(15.50 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Když jsme na výboru pro zdravotnictví projednávali závěrečný účet kapitoly Ministerstva zdravotnictví, výdaje na vzdělávání lékařů, tak jsme zjistili, že opakovaně dochází k nevyužívání prostředků, které jsou určeny na takzvaná rezidenční místa. Každoročně je tam vyčleňováno zhruba 500 mil. korun, z toho bývá čerpáno asi 140 nebo 170 mil. korun, rok od roku různě už od roku 2010, a celkově při čerpání na rezidenční místa i na instituty pro vzdělávání lékařů se jedná zhruba o částky kolem 350 mil. korun, což je zhruba polovina toho, co bývá vyčleňováno. Zde tedy je důkaz toho, že ten systém postgraduálního vzdělávání lékařů není u nás dobře nastaven.
Tento zákon, který jde pouze cestou redukce oborů, nebo víceméně tou základní snahou je snížit počet základních oborů, nevyřeší myslím to podstatné, proč lékaři mimo jiné odcházejí z České republiky do zahraničí a proč jim nevyhovuje ten náš komplikovaný a chaotický systém vzdělávání lékařů.
A protože vím, že současný návrh, který tady projednáváme, dozná ještě značných změn, tak bych chtěl poprosit pana ministra a celé ministerstvo, aby se zabývali těmi podněty, které napsali jednotliví lékaři, zúčastnili se průzkumu, který organizovala Česká lékařská komora v počtu asi 6 500 respondentů. A to, co jsem zde citoval na začátku svého projevu, si myslím, že je hodně vážné k zamyšlení, jak tento zákon upravit, jak do něj dostat i věci, které se týkají samotného systému vzdělávání a jeho sjednocení například pod IPVZ.
Ještě se krátce dotknu záměru na redukci základních oborů. Ano, je tady prostor pro tuto diskusi v průběhu projednávání ve výboru a ve druhém čtení, ale přesto si dovolím jenom jednu poznámku. Ministerstvo se rozhodlo, že zruší obor praktické lékařství pro děti a dorost, a uvedlo mimo jiné důvody zlepšení dostupnosti lékařů. A ten druhý důvod - jakási kompatibilita se zákony o vzdělávání v rámci Evropské unie. Já se domnívám, že tento návrh nezvýší počet lékařů v nemocnicích, tedy pediatrů v nemocnicích, už proto, že podle mého názoru řada pediatrů bude odcházet do privátní praxe, pokud se jim to umožní takovým poměrně jednoduchým způsobem, jak to navrhuje ministerstvo. A především uniká základní smysl tohoto kroku, že ten systém dlouhodobě funguje, rodiče jsou s tímto systémem spokojeni. A v neposlední řadě si myslím, že tento systém, jak je nastaven, to znamená existence praktického lékařství pro děti a dorost, je i velmi finančně výhodný pro zdravotnictví jako celek, protože se jedná o primární péči, která při dobré funkci může znamenat stabilizaci prostředků na zdravotní pojištění a snížení výdajů, které by jinak znamenaly navýšení nákladů na léčení v nemocnicích, tedy na léčení na pracovišti, kdy praktický lékař již není schopen v rámci svých kompetencí léčit složitější onemocnění.
Tolik moje poznámka k tomuto zákonu. Chtěl bych poprosit pana ministra, aby důvody, které vedou lékaře k tomu, že odcházejí do zahraničí, byly řešeny komplexně, ne jen nějakou redukcí základních oborů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Hovorkovi. Omlouvám se (přihlášené paní poslankyni Kovářové), ale s faktickou poznámkou je tu pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane místopředsedo. Paní kolegyně Kovářová, já se vám moc omlouvám, chtěl bych ale vystoupit se svou poznámkou.
Jednak bych se chtěl připojit k těm, kteří podporují zachování pediatrické specializace. Za druhé bych chtěl na jednu věc upozornit, možná jako přerušení toho toku velmi kvalitních informací o systému postgraduální přípravy lékařů. Nikdo z nás si asi neumí představit, že by svěřil péči o své zdraví člověku, který by třeba přímo z fakulty přešel do praxe a začal by léčit. Očekáváme, že lékaři, kterým se svěřujeme, jsou neustále vzděláváni, připravováni, ať už z povinnosti dané systémem, nebo ze své vlastní osobní touhy se vzdělávat.
Existuje ale podobný systém v našem životě, také je zde odvětví, kam svěřujeme - v tomto okamžiku mám na mysli naše děti - tedy do škol. Předpokládáme, že učitelé, kteří se o ně budou starat, kteří je budou vzdělávat, také budou patřičně vzděláni. Ale tady je třeba říci, že pro učitele podobný systém přípravy k výkonu povolání, podobný systém propracovaného postgraduálního vzdělávání neexistuje. Ano, některé vysoké školy - já jsem pořád ještě na pedagogické fakultě v Budějovicích - takové možnosti nabízejí v rámci různých projektů, nabízejí učitelům možnost rozvíjet své vzdělávání, ovšem je to jaksi ne přímo řízené nějakým ustanovením. Je o to zájem, samozřejmě učitelé o to zájem mají, ale možná by stálo za to přemýšlet o podobném systému, který tak dobře funguje, a věřím, že ještě lépe bude fungovat, pro lékaře, také i pro naše učitele. Samozřejmě to navázat pak také na jejich kariérní růst.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, můj příspěvek se týká stomatologů. Nejsem sice povoláním lékařka, ale jmenuji se Kovářová, a pokud vím, tak dříve se tomuto oboru kováři věnovali, tak doufám, že mi pan poslanec odpustí, že k tomuto tématu vystoupím.
Návrh, který dnes máme před sebou, vláda dlouhodobě prezentovala jako opatření, které by mělo napomoci k odstranění problému spočívajícího v nedostatku zubních lékařů, resp. jejich nerovnoměrného rozmístění. Jen pro ty, kteří by tento problém chtěli bagatelizovat, uvádím, že pětina zubních lékařů je ve věku nad 60 let a absolventů není zdaleka tolik, aby výpadek nahradili. Ráda bych proto v souvislosti s projednáváním tohoto bodu apelovala na vládu, aby snaha o zajištění podmínek stomatologické péče pokračovala, a to výrazně rychleji než doposud. Připomínám, že poprvé jsem na problém nedostatku zubních lékařů upozornila už před dvěma lety a od té doby se v odpovědích jednotliví členové vlády zaklínali právě návrhem, který dnes máme prvně před sebou. Pevně doufám, že další kroky, které povedou k lepší dostupnosti péče stomatologů v současnosti i blízké budoucnosti, budou následovat mnohem rychleji.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Kovářové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Chce se mi říci pan doktor Bohuslav Svoboda. Prosím, pane doktore.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezké odpoledne, dámy a pánové. Pochopitelně je mou povinností jako doktora také k tomuto tématu promluvit. Původně jsem si to vymyslel velmi rafinovaně, protože jak pravděpodobně víte, tak nejvýznamnější autor vědecké publikace je buďto první autor, nebo ten poslední. Přihlásil jsem se tedy tak, abych byl poslední, bohužel kolega Fiedler mi to zkazil, takže tady mluvím jako ten nejobyčejnější, protože ten předposlední ve vědecké práci je nejméně významný. ***