(12.30 hodin)
(pokračuje Votava)
Za druhé přikazuje k projednání vládní návrh státního závěrečného účtu jednotlivým výborům. To je uvedeno samozřejmě v tom usnesení, tak jak tradičně každý rok projednáváme.
Rozpočtový výbor doporučuje předsedovi Poslanecké sněmovny zařadit vládní návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2015 do návrhu pořadu zářijové schůze Poslanecké sněmovny a zmocňuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu, což jsem učinil.
Neodpustím si poznámku. Doufám, že se nám podaří projednat státní závěrečný účet do konce tohoto volebního období, protože tak jak to nyní fungovalo, tak jsme neustále projednávání odkládali. Státní závěrečný účet za rok 2014, víte dobře, jsme projednávali v březnu 2016. Takže věřím, že se nám to podaří projednat do konce - ne do konce volebního období, ale do konce letošního roku.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi rozpočtového výboru Václavu Votavovi. Otevírám rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, ale vidím přihlášku z místa předsedy kontrolního výboru pana poslance Vladimíra Koníčka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, při projednávání státního závěrečného účtu za rok 2014 jsem vás žádal, abyste se podívali do stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu k tomuto státnímu závěrečnému účtu, na přílohu, kde jsou uvedeny nedostatky v jednotlivých kapitolách. Bohužel ten harmonogram, jak je teď postavený, tak vám vlastně neumožní seznámit se se stanoviskem Nejvyššího kontrolního úřadu k roku 2015, protože to obdržíme jako Sněmovna až někdy na konci srpna a harmonogram je stanovený na projednání ve výborech do konce června.
Takže bych vás chtěl požádat, abyste se podívali klidně do stanovisek za rok 2014, za rok 2013 i 2012, protože nedostatky, které jednotlivé kapitoly mají, se každoročně opakují. Jsou to formální nedostatky a my projednáváme jednotlivé kapitoly, které ani nesplňují požadavky zákona a vyhlášky. Ale Ministerstvo financí tvrdí, že s tím nemůže nic dělat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladimíru Koníčkovi. Ještě někdo další do rozpravy? Pokud ne, rozpravu končím. Přeje si pan předseda (Votava) ještě závěrečné slovo? Není tomu tak. Přistoupíme k rozpravě podrobné. Hlásí se pan předseda rozpočtového výboru Václav Votava. Prosím, pane předsedo, o návrh usnesení.
Poslanec Václav Votava: Ano. Já jsem, pane místopředsedo, odcitoval návrh na usnesení. Prosím, abychom o něm hlasovali.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Myslím, že ho máme všichni ve sněmovním dokumentu 3940, nepotřebujeme ho opakovat. Nebo si někdo přeje jeho přečtení? Není tomu tak. Můžeme tedy hlasovat.
Rozhodneme tedy v hlasování 153, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přijetí tohoto harmonogramu. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 153, z přítomných 130 pro 112, proti nikdo. Návrh byl přijat. Schválili jsme tedy časový harmonogram k projednávání státního závěrečného účtu České republiky za rok 2015.
Děkuji panu předsedovi rozpočtového výboru Václavu Votavovi a končím bod číslo 210.
Poslanec Václav Votava: Také děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dalším bodem našeho jednání je
211.
Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014
/sněmovní tisk 441/
Jde o přerušený bod. Zabývali jsme se tímto tiskem 10. a 17. prosince loňského roku na 36. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme ji přerušili ve všeobecné rozpravě. Žádám, aby své místo u stolku zpravodajů zaujal zpravodaj volebního výboru poslanec Miroslav Grebeníček, a budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě, do které mám tyto přihlášky: pan poslanec Kolovratník, pan poslanec Bendl a pan poslanec Valenta. Pan kolega Kolovratník tady není, nevidím ho, čili jeho přihláška propadá na konec přihlášených do rozpravy. A pan kolega Bendl s tím pravděpodobně ještě nepočítal, ale omluven není. Takže platí totéž. A máme tedy přihlášku pana poslance Valenty, který je přítomen. Pane poslanče, máte slovo v rozpravě.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejen v reakci na svého předřečníka, váženého kolegu poslance Komárka, který hovořil na posledním prosincovém zasedání, bych si dovolil k této problematice se ještě jednou stručně vyjádřit, a jak jistě všichni možná i čekáte, tak poměrně zásadně odlišným způsobem než předřečník.
