(15.10 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Je to tedy návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Ano, děkuji. Prosím paní poslankyni Válkovou.
Poslankyně Helena Válková: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, to je problematika, kterou se dlouhodobě zabývám, a myslím si tedy, že mám právo k tomu něco říci, a i jako bývalá ministryně spravedlnosti jsem pochopitelně tento materiál připravovala. Myslela jsem nicméně, že půjde o součást zásadní reformy, která bude předjednaná s Ústavním soudem, jehož nález z poloviny 90. let jednoznačně říká, že o trestu - a definuje tam trest i způsob jeho výkonu - a vině logicky rozhoduje pouze trestní soud. V tomto smyslu jsem i jednala s ústavními soudci a bylo mi zřejmé, že to jednání nebude zcela snadné, byť uplynulo poměrně dost doby od okamžiku, kdy tento nález spatřil světlo světa, a vlastně tím znemožnil to, co se zde navrhuje, aby o způsobu výkonu trestu odnětí svobody v různých (s důrazem) věznicích, čili s různě (s důrazem) zabezpečenou formou ostrahy a různě přísným režimem - jenom pro ilustraci těm z vás, kteří tuto problematiku nemají úplně v malíčku, taky proč by měli mít: je obrovský rozdíl mezi věznicí s dohledem, kde má odsouzený i částečně volný pohyb, samozřejmě s dohledem, a věznicí se zvýšenou ostrahou, kde prakticky zůstává v řadě případů zamčený celý den na cele, s výjimkou jedné hodiny.
Takže v tomto ohledu ten soud skutečně rozhoduje o druhu trestu. A pokud nebudeme mít překonaný nález Ústavního soudu, a já jsem toto postrádala, tohle vysvětlení, a ráda bych se pana ministra zeptala, jak to tedy je. Jestli probíhala jednání a jestli skutečně se můžeme spolehnout na to, že to nebude potom prohlášeno za protiústavní. Že jsme respektovali nálezy Ústavního soudu. Takže to je první můj dotaz.
Druhý. Trestní politika vyžaduje, a my jsme to měli třeba v programovém prohlášení a také i to patří k pilířům našeho koaličního programu, boj s korupcí. Tady si vytváříme určitý vysoký rizikový potenciál, pokud jde o rozhodování o způsobu výkonu toho nejdrastičtějšího v České republice trestu, trestu odnětí svobody, pokud by to mělo být svěřeno do kompetence monokratického orgánu, kterým nepochybně je ředitel. Takže když jsem to dostala na stůl od generálního ředitele, tenkrát to byl generální ředitel Ondrášek, teď je to generální ředitel Dohnal, tak jsem to fakt smetla ze stolu s tím, že jsem řekla: Nikdy, dokud budu ministryní spravedlnosti. Takto bych nechtěla, aby rozhodoval orgán, byť v zádech bude mít nějaký poradní sbor, o tom, kam kdo bude zařazený. Navíc jsem se dočetla a vím to i z vězeňských statistik, že v současné době máme zhruba 22 tisíc odsouzených k nepodmíněnému trestu ve výkonu trestu odnětí svobody, pár jich bude ještě čekat na ten výkon, a předpokládám, že ten stav se v průběhu několika měsíců dostane do stavu před amnestií v roce 2013.
