(15.20 hodin)
(pokračuje Válková)
Jsem si vědoma toho, že někteří mohou považovat už tento krok jako první krok ve vězeňské reformě v rámci uskutečňování změn ve vězeňství. Já tedy varuji ještě jednou, naposledy, že se obávám, že dojde pouze k tomu, že se tím bude řešit akutní nedostatek míst v přeplněných věznicích a že to nebude mít žádný dopad na snižování recidivy, žádný dopad na resocializaci odsouzených. A už vůbec si nemyslím, že by to odstranilo nějakou pomalost soudů, které jsou v těch příslušných lokalitách už relativně dostatečně i po praktické a personální stránce vybaveny na to, aby postupovaly tempem, které odpovídá. V poslední době se to zlepšilo. Takže ani tento argument nepovažuji za klíčový. Myslím si, že je trošku zástupný. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Ještě než dám slovo panu poslanci Bendovi, tak je zde faktická poznámka pana poslance Blažka. A má dvě minuty, prosím.
Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já navážu na paní profesorku Válkovou. Zas je to všechno pěkně řečeno, nicméně já musím upozornit na to, že přece jenom vězňové už jsou osoby, které byly odsouzeny za nějaký trestný čin, tzn. něco spáchaly. A když tady mám pana ministra spravedlnosti a bývalou ministryni spravedlnosti a ještě jednu bývalou ministryni spravedlnosti, rád bych upozornil, že se zde tolerovala mnoho let praxe, kdy byli vazebně stíhaní, tzn. lidé de iure nevinní, dáváni schválně na druhý konec republiky, aby to měli všichni daleko. Takže bavme se teď o těch odsouzených, ale nevynechávejme ty, kteří jsou drženi ve vazbách protiústavně a nezákonně, a stát k tomu mlčel.
Pokud jde o to, kdo to rozhoduje. Tak já jsem si teď vzpomněl, jak ta praxe je někdy zajímavá. Když byl stíhán vazebně bývalý hejtman Rath, se kterým, zdůrazňuji, jsem nikdy nemluvil a vůbec se neznáme, tak tady ta situace byla taková, že on byl snad úmyslně, schválně v litoměřické věznici. Tehdy jsem to musel být já, kdo dal pokyn, aby byl převezen do věznice v Ruzyni, aby rodina to neměla 50 km daleko, ale aby to měli téměř za rohem. Proč to říkám? Říkám to proto - debatu rozšiřme a bavme se i o těch de iure nevinných, na které se bohužel v dosavadní praxi docela kašlalo, a je to tragédie a ostuda tohohle státu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Další faktické poznámky nevidím, takže slovo má s řádnou přihláškou pan poslanec Marek Benda. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, ono už toho hodně zaznělo ve slovech některých mých předřečníků, takže se pokusím být už poměrně stručný.
Já musím říct, že jsem byl poněkud překvapen, že po dvou letech práce na tomto materiálu hora porodila myš, zjednodušeně řečeno. Místo toho, aby se přišlo s něčím zásadnějším, tak máme vlastně před sebou předklad, který už sem dávala kdysi paní exministryně Benešová. Je to téměř to samé. Místo toho, aby se něco opravdu zkusilo vyřešit - a já celkem souhlasím s tezí, že by bylo rozumné, abychom vnitřní diferenciaci věznic nechali na ředitelích a nemusely ji rozhodovat soudy. Ale na to mi pak přijde ten materiál po dvou letech práce poněkud nekoncepční a poněkud příliš málo na něm odpracováno.
Abych to ukázal na nějakých drobných příkladech kromě toho, co už zaznělo. Už tady bylo poukazováno, jestli s ostrahou, nebo zvýšenou ostrahou a v jakých případech tam dochází k té diferenciaci. Když se podíváte - se zvýšenou ostrahou zařadit pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest nebo uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osm let... Což jsou samozřejmě mnohé majetkové trestné činy. Jestli už tady byl dnes vzpomenut pan exhejtman a exposlanec Rath, tak ten dostal také víc než osm let. A opravdu pokládáme za smysluplné, abychom se pokoušeli zrovna tyto typy majetkové trestné činnosti, bez ohledu na to, že bych se jich chtěl zastávat, cpát do věznic se zvýšenou ostrahou? To má být opravdu pro osoby, které jsou nějakým způsobem nebezpečné sobě, svému okolí, společnosti, ale ne osoby, které prostě jenom proto, že toho ukradly moc, si zasloužily vysoký trest. Tam nevidím žádný zvláštní smysl dávat je do věznice se zvýšenou ostrahou. A takových věcí by se tam našla podle mého názoru celá řada dalších.