Naposledy jsem k tomuto bodu vystupoval na můj vkus až velice obšírně před posledním, v pořadí již druhým přerušením jednání k tomuto bodu, jak již bylo řečeno panem předsedajícím, v prosinci loňského roku. Snad budu mít teď trochu štěstí a můj příspěvek pan kolega Komárek nezařadí také do kategorie častého sněmovního plácání, jak se poměrně neobratně a nepodloženě pokusil učinit naposledy, a to v souvislosti s vystoupením zpravodaje této zprávy. To, co mi ale vadí více než plané subjektivní škatulkování, je jeho nepochopitelná snaha o vznik novely, která by měla do budoucna sloučit každoroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize ke společnému projednávání Sněmovnou do jednoho bodu.
Člověku, který dnes tvrdí, že je kritický ke kontrolní činnosti Rady České televize, a do této role se pan kolega Komárek i explicitně vystavil, nemůže být přece lhostejno, že by se nově měla míchat jablka s hruškami do stále méně přehledného koktejlu a poslanecký dohled prováděný též v větším časovém presu by se takto naopak ještě ztížil. Řečnicky se tak ptám, zda se mu nejedná spíše o to, aby Sněmovna ztratila tolik nutný vhled do již tak složité problematiky, a v čí prospěch to tak činí. Ve prospěch koncesionářů se domnívám, že bohužel nikoli.
Víte, kolegyně a kolegové, ono už i dnes mnohé často v dobrém úmyslu a víře pronesené směrem k činnosti či hospodaření České televize až neskutečně rychle a velice podezřele zapadne. A to se nám nejedná o nic menšího, než je posuzování kvality televizního vysílání poskytovaného veřejnoprávní organizací s několikamiliardovým rozpočtem. A tak musím jakékoli pokusy o znepřehlednění kontroly, a tedy i pokus kolegy Komárka, zcela zásadně odmítnout.
Teď bych se pokusil napravit svoji, dejme tomu, jistou chybu, kterou spatřuji ve své řečnické neobratnosti a také v tom, že jsem se před přerušením tohoto bodu v prosinci asi ne zcela jasně vyjádřil k osudu této zprávy. Tak tedy ještě jednou a zřetelněji.
Navrhuji ctěné Sněmovně nepřijetí této výroční zprávy. Vyšleme tím zatím jen varovný signál nejen naší České televizi, ale také Radě České televize, že významná část naší veřejnosti je se způsoby a obsahem informování hrubě nespokojena, takže je na nápravě nutno začít velice urychleně pracovat. Důvodů, které mě k navrhovanému nepřijetí zprávy vedou, shledávám pět hlavních. Podotýkám, že se jedná skutečně o důvody z úhlu mého pohledu jen ty nejzásadnější.
Za prvé, domnívám se, že Česká televize není plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti.
Za druhé, naopak v souladu s významnou částí české veřejnosti, přičemž v mé kontaktní síti je to drtivá většina osob, se domnívám, že Česká televize neplní základní povinnost poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů občanů, což se přirozeně netýká obhajoby názorových vzorců jistých elit. V jednom z usnesení etického panelu České televize, což je poradní orgán generálního ředitele, se praví, že kromě vyváženosti je pro fungování veřejnoprávního média důležitá také nestrannost. Například z vystupování moderátora diskusního pořadu by diváci neměli být schopni poznat, jaký postoj k tématu zaujímají samotní mediální pracovníci. A myslíte si, jak tady všichni sedíte, že tomu tak skutečně je? Já se domnívám, že rozhodně nikoliv. ***