Čili jinými slovy řečeno, tady se budou řešit problémy s přeplněností věznic tak, že se budou umisťovat odsouzení tam, kde bude zrovna volno. Ne tam, kde by byla vhodná ostraha a převýchova a byly specializované programy, ale tam, kam se prostě vejdou. A pochopitelně tohle riziko nehrozí tolik u soudů. Já znám velmi dobře úskalí, stejně jako moje kolegyně paní poslankyně Benešová, toho dlouhého někdy rozhodování a nerovnoměrného rozhodování soudů v tom smyslu, že některé soudy jsou benevolentnější, jiné jsou přísnější, pokud jde třeba o podmíněné propuštění. Ale to by nám mělo být o to větším varováním, že exekutiva, navíc ředitelé věznic, kteří si budou chtít uspořit práci, a jejich odvolací místo generální ředitel nám zajistí, že druh výkonu trestu odnětí svobody, resp. výkon trestu odnětí svobody, bude opravdu realizován v té nejlepší věznici z hlediska snižování recidivy odsouzených? Tomu tedy vůbec nevěřím a odporuje to i všem kriminologickým poznatkům. Recidiva se pohybuje u nás mezi 50 a 70 %, což opakovaně potvrzují výzkumy, s tím, že nejnižší recidiva, kolem 30 až 40, se týká alternativních sankcí, nejvyšší 50 až 70 % právě nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jsem si vědoma toho, že to je opravdu velmi obtížný úkol a že řešení není jednoduché a jednokolejné. Ale obejít nález Ústavního soudu tím, že nechám soudy rozhodovat o 10 % těch, kteří už ze zákona velmi často ani nemohou dostat jiný typ věznice než věznici se zvýšenou ostrahou, viz výjimečné tresty, to mi nepřipadá zrovna optimální řešení. To je možná chytré a taktické řešení ad hoc, ale je nesystémové.
Takže já bych doporučovala pokračovat v tom trendu, který už tady byl a který podpořila dvakrát svou podrobnou zprávou i pracovní skupina Legislativní rady pro trestní právo, která upozorňovala na všechna tato úskalí, takže Ministerstvo spravedlnosti je má k dispozici, a považuje za nepřijatelné právě ten moment, kdy by rozhodoval o vlastně druhu trestu, když to vezmu trošku v tom širším smyslu slova, jeden orgán, kterým by byl právě ředitel té příslušné věznice, upozorňuje na všechna tato rizika a doporučuje, aby se zvážila buď zásadní reforma, zrušení všech diferenciačních skupin, svěření tohoto rozhodování do rukou rady, která by ale měla tu decizivní pravomoc, jako je to v řadě jiných západoevropských zemí a skandinávských zemí, ty studie má Ministerstvo spravedlnosti také k dispozici, anebo nechala ten stav, jaký je. Já samozřejmě jsem spíše pro tu reformu a předpokládala jsem, že k ní dojde.
Pokud je toto také vydáváno za první krok v rámci reformy, tak jsem hovořila s řadou ředitelů věznic a i generálního ředitelství i jako ministryně a udělala jsem si z toho jednoznačný úsudek, o který se s vámi podělím. Je to v podstatě na několik let, spíše pět a deset, etapa, v rámci které se bude něco testovat. Možná že to vyjde, možná že ne. A to ještě v ústavně nikoli zcela konformním prostředí.
Takže jako odborník, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá, doporučuji, aby tento návrh se vrátil k přepracování, s tím, že buď budou zrušeny všechny diferenciační skupiny, a to vyžaduje předchozí projednání s příslušnými odborníky na trestní právo Ústavního soudu, kteří by v tomto ohledu mohli říci názor předtím, než vůbec ten zákon bude zpracován, hlasováním, které bude volné, takže uvidíme, jak dopadne. A nemyslím si, že by byla katastrofa, kdyby dopadlo, že se to pouští do dalšího čtení. Pak udělám vše pro to, aby v rámci pozměňovacích návrhů se tam dostala ta velmi důležitá ustanovení, která kompetenci rozhodovat o přemístění odsouzených, resp. jednak tedy o výkonu trestu odnětí svobody v určitých druzích věznic, a potom i o jejich přemisťování, tak aby bylo svěřeno radě odborníků, kde samozřejmě bude hrát velkou roli právě ředitel příslušné věznice, ale nebude tam rozhodně sám. A jako opravná instituce by zde mohlo být klidně i ministerstvo. V některých zemích mají takové oddělení a naše oddělení pro trestní politiku na Ministerstvu spravedlnosti, myslím, že se rozšiřuje, bude mít svěřené velmi významné kompetence i v souvislosti s elektronickými náramky, které budou, jak všichni doufáme, co nejdříve vysoutěženy, čili si nemyslím, že by perspektivně se tohoto úkolu nezhostilo úspěšně. ***