(15.20 hodin)
(pokračuje Holeček)
8. V případě nedostatku PLDD by bylo velmi obtížné zajistit komplexní a kvalitní péči, poskytování těchto zdravotních služeb praktickými lékaři pro dospělé, kteří nemají péči o děti a adolescenty obsaženou ve svém vzdělávacím programu, navíc jsou dostatečně vytíženi rozrůstající se generací seniorů.
9. Současná návrh novely o vzdělávání lékařů ve svém důsledku může ohrozit plnění programového prohlášení vlády ČR, které v bodě 3.3 deklaruje, že vláda bude trvat na dodržení principů solidarity zdravých lidí s nemocnými, neziskovosti a všeobecné dostupnosti kvalitní zdravotní péče hrazené z veřejných prostředků.
Mne osobně petenti přesvědčili a vyjdu jim v druhém čtení vstříc pozměňovacím návrhem. Jako konzervativec jsem už tam řekl: nerušte, co funguje. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Kaňkovského, po něm pan poslanec Štětina.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, jak zde již opakovaně zaznělo, dostáváme se dnes k dlouho očekávanému prvnímu čtení novely zákona č. 95/2004 Sb., tedy zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů, farmaceutů a stomatologů. Chápu, že jde o téma, které devět desetin vážených členů této Sněmovny moc nezajímá a je pro ně odtažité, a vůbec se nijak za to na vás nezlobím, přesto považuji toto téma za velmi důležité a prosím vás o určitou shovívavost, abyste to tady s námi lékaři po dobu projednávání tohoto zákona vydrželi.
Dlouhodobě mluvíme o tom, že naše zdravotnictví je stabilizované. Bohu díky za to, že je stabilizované, pokud ale nechceme být hluší a slepí, tak musíme přiznat, že stabilita, a křehká stabilita, je dána jenom za cenu velké obětavosti našich zdravotníků, za cenu obrovského množství přesčasové práce a také nepříliš velkého času na odpočinek a někdy i velkého přepracování našich zdravotníků.
Hodně se v této souvislosti mluví o podmínkách zdravotníků, hodně se mluví o platových podmínkách, ale já jsem přesvědčen o tom, že to není jenom o platech, ale pokud se bavím s mladými lékaři, s mladými zdravotními sestrami, tak je to právě hodně i o systému vzdělávání. Pokud se ptáme, proč nám v současné době odcházejí zdravotníci nejenom do zahraničí, ale i mimo obor, tak právě systém vzdělávání a i určité společenské uznání jsou asi těmi nejdůležitějšími faktory, když odmyslím už mnohokrát zmiňované platy, které mladé lidi vedou mimo zdravotnictví. A je potřeba si přiznat, že naši mladí lékaři již mají kde srovnávat. V době, kdy jsem před mnoha lety diskutoval s kolegy, kteří odešli do zahraničí, tak ve valné většině případů se jednalo o lékaře, kteří si nejdříve u nás udělali atestaci, nějakou dobu v našich nemocnicích pracovali a až teprve poté odcházeli jako již vzdělaní lékaři do zahraničí. Dnes je potřeba vidět to, že naši mladí lékaři těsně po promoci jsou jazykově vybavení, mají i potřebné sebevědomí, a proto odcházejí do zahraničí v podstatě bezprostředně po ukončení lékařské fakulty. A v tomto ohledu je za pět minut dvanáct přistoupit k novelizaci obou zákonů, které se týkají vzdělávání, tedy zákona č. 95/2004 Sb., který se týká lékařů, ale čeká nás podobně nelehká diskuse i ohledně zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických profesích.
V rámci přípravy novely tohoto zákona, který dnes projednáváme, tedy zákona 96 (správně 95), dlouhodobě jednala pracovní skupina při Ministerstvu zdravotnictví a já musím ocenit její práci. Musím říci, že po dobu jejího projednávání jsem byl naplněn mírným optimismem, protože zprávy, které z jednání komise přicházely, mě naplňovaly optimismem v tom smyslu, že se skutečně dokážeme dohodnout na lepším systému vzdělávání, na lepší postgraduální přípravě, že to bude novela zákona, která našim mladým lékařům umožní možná bych řekl uživatelsky přívětivěji projít nelehkým obdobím postgraduální přípravy. Bohužel ve chvíli, kdy se návrhy, které komise zpracovala, objevily v diskusi odborných společností, České lékařské komory, ale i dalších zástupců odborné veřejnosti, postupně mě ten optimismus poměrně hodně přešel. Dostali jsme se do velké palby kritiky. Ukázalo se, že názory odborné veřejnosti jsou velmi rozdílné, a proto v této souvislosti nezávidím Ministerstvu zdravotnictví, když se prokousávalo všemi těmi připomínkami, a nakonec dnes máme na stole vládní návrh novely zákona č. 95.
