(12.40 hodin)
(pokračuje Valenta)
Za třetí, činnost České televize v roce 2014 charakterizuje procentuální snížení schopnosti předávání pravdivého obrazu skutečnosti, rozmanitosti názorů prezentovaných ve vysílání, vnímané objektivity, všestrannosti a vyváženosti informací, vnímaného přínosu České televize k právnímu vědomí občanů České republiky. Kleslo též procento spokojenosti se zpravodajskými aktuálně publicistickými a diskusními pořady apod.
Za čtvrté, Rada České televize byla nucena se zabývat 239 stížnostmi a zejména kritickými podněty, přičemž se obávám, že ani takto vysoké číslo není ještě konečné, není zcela objektivní a úplné. Někteří stěžovatelé mě totiž již po delší čas upozorňují na to, jak je s jejich stížnostmi nakládáno, a to jak ze strany rady, tak i samotné České televize. Ale vadí mi to zejména u Rady České televize, neboť ta vypracovala 8. 2. 2012 takzvaná pravidla pro vyřizování stížností a podnětů a schválila je svým usnesením č. 49/3/12. Veřejnost tak tím mohla nabýt dojmu, že dojde k nápravě. Bohužel málokdo ví, že tato pravidla již neobsahují formulaci o rozhodování o stížnostech, ale stanoví pouze jejich vyřizování, tedy jedná se o pojem velice vágní až zneužitelný podle mého názoru.
Za páté a na samotný závěr důvod nejzávažnější. Obávám se, že by umělým způsobem vyvolávaná a velice sofistikovaně akcelerovaná nespokojenost s vysíláním České televize mohla najít u koncesionářů živnou půdu již nikoliv pro parametrickou, ale systémovou přeměnu veřejnoprávní organizace na subjekt soukromého či polosoukromého charakteru. Zjednodušeně řečeno, proč by měli občané za takové služby vlastně platit, když si myslí to, co vyjádřil jeden znepokojený divák na netu? Cituji: "Česká televize se chová jako stát ve státě. Zbavila se zásadní kontroly a vytvořila si ideologický prostor, který umožňuje devastovat společnost bez jakýchkoliv morálních zábran. Nikdo nemá odvahu se otevřeně pustit do boje s vedením České televize. Nejsme schopni bránit se ideologii, která jen devastuje naše kulturní povědomí a pokouší se nás proměnit v neuvažující stádo."
Společenskou tendenci privatizovat veřejnoprávní médium by někteří političtí šarlatáni velice rádi uvítali a také velice rychle provedli, což ovšem jako zvolení zástupci lidu nesmíme dopustit. Z jakých politických úhlů zaznívá odpor proti všemu, co není soukromé a co v uších nerezonuje individualisticky a elitářsky, zde snad nemusím ani říkat. Nedávno jsme se mimochodem o tom mohli také přesvědčit při projednávání zákona o registru smluv v souvislosti se státním podnikem Budvar.
Privatizací veřejnoprávního média by mohl být proces oligarchizace naší společnosti k naprosté spokojenosti některých jedinců a zájmových skupin dále úspěšně saturován. Toho je nutno se vyvarovat. Veřejnoprávní televizní médium musí do budoucna zůstat (nesrozumitelné) službě všem občanům, a to i přes jeho občasnou neobjektivní a tendenční zpravodajskou činnost či podezřelá fakta o jeho hospodářství. To všechno lze napravit.
Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Valentovi. Budeme pokračovat v rozpravě. Ještě jsem si ověřil omluvy. Pan kolega Kolovratník je řádně omluven, takže jeho přihláška propadá zcela.
Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Komárek a pak kolega Bendl, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslance.
Poslanec Martin Komárek: Pane Valento prostřednictvím pana předsedajícího, vy nevíte, co jsem říkal. A hlavně vy vůbec nic nevíte o České televizi. Četl jste někdy zákon o České televizi? Víte, čím se zabývá Rada České televize? Jak můžete říkat, že může být Česká televize zprivatizována? Ano, můžeme ji zprivatizovat, když to odsouhlasíme, řekněme, ústavní většinou. Poslanci mohou v zemi prakticky všechno, protože jsou zákonodárci. Ano. Já pro to samozřejmě ruku nezvednu.
