(12.20 hodin)
Poslanec Ivan Gabal: Pane předsedající, dámy, paní ministryně, slíbil jsem sice paní ministryni, že se ovládnu a nebudu mluvit, ale teď bych ji přece jen trošku doplnil a podpořil, protože pár věcí ještě neřekla.
Za prvé neřekla, že z hlediska srovnávacích studií OECD máme školský systém s největší sociální segregační silou. To znamená shromažďující děti s chudým původem v jedněch školách a děti s bohatým původem v druhých školách.
Za druhé, že to má strašně silný regionální efekt. Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Ústecký kraj, Karlovarský kraj jsou regiony, kde se nejvíc kumulují děti se špatným sociálním původem.
Za třetí - celý systém speciálního školství je velkoprodukce nezaměstnaných.
A poslední - ona tady není paní zpravodajka. Jenom si vzpomenu, jak školský výbor zamítl můj návrh, abychom pravidelně monitorovali sociální a územní nerovnosti v jejich efektu na vzdělanostní dráhy dětí. Kdybychom to dělali už od loňského roku, tak paní ministryně tady pro nás bude mít daleko větší počet faktických důkazů sociálních drah.
A poslední. Základní statistické studie a analýzy speciálního školství ukazují, že počet dětí s lehkým mentálním postižením je nejvíce definovaný tím, jakou mají v jejich regionu kapacitu školy s příslušnou výukou pro lehké mentální postižení. Protože školy pro lehké mentální postižení si vytvářejí poptávku po lehkém mentálním postižení. A pomáhají v tom právě poradny. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Gabalovi za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme dále v diskusi panem poslancem Zdeňkem Soukupem, který je řádně přihlášen. Připraví se paní poslankyně Golasowská. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Soukup: Vážené kolegyně, vážení kolegové, mé řádné vystoupení bude, řekl bych, co do délky totožné s faktickou poznámkou.
Patřím k těm poslancům, kteří nejsou pedagogové, na něž se obrací ovšem odborná veřejnost v regionu s několika otázkami. Potřebuji si vyjasnit, než budu hlasovat, a chci hlasovat zodpovědně, pár otázek, co se týče možného odsunutí účinnosti § 16.
Co vyžaduje v podstatě to, čemu se říká inkluze nebo integrace? Nazval bych to spíše integrací. Dlouhodobou přípravu v několika základních směrech. Za prvé organizaci výuky. Zavádění nových modelů výuky. Paní ministryně, dokážete na to zareagovat?
Dále je to financování. Tady jsem přesvědčený o tom, že není třeba odpovědi, protože paní ministryně několikrát zdůraznila, že v podstatě finančně to pokryto je.
Dále úpravu prostorového vybavení škol. Bezbariérovost. Dále se k tomu dostanu.
Odbornou přípravu učitelů. Změny by měly nastat už na pedagogických fakultách. Máme dostatečný tým poradců, učitelů, kteří v podstatě budou tento rozsáhlý projekt realizovat?
V neposlední řadě také změnu modelu spolupráce mezi pečující rodinou a školou. V rámci integrace vedoucí k inkluzi je nutné zvládnout koexistenci několika základních cílových skupin, kterých se tyto procesy týkají. Za prvé jsou to osoby s tělesným postižením. Dále jsou to osoby se smyslovým postižením, jako je hluchota, slepota nebo hluchoslepota. Osoby s mentálním a kombinovaným postižením. Tady má zákon na mysli patrně lehké mentální postižení, jak jsme o tom několikrát mluvili. A osoby se sníženou sociální adaptabilitou, nebo bych to nazval také nízkou úrovní sociální inteligence.
V rámci integrace jsou nejméně problematičtí žáci s tělesným postižením, kteří potřebují především fyzickou pomoc, asistenci a ono vhodné bezbariérové prostředí. Žáci se smyslovým postižením vyžadují určitý specifický nácvik některých dovedností, které jsou dány typem postižení. Tzn. slepecké písmo, znaková řeč apod. Škola bude muset zvládat tento proces vlastními učiteli. To je otázka.
