(15.30 hodin)
(pokračuje Pelikán)
To znamená, Ústavní soud se k té věci vyjádří, pokud mu bude předložena. A my máme dobré důvody se domnívat, že tu žádná protiústavnost není. Koneckonců to, co citovala paní kolegyně profesorka Válková, skutečně bylo obsaženo v tom konceptu, který připravovala pracovní komise Legislativní rady vlády. Samotná Legislativní rada vlády ovšem do svého stanoviska nepřevzala tyto argumenty, protože s nimi nesouhlasila.
Ta věc je poměrně jednoduchá. Rozhodnutí z roku 1994, což jen tak mimochodem byl úplně jinak složený Ústavní soud, než je dnes, vycházelo ze zcela jiného právního stavu. Vycházelo ze stavu, kde jednak o primárním zařazení rozhodoval soud, a tedy tom, k čemu se vyjadřoval ten Ústavní soud. Ředitel věznice měl potom pravomoc měnit rozhodnutí soudu, což skutečně zní podivně. A jednak, a to je ještě důležitější, v té době skutečně ty čtyři různé typy vykazovaly výrazné odlišnosti z hlediska práv těch odsouzených. Z hlediska toho, jak často lze přijímat návštěvy, jak často lze dostat balík, a dalších pro vězně velice důležitých práv. A to právě vedlo Ústavní soud k závěru, že tedy to zařazení do jednotlivého typu má v sobě prvky také sankční, tzn. kvality trestu, a z tohoto důvodu že je třeba, aby o tom rozhodoval soud. Nicméně v mezidobí došlo v tomto směru k narovnání a všechna tato práva jsou dnes stejná ve všech těch třech typech, které chceme sjednotit. Takže tento problém odpadl. Koneckonců připomínám, že u mladistvých se žádná diferenciace už neuplatňuje a nikomu to z hlediska... no, uplatňuje se vnitřní. Ano, neuplatňuje se vnější. (Reakce na poznámku poslankyně Válkové z lavice.) Já to slyším, tady paní profesorku, je to dobrá připomínka, ano, vnitřní se uplatňuje, ale ta vnější, to jsem chtěl říct, se neuplatňuje a nikomu to protiústavní také nepřipadá.
Jsme zároveň přesvědčeni, že korupční riziko u ředitele věznice je podstatně nižší než u toho soudce. My víme, že u soudců korupční riziko existuje jak v oblasti rozhodování o podmíněných propuštěních, tak právě u přeřazování vězňů, a to zejména z toho důvodu, že soudce tu rozhoduje o něčem, co se ho nijak nedotýká. Bere to jako housky na krámě, protože toho má hodně. Pro vaši představu, takto přeřadíme každoročně několik tisíc osob. A to rozhodnutí pro něj nebude mít žádné následky. Oproti tomu ředitel věznice je někdo, kdo zodpovídá za vnitřní pořádek, bezpečnost a fungování té věznice. To znamená, že když on špatně přeřadí toho vězně, tak to pravděpodobně bude mít důsledek v tom, že například ten vězeň uteče nebo minimálně tam bude působit nějaké kázeňské problémy. A to budou problémy, za které je odpovědný ten ředitel věznice. Takže on má takovouto přirozenou motivaci k tomu, aby rozhodoval správně.
Souvisí s tím ještě naše do značné míry negativní zkušenost s takovou sdílenou kompetencí, v uvozovkách, v případech, kdy se pokoušíme zavést tzv. parolové rady, což jsou komise podobné, jako teď vlastně navrhujeme, které se snaží vybrat vězně pro podmíněné propuštění a připravit jim nějaký program, který budou muset plnit po tom podmíněném propuštění. A my se bohužel setkáváme se soudci, kteří ignorují práci těchto komisí, ačkoliv ony velice pečlivě řadu týdnů připravují vězně na tu situaci, projednávají s ním ten program. A pak přijde soudce, který říká: Mě to vůbec nezajímá. A buď zamítá ty návrhy, nebo jim sice vyhovuje, ale nedává tam ty programy atd. Takže my se domníváme, že skutečně řešit tuto věc uvnitř té věznice s potřebnými zárukami, které tam jsou jednak právě v té poradní komisi a jednak v té možnosti odvolání ke generálnímu řediteli, je mnohem lepší.
Musím k tomu říci, že jsme skutečně jedním z posledních států, který zachovává takovouto vnější diferenciaci trestu. Kromě nás je to, pokud vím, už jenom z relevantních států Polsko, Maďarsko a Slovensko. A je to prostě nějaké reziduum skutečně staré koncepce. Ještě v tom jsou cítit ty čtyři nápravné skupiny. A já doufám, že ten krok od něj učiníme. Pokud zejména můj ctěný pan kolega poslanec Benda měl potom nějaké detailnější připomínky, myslím, že to je něco, o čem se určitě můžeme bavit v ústavněprávním výboru. Pro to je ovšem třeba, abyste tento zákon propustili prvním čtením.
A už jenom poslední nepatrná poznámka. My jsme ho nedělali dva roky - on už tady tři čtvrtě roku leží. Takže tak. Děkuju.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Paní zpravodajka nežádá o závěrečné slovo. V tom případě budeme hlasovat. Ještě přivolám kolegy z předsálí. A vzhledem k tomu, že padl návrh od pana poslance Ondráčka na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, tak budeme nejprve hlasovat o tomto návrhu. Návrh na zamítnutí, pokud jsem správně poslouchal, nepadl.
Budeme tedy hlasovat o návrhu na vrácení.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s tím, aby byl tento návrh vrácen navrhovateli k dopracování, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to hlasování 434, přihlášeno je 163, pro 27, proti 75. Návrh přijat nebyl. Tím pádem se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.
Nejprve rozhodneme o garančním výboru. Z výboru organizačního je zde návrh na to, aby tím garančním výborem byl ústavněprávní výbor. Zeptám se, zda je jiný návrh. Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s přikázáním ÚPV jako garančnímu výboru. Kdo je proti?
Je to hlasování 435, přihlášeno je 163, pro 141, proti nikdo. Tento návrh byl přijat, takže garančním výborem je ústavněprávní výbor.
Další návrhy na přikázání nejsou. Zeptám se, zda z pléna někdo navrhuje? Ano, paní poslankyně Černochová, potom paní poslankyně Válková.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že podvýbor pro vězeňství pracuje pod výborem pro bezpečnost, navrhuji přikázání do bezpečnostního výboru.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, paní poslankyně Válková má stejný návrh. Ano. Další návrhy nejsou, takže budeme hlasovat ještě o přikázání výboru pro bezpečnost.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 436, je přihlášeno 163, pro 142, proti 1. Tento návrh byl přijat.
Konstatuji tedy, že jsme přikázali garančnímu výboru ústavněprávnímu a dále ještě výboru bezpečnostnímu. Žádné další hlasovatelné návrhy nepadly, takže končím projednávání bodu 57. ***