Pokud chceme ale být spravedliví, tak musíme uznat, že přes velmi těžkou práci, kterou Ministerstvo zdravotnictví i pracovní skupina v tomto ohledu odvedly, tak nemáme na stole návrh zákona, nad kterým bychom mohli úplně jednoznačně jásat. Já to neříkám nijak zle, ale očekávám, že nás v rámci projednávání ve výboru, a to zejména asi zdravotním výboru, čeká nelehká práce. V této souvislosti chci podpořit návrh pana zpravodaje na prodloužení lhůty k projednání ve výboru.
Už tady o hodně věcech hovořil kolega Leoš Heger i další kolegové, takže já zmíním pouze pár připomínek, které zaznívají z odborné veřejnosti. Minu ty, které se týkají jednotlivostí a které se týkají i toho, o čem zde mluvil kolega Jiří Běhounek, a to jsou separátní zájmy některých odborných společností. O tom zde hovořit nechci, to nás čeká ve výborech. A na každého z nás poslanců, zvláště zdravotníků, bude vyvíjen různý nátlak, jak ten který obor by měl být tím oborem základním. Zmíním se spíš o důvodech, které zmiňují sami mladí lékaři, protože to jsou ti, na které čekáme v našich nemocnicích, kde dneska napříč Českou republikou nám scházejí lékaři v řadě odborností, a mohu říci, že nám nescházejí jenom lékaři, ale schází nám i řada nelékařských profesí.
Takže k těm pár důvodům, které zatím naše mladé lékaře v návrhu zákona neuspokojily, a je legitimní, abychom o nich hovořili ve výboru.
Struktura a počet základních oborů. To bude asi nejkritičtější bod. A tady to není jenom o tom, co si myslí naši mladí lékaři. Tady právě nás budou čekat i tlaky všech odborných společností. Je potřeba ale, abychom došli k takovému kompromisu, který bude nejvíce odrážet sounáležitost s EU, abychom v tomto směru byli kompatibilní i v uznávání specializované přípravy i v dalších zemích EU.
Délka vzdělávání. To je také oblast, kde nikdy asi nedojdeme k úplně happy endu, co se týče délky vzdělávání v jednotlivých oborech. Tady bych viděl trošičku u oborů, které jsou dneska jako základní a v budoucím návrhu, nebo v návrhu, který je dnes předložen, mají pozici nástavbových oborů. Mladým lékařům se samozřejmě nelíbí to, že by místo třeba pěti let vzdělávání je ve finále čekalo sedm let, což zejména třeba u lékařek žen, a je potřeba si říci, že dneska máme mezi lékaři už většinu žen, minimálně v celé řadě oborů, tak pro ně je to samozřejmě i z lidského hlediska situace složitá.
Tady bych zmínil ještě jedno rozporuplné ustanovení, které v návrhu, který je dnes předložen, počítá s tím, že minimálním úvazkem, který musí lékař-frekventant v době postgraduální přípravy mít, je jedna polovina stanovené týdenní pracovní doby. Tady bych se velmi přimlouval za to, abychom našli kompromis, protože znám případy mnoha lékařek, které při návratu z mateřské dovolené se vracejí nejprve na jeden den, poté na dva a postupně si úvazek navyšují. Myslím si, že by byla velká diskriminace, kdybychom toto našim ženám lékařkám neumožnili.
Rozporuplné ustanovení vidím i v tom, že zákon počítá s tím, že každý lékař může být souběžně zařazen pouze v jednom oboru. I tady znám případy, kdy máme velmi ambiciózní mladé lékaře, kteří stíhají přípravu ve dvou, někdy třeba i ve třech oborech. Zase si myslím, že není problém, abychom jim toto umožnili. ***