Stejně tak pro mě vytváří obrovskou pochybnost ta poradní komise, § 4 zákona, výkon trestu odnětí svobody. Netvrdím, že by nemohly existovat poradní komise ředitele vězeňské služby. Netvrdím, že by to nemohlo mít nějaký smysl, kdybychom tam opravdu připustili v nějaké podobě odborníky zvenčí, představitele navržené místní samosprávou například, kteří mají nějaký vztah k té věznici. Chápu, že to jsou věci, kde může být nějaký ten lidský prvek přednesen, může být ukázán, dává smysl. I třeba různé organizace, které se věnují práci s vězni resp. posléze s propuštěnými vězni. Dávalo by smysl, aby byly zastoupeny. Ale takhle, když je to na návrh ředitele věznice jmenuje ministr... Zřejmě ani nemůže jmenovat sám od sebe, ale bude to vždycky na návrh ředitele věznice. Upřímně řečeno, známe, jak tohle to chodí. To bude vypadat tak, že to budou zaměstnanci jiných věznic. Nebude to zaměstnanec bezprostředně té které věznice nebo vězeňské služby, ale zaměstnanci nějakým způsobem spojení s jinými věznicemi, kteří si takhle navzájem budou dělat dozor.
Připadá mi, že nedává vůbec žádný smysl takhle postavená poradní komise. A ještě k tomu poradní komise, která nemá žádné kompetence, není úplně jasné, k čemu všemu se má vyjadřovat, jestli by se např. vyjadřovala k tomuto přeřazování, nebo nevyjadřovala k tomuto přeřazování. A současně má dávat každý rok do 31. března Generálnímu ředitelství Vězeňské služby písemnou zprávu o činnosti komise za uplynulý rok. Dokážete si prosím někdo představit, co to bude za absolutně formální materiály? Naprosto nesmyslného charakteru, kde se bude generálnímu řediteli Vězeňské služby každoročně posílat z těch, já nevím, kolik máme, z těch 30 věznic 30 zpráv o tom - komise se sešla sedmkrát, ti a ti chyběli, bavila se o tom, co jí přednesl ředitel dané věznice. Možná někde bude, jaké přijali závěry. Zdá se mi, že to je tak zbytečná byrokracie. A ještě tím, jak je to vymyšleno opravdu jenom uvnitř té věznice na návrh ředitele věznice, která nepřinese žádný pohled zvenku, vytvoří jakoby představu, že tady existuje někdo, kdo toho ředitele - nevím, jestli kontroluje nebo tak trošku hlídá. Vytvoří představu, že tento někdo je ještě jakoby nějakým způsobem zodpovědný vůči Generálnímu ředitelství. Ale fakticky to budou jenom naprosto byrokratické a zbytečné orgány.
Takže pokud bychom měli touto cestou jít a pokud návrh bude přikázán do ústavněprávního výboru, tak já budu chtít, abychom z takového orgánu buď vytvořili něco smysluplného, nebo ho zrušili. Abychom vytvářeli jen orgány pro orgány, mi připadá úplně zbytečné. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Tak pan poslanec Benda byl posledním přihlášeným do rozpravy. Pokud nejsou žádné další přihlášky, rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, popř. paní zpravodajky, zda si přejí závěrečná slova. Pan ministr ano, tak máte prostor.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji. Jenom stručná reakce, zejména pokud jde o otázku ústavnosti. Já se přiznám, že jsem trochu na rozpacích, jsem-li vybízen k tomu, že bych měl překonat nález Ústavního soudu z poloviny 90. let, popř. předjednávat něco s Ústavním soudem. Já jsem tu Ústavu četl, ne mockrát, ale zatím jsem tam nikde nic o předjednávání nenašel. Spíš naopak jsem tam našel něco o tom, že Ústavní soud rozhoduje ve vymezených věcech. A stejně jako ctím nezávislost běžného soudu a nechodím s ním předjednávat žádná rozhodnutí, tak tedy s dovolením ctím také nezávislost soudu Ústavního a také s ním nechodím věci předjednávat. A věřím, že ústavní soudci jsou dostatečně sebevědomí na to, že kdybych tam náhodou přišel, tak by se mnou vyběhli až někam na kraj Brna, a udělali by přesně to, co by udělat měli. ***