Ale když jste narážel na mě, tak jste mě vůbec nepochopil. Já samozřejmě kritizuji, a mnohokrát jsem vystoupil na toto téma ve Sněmovně i ve výboru, to, že televize není dostatečně kontrolována, co se týče toků veřejných peněz. Ta kontrola je skutečně slabá, řekl bych až nulová. To neustále vyčítám Radě České televize. Ale ona se brání tím, že její pravomoci jsou skutečně malé, a já bych rád, aby se podařilo tyto pravomoci zvýšit.
Ale co opravdu nechci a je to podle mě naprosto zbytečné, abychom tady ventilovali svoje soukromé názory na některé pořady nebo na to, zda televize nám šlápla na kuří oko nebo pochválila našeho soupeře. To je prostě něco, co nikdy nikam nevede. To nám navíc nepřísluší. Naši předchůdci zkonstruovali zákon skutečně tak, že dává televizi velmi vysokou samostatnost, velmi vysokou míru seberegulace, a jediným orgánem, který má právo a povinnost hodnotit, zda je objektivní, nebo není objektivní, je Rada České televize. Totéž platí v bleděmodrém pro Český rozhlas.
Takže prosím vás, pane Valento prostřednictvím pana předsedajícího, přečtěte si zákon o České televizi, přečtěte si vysílací zákon. Pak mluvte. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Pan kolega Bendl má trochu smůlu, protože vystoupení kolegy Komárka vyvolalo ještě dvě další faktické poznámky. První je pana poslance Valenty a druhá je pana poslance Hegera. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane předsedající. Panu kolegovi Komárkovi vaším prostřednictvím. Vážený pane kolego, vy jste mě vůbec neposlouchal. Já jsem tady žádné své subjektivní názory na nějaké pořady vůbec nesděloval. Já jsem pouze citoval fakta z výroční zprávy České televize. Na to snad jako poslanec mám právo. I tohleto byste mi chtěl zakazovat?
Když jsem hovořil, tak jsem k vám hovořil hlavně proto, že se mi nelíbí vaše aktivita, když byste chtěl do budoucna sloučit projednávání do jednoho bodu zprávu o činnosti a o hospodaření České televize. A teď vám přečtu, co jste tady - když si to nepamatujete - minule říkal: "Neberu nikomu ve Sněmovně právo plácnout si co chce. Tady se plácá hodně," říká pan Komárek, "ale ve skutečnosti se Sněmovna zabývá pouze prací Rady České televize, případně Rady Českého rozhlasu, které se Sněmovně zodpovídají. Já mohu kritizovat a jsem kritický ke kontrolní činnosti Rady České televize a pevně doufám, že Sněmovna bude mít lepší možnost posuzovat zprávu, pokud Sněmovna přijme návrh jednoduché novely, kterou jsme zapracovali ve volebním výboru a která navrhuje sloučení těchto zpráv o činnosti a o hospodaření do jedné." Tohle jste přesně řekl a to já jsem kritizoval. Nic víc nic míň.
To ostatní, o čem jsem hovořil, vše vycházelo pouze z výroční zprávy. Nic víc k tomu nemůžu dodat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Valentovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Leoš Heger a poté ještě faktická poznámka pana poslance Komárka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil svůj osobní komentář, protože nikdo z pravicové části spektra, ze skvělých řečníků, tady nevystupuje, tak proto mi promiňte, že to musím říci já. Ale já si myslím, že ta opakovaná vystoupení, která zde pronáší pan kolega Valenta, opravdu nemohou být považována za objektivní posuzování činnosti médií, v tomto případě televize, ale že jsou vysoce subjektivní. Já jsem neslyšel citaci nějakého průzkumu mínění. Máme tady instituce, jako jsou například žurnalisticky orientované fakulty, které se rády takových výzkumů ujímají. Ale prostě rčení typu "v mé kontaktní síti si většina lidí myslí" svědčí o tom, že tady vystupujeme se subjektivními názory.
Můj názor na to, že Česká televize a Český rozhlas patří ke zbytkům médií, která se chovají opravdu nezávisle, je subjektivní a já bych to nikdy nepopíral. Ale říkat tady taková dramatická odsouzení na základě subjektivních názorů je opravdu špatné a já jsem zcela jednoznačně proti tomu, co zde pan kolega Valenta přednesl, nakolik je to můj soused na chodbě v Poslanecké sněmovně. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hegerovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Martina Komárka, poté už řádně přihlášený kolega Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***