(17.20 hodin)
Poslanec Bronislav Schwarz: Já nechci křičet. Koho to zajímá, ať mě poslouchá, ostatní mi jsou jedno.
Takže si založím bezpečnostní agenturu. Nebude to korporace, bude to na základě živnosti. Začnu postupně, a když mám štěstí, tak znám nějakého politika nebo kamaráda, který má zájem a dá mi zakázku, do které se přihlásím. A začnu budovat firmu. Za své vlastní peníze, za svůj vlastní um. Získávám si zaměstnance. Někdy musím jít na úřad práce se zeptat, jestli tam takové lidi nemají. Jestli mi je třeba nezadotují. A může mi to trvat rok, dva, tři, než vybuduji, a když mám štěstí, vybuduji bezpečnostní agenturu. Rozhodnu se, že z ní bude větší firma, myslím s. r. o., akciovka, prostě taková firma, kde je dozorčí rada. A teď se vrátím k tomu začátku. Fungujeme, máme zakázky, shání je ten majitel, případně už můj ředitel, protože jsem si ho vybral z těch zaměstnanců, o kterých já jsem usoudil, že jsou nejlepší, dobří, tu firmu se mnou budují. Dokonce jsou podílníky už v té firmě, protože sami přinesou zakázky, tak se s nimi dělím. A takové lidi já klidně jako zaměstnance do té dozorčí rady si dám. Ale to musím mít štěstí. Opravdu v Čechách štěstí na zaměstnance. Protože sami víte, že dneska jsou firmy, kde se fluktuuje, dávám jim minimální mzdu, ti lidé se střídají a podnikatel musí mít velké štěstí, když má aspoň 50 % zdravého jádra ve firmě, je stabilizovaná firma, nehrozí mu, že mu nesplní zakázku, protože mu deset patnáct lidí nepřijde do práce. Že nebude platit pokutu. Že opravdu bude moct hlídat ty objekty, které má nasmlouvané. A takhle ta firma běží. A teď už vůbec si nedovedu představit, nedovedu představit, když v té firmě mi pracuje rodina, protože jsem ji do té firmy zatáhl, celou jsem ji zaměstnal, aby mi pomohli - to je totiž u nás v Čechách to nejlepší, co může být. Protože když vám pomáhá celá rodina, bratr, sestra, tak aspoň máte důvěru v to, když se něco stane, že ta firma pojede dál. Že neskončí. Je to idealistické, ale takhle to vidím já.
A teď se rozhodne stát, ve kterém jsem se zadlužil, zblbnul jsem zaměstnance, aby se mnou šli do práce, živím prostřednictvím zakázek, které opět jako majitel sháním, jejich rodiny. Táhnu kočár takhle dopředu. A teď se rozhodne, že budu muset jednu třetinu dozorčích orgánů v té firmě obsadit zaměstnanci. A opět, mám štěstí, když ti zaměstnanci jsou moji příbuzní. Tím vám naznačuji, jak se to dá obejít, abyste někteří pochopili. Tak si je tam klidně dám. Tak je to zbytečné mít to v zákoně, když to tam bude. Anebo obráceně. Když mám schopné lidi a vím, že mi pomohou pracovat dobře v dozorčí radě, že budou kontrolovat chod té firmy, budou kontrolovat nařízení, předpisy, které já v té firmě mám, tak si je tam dám sám a nemusí mi to říkat zákon.
Ale proč jsem si chtěl vzít slovo a říct... Připadá mi to z hlediska odborů normální, chápu to, rozumím tomu. Ale normálnější a slušnější mezi lidmi tady u nás v Čechách by bylo, kdybychom konečně nechali majitele pracovat tak, aby si opravdu firmu vedli. Protože množství předpisů, které jsou, množství shánění zaměstnanců, shánění zakázek, a víme, jak se to dneska dělá složitě, pro někoho složitěji, pro někoho méně - a ještě aby mi někdo firmu, kterou jsem vybudoval za své vlastní peníze nebo za své vlastní dluhy, ovlivňoval a já nemohl ovlivnit, kdo to bude, tak se na mě nezlobte, to není opravdu slušné. Nemluvím o profesionalitě, mluvím pouze o slušnosti. A slušný, chytrý podnikatel využije každého zaměstnance, který mu pomůže budovat zisk a pomůže budovat firmu dopředu. A nemusí na to mít prosím vás zákon. A když ten zákon mám a je - chtěl jsem říct blbý, řeknu špatný, tak ho vždycky bude se snažit obejít. A tenhle zákon se bude dát krásně obejít.