Žáci s mentálním postižením nejsou převážně schopni zvládat předměty vyžadující logické a abstraktní myšlení. To je poznatek, který jsem si nevymyslel já, ale který mám v podstatě od odborníků ze svého regionu. Nejsou schopni se učit tzv. analyticko-syntetickou metodou a potřebují jiné, vhodnější výuky nebo způsoby výuky. Organizace výuky musí tuto skutečnost respektovat. Jsme na to připraveni? V některých předmětech, např. v počtech, čtení, psaní, by se třída musela dělit. V jiných předmětech by musela výuka probíhat dohromady. Jako je kreslení, hudební výchova, pracovní výchova apod.
Jsou tady ale i další, řekl bych, vztahové problémy. Například odborníci tvrdí, že žáci se sníženou sociální adaptabilitou nemohou být pohromadě se žáky s mentálním postižením apod. Takových vztahů ve skupinách bude mnohem více.
Inkluze podle mého přesvědčení nesmí nikoho poškozovat. Vzdělávání musí probíhat ve prospěch všech zúčastněných žáků. Inkluze - to si myslím opravdu - je správná cesta a každá civilizovaná společnost by se po ní měla vydat. Vyvážit všechny individuální požadavky žáků a nastavit vhodný model jejich podpory je velmi nesnadný úkol, na který opět podle praktiků není naše školství připraveno.
Paní ministryně, dokážete tyto otázky vyvrátit a vysvětlit?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Soukupovi. Nyní s přednostním právem pan předseda klubu sociální demokracie Roman Sklenák. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové já mám velkou prosbu na vás všechny. Je jistě legitimní pokládat tady otázky, ptát se paní ministryně, sdělovat, cokoliv uznáte za vhodné. Jsem demokrat a nikoho nechci omezovat. Ale skutečně kdysi třetí čtení probíhala jinak. Ve třetích čtení jsme se tady shromáždili, abychom hlasovali. Ano, stalo se tady zvykem, že se vede rozprava, dlouhá, několikahodinová i ve třetím čtení. Ale já mám velký apel, prosím, když se dívám na tabuli. Čtyři přihlášení, z toho dokonce tři koaliční poslanci. Není jenom třetí čtení a jenom tento sál. Existují také výbory, kuloáry. A mám skutečně prosbu, jestli vás něco zajímá, co není potřeba řešit tady z tohoto místa, zkuste to přenést. Byl bych velmi rád, kdybychom se dostali k hlasování. Samozřejmě dělejte, jak myslíte. Ale prosím, zkuste se nad tím zamyslet. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu sociální demokracie. Nyní budeme pokračovat po této trefné poznámce vystoupením paní kolegyně Golasowské. Připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo a přeji všem krásné odpoledne. Budu určitě stručná, i když tady mám také otázku, nebo spíš to, co mi vrtá hlavou v souvislosti u zavedení povinné předškolní docházky.
Vím, že novela zákona cílí na rodiny v obtížných sociálních situacích, a protože jsem v rodinách pracovala, jsem člověk z praxe, tak vím, jak je těžké v rodinách dodržovat nějaké povinnosti. Navíc když tam není určený systém sankcí. Mě by velmi zajímalo, když já jako rodič nebudu posílat dítě do předškolního zařízení od pěti let, jaké tam budou sankce. Zda sankce může být až taková, že se budou odebírat děti do ústavní výchovy. Nebo jim sáhneme na finance, což už by byl problém, protože to jsou rodiny chudé a upadly by do ještě větší chudoby. Zajímalo by mě, jak to budou řešit ve školce, protože je to opravdu věc z praxe. To znamená, jestli ředitel, učitel bude nějak rodinu kontaktovat. Po kolika hodinách nebo zameškaných dnech?
Zároveň bych se také přimlouvala v této souvislosti, protože si myslím, že práce s předškolními dětmi se týká konkrétně práce s rodinou, velmi se přimlouvám za posílení terénní preventivní práce v rodinách s dětmi, protože škola není záležitostí jenom dítěte, ale samozřejmě záležitostí rodičů. A pokud dítě nemá zázemí v rodině, tak je to opravdu obtížné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Golasowské. Nyní pan poslanec Karel Fiedler. Připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***