(11.40 hodin)
(pokračuje Dienstbier)
V případě, že Ústavní soud rozhodne, že splňuje, petenti samozřejmě budou spokojeni. A petenti naopak to mají jako obranu proti vládě. Čili tam doopravdy nemůže dojít k žádnému rozporu, že by najednou Ústavní soud byl v pokušení vydat dva protichůdné nálezy v této věci.
V případě, že vláda tedy vysloví soulad navrženého referenda s Ústavou a zákony a nepodá návrh k Ústavnímu soudu, neučiní tak ani poslanci ani senátoři, tak prezident republiky vyhlásí do 30 dnů ode dne, kdy uplynuly lhůty pro podání návrhů Ústavnímu soudu. Jinak v případě, že je věc předložena Ústavnímu soudu, tak do 30 dnů od rozhodnutí Ústavního soudu.
Právo hlasovat v referendu má podle návrhu každý občan České republiky, který dosáhl 18 let.
Rozhodnutí podle návrhu bude v referendu přijato tehdy, pokud nadpoloviční většina hlasujících občanů a zároveň nejméně 25 % občanů oprávněných v referendu hlasovat odpoví na otázku položenou v referendu kladně, anebo tehdy, pokud nadpoloviční většina hlasujících a zároveň 25 % všech oprávněných hlasovat odpoví záporně. Nešli jsme v návrhu cestou stanovení minimální účasti pro platnost referenda, ale stanovili jsme v návrhu požadavek minimálního počtu hlasů pro nebo proti navržené otázce, což mimo jiné znemožňuje strategii těch, kteří nesouhlasí s otázkou, vyzývat k neúčasti v referendu. Je potřeba se aktivně vyjádřit pro nebo proti a zároveň je stanovena minimální kvalifikovaná hranice pro schválení závazného výsledku referenda tak, aby jenom minimální počet občanů při nízké účasti nemohl rozhodnout o zcela zásadní otázce fungování státu.
Rozhodnutí přijaté v referendu bude zavazovat vládu a parlament, a to po dobu volebního období Poslanecké sněmovny, zároveň však nejméně po dobu tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v referendu. Vláda bude mít povinnost toto rozhodnutí v rámci své působnosti provést, což může zahrnovat například přípravu a předložení návrhu zákona Parlamentu, pokud k provedení referenda je nezbytná změna právní úpravy na úrovni zákona.
Rozhodnutí přijaté v referendu bude závazné také pro parlament, a to po stejnou dobu jako pro vládu. Parlamentu návrh ústavního zákona zapovídá přijmout usnesení, které by bylo v rozporu s rozhodnutím přijatým v referendu. Parlament je na rozdíl od vlády vázán v negativním smyslu. Nesmí po danou dobu přijmout usnesení, které by bylo v rozporu s rozhodnutím přijatým v referendu. Nečinnost parlamentu samozřejmě není v tomto případě v rozporu s ústavním zákonem. Poslanci a senátoři nemají ničím vázaný mandát, a nejde jim proto nařídit, aby aktivně hlasovali pro nějaký návrh zákona. Parlament však nemůže přijmout žádný návrh zákona nebo jiné usnesení, které by bylo s výsledkem referenda v rozporu. Proti takto přijatému zákonu by se bylo možné samozřejmě bránit u Ústavního soudu s návrhem na jeho zrušení. Samozřejmě že jak jsem uváděl, nelze parlament donutit aktivně k tomu, aby aktivně schválil nějaký zákon. Ale předpokládám, že vůle občanů vyjádřená v referendu v politické rovině také je určitým závazkem nebo poměrně jasnou informací pro politiky, kteří ve vládě, ve Sněmovně, v Senátu zasedají.
Samozřejmě že není smyslem úpravy, aby rozhodnutí přijaté v referendu zavazovalo jednou provždy. Proto jsou tam stanoveny lhůty. Jsou v zásadě vázány na funkční období Poslanecké sněmovny, což samozřejmě může být předmětem debaty, ale je to asi racionální doba, po kterou lze to rozhodnutí vázat. Samozřejmě do toho pak vstupují parlamentní volby, ve kterých se mohou kandidující strany vyjádřit i k výsledku referenda, a jak závazně ho vnímají politicky i pro další období.
Z hlediska opakování referenda - ve stejné věci bude možné referendum konat nejdříve po skončení volebního období Poslanecké sněmovny a zároveň po uplynutí nejméně tří let ode dne oznámení výsledků hlasování v předchozím referendu, čili v zásadě stejně nastavená lhůta jako pro závaznost referenda. (Hluk v sále.)
Dále dochází k rozšíření výčtu návrhů zákonů uvedených v článku 40 Ústavy, k jejichž schválení je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Výčet návrhů zákonů je rozšířen o návrh zákona o provádění celostátního referenda, neboť je svou povahou zákonem volebním a upravuje referendum s celostátní působností. Je tudíž obdobou volebních zákonů. S touto změnou souvisí legislativně technická změna v článku 10a Ústavy. Procedurou podle článku 40 bude schvalován jen návrh zákona o provádění celostátního referenda, zatímco návrhy zákonů upravující krajské a místní referendum budou nadále ve stejném režimu jako doposud.
Myslím si, že na úvod debaty by to takto mohlo stačit. Budu samozřejmě rád, pokud v celém projednávání získá návrh ústavního zákona podporu Poslanecké sněmovny. Je samozřejmě zcela legitimní vést debatu o parametrech, tak jak jsou v návrhu zákona navrženy. Já se na tuto debatu těším a doufám, že jejím výsledkem bude schválení kvalitního návrhu ústavního zákona o celostátním referendu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, na úvod bych chtěl zopakovat to, co už tady padlo, to znamená, že se jedná o návrh zákona ústavního, tedy pro jeho přijetí bude třeba 120 poslanců a tří pětin přítomných senátorů. To nicméně neznamená, že by nebylo možné přijímat tou prostou většinou pozměňovací návrhy, ale je třeba počítat naopak s tím, že nelze v tomto případě přehlasovat Senát. Tolik tedy na úvod, pokud se týká procedury.
Současný platný ústavní zákon vychází z reprezentativní, tedy zastupitelské demokracie. Nicméně v článku 2 Ústavy jasně předpokládá, že ústavním zákonem může být stanoveno, kdy lid vykonává svou moc přímo. Stejně tak je třeba ještě odkázat na článek 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Myslím, že je třeba obohatit tuto debatu i o určitá historická fakta z těch posledních 25 let. Tady jsem byl inspirován řadou statí pana profesora Jičínského a pokusil jsem se i na základě jeho dřívějších článků dopočítat, kolik že vlastně bylo pokusů zavést referendum v České republice. Od roku 1992, kdy byla přijata Ústava, a tedy od roku 1993, od vzniku České republiky, to bylo nejméně dvacet návrhů, přičemž jenom v tom prvním volebním období Sněmovny 1992-1996 těch návrhů bylo pět. Nelze samozřejmě říct, že všech těch více než dvacet návrhů bylo vždy úplně odlišných. Byl to určitý mix, některé se opakovaly s různými změnami. A já si dovolím v té debatě na některé nápady a návrhy v souvislosti s tím, co dnes projednáváme, ještě upozornit. ***