(10.40 hodin)
(pokračuje Bendl)
Tahle materie je těmi, kterými je prosazována, je argumentována nějakou studií, kterou jsme měli slíbenu. Já jsem mluvil s předsedou Vinařského fondu několikrát a mí kolegové také. Bylo nám slíbeno, že tu studii, kterou má Vinařský fond k dispozici, o počtech pančování a množství pančování vína a kategorie atd., prostě podrobnosti, kterými se dnes operuje, že tuto studii dostaneme. Zatím jsme ji nedostali. Chtěl bych se zeptat, zdali ji má třeba pan ministr nebo jestli ji má někdo ze členů zemědělského výboru, neboť ve studii, o kterou se opírá, a řeknu, kterými jsou zdůvodňovány ty předkládané regulace a omezování podnikání v České republice v oblasti prodeje vína, jsou právě údajně popsány v této studii, kterou zatím tedy nikdo z nás neviděl. Doufám, že bude příležitost se s ní v průběhu jednání seznámit, i když bych ji raději viděl před tím projednáváním v prvním čtení, aby člověk mohl posoudit, do jaké míry ty předkládané nové byrokratické kroky a regulace a omezení, do jaké míry jsou opravdu potřeba. Nebo jestli to náhodou není, a ono se to tak v tuto chvíli jeví, jako spíše souboj o to, jak zvednout cenu vína na trhu, o to, jak omezit ty, kteří jsou v tuto chvíli nejlacinější, což jsou prodejci sudového vína.
Ten prodej sudového vína, na který je tady poměrně velký tlak, všichni prodejci by měli do budoucna vlastně být nuceni k novým nákladům, protože ty regulace vedou k tomu, že bude nutno prodávat víno nikoliv v sudech, ale v nových specializovaných nádobách, které logicky budou muset být v těch nákladech zahrnuty. Pan ministr sám tady říkal, že půjde o omezování prodejních míst vína. My víme, že v České republice je zhruba 15 tisíc vinoték. Ten návrh zákona například přináší povinnost, aby se z vinotékaře nestal prodejce, ale musí být registrován jako výrobce, tudíž je s tím spojená řada byrokratických kroků, které jsme zatím detailně nerozebírali, ale věřím, že tomu budeme věnovat jednání v zemědělském výboru, co to vlastně znamená pro každého vinotékaře dnes, který funguje jako distribuční síť, a teď řeknu pro ty nejmenší vinaře, kteří nelahvují, kteří prodávají své víno právě prostřednictvím sítě vinoték, co to v praxi bude znamenat, jaké byrokratické kroky to vlastně dneska přinese.
Říká se, že to pančované víno týká především, nebo říkají to předkladatelé návrhu tohoto zákona, se týká především sudového vína. No, z pohledu zákazníka je to tak, že když si jdu koupit sudové víno do vinotéky, tak mám z 99 procent, a to jedno procento nechávám jenom proto, že si nejsem jistý, že by se tak někde vůbec nedělo, šanci víno, které kupuji, ochutnat. Mám šanci říct tomu vinotékaři, dejte mi ochutnat, já zkusím, co máte, něčeho si vezmu litr, něčeho půl, něco si nekoupím, protože mi prostě to víno chutnat nebude. Tuto šanci u lahvového vína nemám. Jdu si koupit lahvové víno, doma si ho otevřu, zjistím, že je dobré, v pořádku, vypiji ho. Nebo je zlomené, už si na nikom nic nevezmu, prostě musím si jít koupit víno nové, pokud si chci koupit víno. V tomto je výhoda toho sudového vína.
My tady v tomto návrhu zákona zavádíme, nebo Ministerstvo zemědělství a předkladatelé tohoto návrhu zákona zavádějí některé kroky, které vinaři obecně kritizují. O jednom tady pan ministr zemědělství mluvil a to je povinnost v případě, že někdo doveze sudové víno v cisterně, musí deset dní čekat, jestli nepřijde někdo z kontrolorů, aby odebral vzorek, a ten vzorek se pošle do laboratoře. Tyto laboratoře nejsou v České republice, ale jsou mimo Českou republiku, v Rakousku, a bude týdny trvat, než se potvrdí či vyvrátí, zdali to víno je či není v pořádku. V každém případě je to oproti současnému stavu prodloužení doby využití a šance použití tohoto dovezeného vína a znamená to samozřejmě zase vícenáklady nejenom na skladování, ale i tu dobu, kdy se finanční prostředky začnou vracet, neboť takto kontrolovaný vzorek by musel pobývat v České republice delší dobu, než se potvrdí či vyvrátí, zda došlo či nedošlo k pančování tohoto vína.
Já nebudu už zmiňovat některé detaily, které tento zákon také přináší. To věřím, že se s nimi případně zemědělský výbor nakonec nějak vyrovná. Mám na mysli takové ty, omlouvám se, že nepoužiji přesné formulace, ale zákaz třeba míti vodovod nebo vodu ve svých skladovacích prostorech. Tato záležitost tam je. Je to, myslím si, nicotnost, kterou jsme schopni z toho zákona vypreparovat. Ale celkově jsem hluboce přesvědčený o tom, že je to zákon, který neprospěje v celkové podobě, tak jak je sepsán, vinařství jako celku. Ano, některým pomůže, ale některým ublíží. Myslím si, že se dal s těmi vinaři dojednat lepší kompromis, a kdyby byli více posloucháni zejména ti malí, kteří, jak říkám, nelahvují a využívají vinoték a vinotékařů jako svých vlastně prodloužených rukou, na které samo jejich podnikání vzhledem k jejich obratům nestačí, bylo by to určitě ku prospěchu věci, nejenom kultury vína, které máme začít pít z těch pack-in-boxů nebo bag-in-boxů, jak se tomu nečesky říká, a už jej nebudeme moci mít v takovém množství, v takové dosažitelné, řeknu, vzdálenosti, protože i to souvisí s množstvím provozních nebo prodejních míst. Jestliže tady ministr zemědělství říká, že chce zregulovat počet prodejních míst, pak myslím je to věc, která je určitě k zamyšlení. A je otázka, jestli to má dělat vláda, jestli tím, kdo vlastně ve svém principu reguluje počet míst, není právě ten zákazník.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Pan kolega Pavera je řádně omluven, čili jeho přihláška propadá. S přednostním právem pan ministr, potom pan poslanec Jiří Petrů. Pane ministře, máte slovo s přednostním právem.
Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka Děkuji. Já bych chtěl zareagovat na to, co tady říkal v rozpravě pan poslanec Bendl. Pokud jde o studii, tak především to byl argumentační materiál pro Vinařský fond, nikoliv primárně pro Ministerstvo zemědělství. Pro nás jsou dostatečným argumentačním materiálem dlouhodobé výsledky zjištění Státní zemědělské a potravinářské inspekce, kde se prostě pohybujeme v rozmezí 32 až 38 % odebraných vzorků u sudového vína, kde zjišťujeme závažná pochybení, která mohou také v budoucnu mít případně možná i velice zásadní negativní dopady na zdraví toho spotřebitele. To opravdu není vůbec jako žádná sranda a my nemůžeme před tímto zavírat oči a říkat prostě: tady na tom trhu se nic neděje a není tady vlastně žádný problém, a proto nemusíme nic řešit. Už toto je pro nás ten nejvýznamnější argument, že prostě něco s tím stavem je třeba dělat z hlediska zdraví spotřebitele a z hlediska ochrany těch, kteří na tom trhu fungují jako poctiví producenti nebo dodavatelé kvalitního vína. ***