Tak to jsem vám chtěl říct, to je všechno.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan předseda Kalousek a po něm pan poslanec Soukup. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Jen velmi krátce. Já samozřejmě svému předřečníku nevyčítám, že jezdí nakupovat převážně do Německa a do Rakouska. Já to chápu. Taky si radši koupím schinkenspeck než kostelecké uzeniny. Kdo by to jedl? Ale na druhou stranu, když se podíváme, ta legislativa musí vycházet z nějaké dosavadní praxe. A když ta dosavadní praxe čerpá z toho, že vlastně nevíme, kdo je ten majitel, jako ta dcera, která patří do holdingu, a mně to nikdy nepatřilo, akorát jsem si tam dal své lidi, tak nebude možná úplně na škodu, když tam bude aspoň nějaký zaměstnanec. To bude jedna jediná konkrétní osoba, o které budeme vědět, kdo nese nějakou odpovědnost. Ten, kdo si tam ty prachy přepírá a přitom nechce být vidět, jako třeba váš pan předseda, tak ten potom tu odpovědnost nese velmi těžce. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, musím reagovat. Byl bych strašně nerad, aby ta část poslanců, kteří tady mluví v podstatě proti přijetí tohoto návrhu, byla pokládána za nějaké nepřátele odborů. Naopak, já si myslím, že odbory plní svoji funkci. Je velice důležité, že vedou sociální dialog. V podstatě prosazují a do formy kolektivní smlouvy prosadí různé záměry, růst platů, sociální benefity a podobně. Ale proč jsem uváděl ve svém minulém vystoupení ten konkrétní příklad? Myslím si, že to byl dobrý příklad, který ukázal, že nedobré je v podstatě pustit zaměstnance k operativnímu rozhodování. Protože v tu chvíli se v podstatě v takovém člověku, který sedí v té správní radě nebo dozorčí radě, tluče mezi sebou zájem zaměstnavatele a zaměstnance. To mi nikdo nevymluví.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou k mikrofonu pana poslance Plzáka. Připraví se pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající. Mě při té diskusi tady napadl dotaz na pana předkladatele, jak vlastně přišli na tu jednu třetinu. Proč to nemůže být nějaká jiná část? Proč to nemůže být polovina těch lidí? Nebo i třeba většina? Prostě proč zrovna ta jedna třetina? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska.
Poslanec Miroslav Kalousek: Odpověď na pana poslance Plzáka. To je dobrý námět, tím se můžeme zabývat ve druhém čtení, třeba někdo z nás navrhne vyšší poměr.
Ale mě spíš zaujalo vystoupení pana poslance Soukupa. Že zrovna vás, kolegové z ANO, bude tak trýznit ten konflikt zájmů zaměstnance a někoho, kdo by hlídal zájem vlastníka. Já bych to pochopil u kohokoliv jiného. Ale vy jako politická divize někoho, kdo žije z konfliktu zájmů, vy byste snad o tom fakt mluvit neměli.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s přednostním právem pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já myslím, že všichni v sále přesně nevíme, o čem ten spor je. A pokud někdo sleduje naši debatu, tak může být podle mě zmaten obsahem těch vystoupení i těmi politickými pozicemi, které jednotlivé kluby a politické strany zastávají. Aspoň doposud. Tak mi dovolte, abych těm, kteří úplně přesně nevědí, o čem ten spor je, a kteří se podivují, kdo to podporuje a kdo to nepodporuje, abych trošku osvětlil, v čem je jádro pudla.
Každé politické rozhodnutí s sebou nese nějaké následky. Kdyby kolegové ze sociální demokracie takřka dva roky neblokovali návrh poslanců z TOP 09 vedených Miroslavem Kalouskem o převodu kompetencí státních podniků z Ministerstva financí na MPO a tento návrh jsme schválili, tak jsem si takřka jist, že tento návrh zákona se tady neobjevil. Jinými slovy, jsem si jist, že naprostá většina poslanců je proti tomu, abychom říkali, jaké má být složení dozorčích rad v privátních firmách. ***