejsou právě ty, které už předškolní zařízení navštěvují, těch odkladů máme obrovské množství v České republice, takže ten problém není v těch několika procentech dětí, které do školky nechodí, ale ten problém je samozřejmě úplně jinde. Už teď chodí do školky v některých letech 93, v jiných 94, někdy 92 procent dětí. Je úplně zbytečné to řešit zákonem a nařizovat všem ostatním, jak to mají dělat.
Když jsem u školky, nebo u mateřské školy, tak to, co vadilo panu prezidentovi a co vadilo na začátku i mně a co mi vadí i teď nadále, je ta povinnost předškolních zařízení přijímat děti ve věku dvou let, pokud si to rodiče přejí. Ano, máme ve školkách děti, které nemají tři roky, máme jich tam asi několik desítek tisíc, to poslední číslo, které udávalo Ministerstvo školství, je 40 tisíc. Ale to není žádný argument pro to, že to tak má být a že to máme dát do zákona. To je naopak nesprávná praxe a my bychom ji neměli tímto zákonným ustanovením podporovat.
Každá učitelka nebo učitel v mateřské škole vám řekne, že je obrovský rozdíl starat se o dítě, které má tři roky, a starat se o dítě, které má dva roky. Ty rozdíly v biologických, psychologických a dalších a dalších potřebách jsou nekonečné a často ani to vzdělání, které učitelky v mateřských školách mají, není dostatečné na to, aby se o tyto děti plnohodnotně staraly. Navíc to často musí vést k tomu, že ty děti jsou v oddělených skupinách nebo oddělených třídách.
A proč to všechno je? Je to tak proto, že děti, které nemají tři roky, do tohoto typu předškolního zařízení, jakým je mateřská škola, prostě nepatří. Mateřská škola není žádné odkladiště dětí. Je to vzdělávací instituce, je to součást vzdělávacího systému, pro který platí rámcový vzdělávací program. ***