(10.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Mluvil jsem s jedním Syřanem, který mi řekl: A nejhorší je, že se to u nás všechno pere dohromady a že do toho vstupuje Írán, Rusko, Saddámův (Asadův?) režim, a mně už je jedno, jestli na mě padají bomby Asadova režimu, anebo jestli jsou to ruské bomby. Mně už je to fuk, už se tam žít nedá. A to je v podstatě neštěstí toho, co se odehrává v posledních dnech. Vy, kdo to sledujete, tak asi víte, že jsme se všichni obávali právě Aleppa, tohoto velkého dvoumilionového města, a útoku, ke kterému bohužel došlo a který možná strategicky, abych byl tedy práv všem nečernobílým okolnostem této situace, vede k tomu, že jsou potlačovány některé krajní islamistické skupiny, to je pravda, že to na ně asi dopadá zle, ale bohužel to, co mi připadá ještě daleko tragičtější, je, že to je ohrožení a vyhánění statisíců lidí směrem k tureckým hranicím a tam se jich hromadí desetitisíce a Turecko buduje nějaké tábory, aby je zase přijalo.
Takže my na jedné straně dnes vyzýváme Turecko, oficiálně Evropská komise, aby přijalo tyto uprchlíky, kteří utíkají z Aleppa, a zároveň vyzýváme Turecko, aby přijímalo readmisí uprchlíky z Řecka do Turecka a aby zastavilo proud migrantů do Evropy. Chápete? My v jednom dni vydáváme prohlášení, kde vyzýváme Turecko, aby otevřelo dveře uprchlíkům z Aleppa, a v jednom dni vyzýváme Turecko, aby nám pomohlo zastavit migranty, kteří opouštějí Turecko a míří do Evropy. Takhle to vypadá z pozice Turků, že si čtou tato dvě evropská vyhlášení a říkají vám: z toho, co říkáte, ovšem plyne, že vaše představa je, že my to všechno nabereme a že to u nás všechno zůstane. S tím jste konfrontováni a má to logiku. Tam se jich valí statisíce a oni vám říkají, tak to vypadá, že jich tady za chvilku bude tři a půl milionu, a vy nám říkáte, že máme tady zlepšit ochranu hranic a pokud možno nikoho nepustit dál. A na to máme stačit!
Turecko má poměrně velmi dobré policejní síly, má silnou armádu a za sebe nepochybuji o tom, že je schopno udělat více v boji proti organizovanému zločinu a těm smugglerským gangům. To si myslím, že jakkoliv Turci teď vykazují, že zatkli 3 600 lidí, tak si myslím, že jsou schopni udělat jednak nesrovnatelně víc, a jednak... Bohužel, přátelé, ten zločin je prorostlý do těchto struktur nesmírným způsobem, protože, to už tady asi bylo mnohokrát řečeno, ale ten průmysl je nepředstavitelně obrovský, ten migrační průmysl. Je gigantický! Víte, na ostrovech v Řecku můžete vidět de facto už reklamy pro uprchlíky, které už jsou téměř na úrovni reklam pro normální turisty z Evropy. Tam je všechno - tam jsou brožury, tam už jsou mapky, tam jsou v podstatě už dohodnuté pevné ceny. To není jenom boj s organizovaným zločinem, to je normální podnikatelský kapitalismus. To je ten, co se toho zmocnil, protože v tom jsou obrovské peníze pro podnikatele. Tam musíte zajistit jídlo. Ty rodiny, Syřané, mimochodem, tak jak jsem se o tom včera bavil, jsou poměrně velmi dobře situované. Říkali mi: Oni mají mobily lepší než vy. Oni jsou dobře situovaní. To jsou lidé, kteří se stravují i v restauracích. To nejsou jenom ty lístky. Takže je v tom obrovský byznys. Naše společnost funguje tak, že se zmocní všeho podnikatelsky. Když máte tisíce lidí, kteří utíkají, tak je to vlastně také... To znamená, problém je i ten - a to je také to, co si musíme vyjasnit, a v tom je tedy smysl toho tlaku a kooperace, že musíme čelit tomu, aby se tento průmysl nějakým způsobem nestal něčím, co nás převálcuje. Tomu musíme postavit společnou evropskou politiku. Jinak to nezastavíme. Na tohle je samotná Česká republika krátká. My se prostě musíme účastnit toho, že nesouhlasíme s tím, aby se tento typ podnikání stal ten, který se nakonec prosadí jako nový typ průmyslu, ve kterém se točí obrovské peníze. Tohle prostě je faktem.
A když jsem mluvil o situaci v Turecku, já jsem přesvědčen, že to jsou těžká jednání, to je jasné. Pro Turky je nesmírně důležité dohodnout liberalizaci víz, je pro ně důležité, abychom byli schopni říci, že - otevřít přístupové rozhovory s Tureckem. A nemyslím si ale, že bychom měli brát Turky jako někoho, kdo není schopen držet slovo, pokud budeme schopni takovou dohodu vytvářet. Tady bych chtěl trochu oponovat tomu, co se příliš často opakuje, že Turecko je obojaké nebo něco na ten způsob. Mně připadá, že Turecko je složitější fenomén. Já bych si tady všechna jednoduchá slova odpustil. Domnívám se ale, a to je moje přesvědčení, že pokud vytvoříme dohodu s Tureckem, tak ji Turecko bude plnit. Dokonce možná to nebude třeba tak rychle, jak bychom chtěli, ale myslím si, že v oblasti legislativy oni skutečně dělají konkrétní kroky pro uvolnění pracovního trhu pro to, aby tam ti uprchlíci mohli pracovat. Jsou to těžká jednání, tvrdá, není třeba mít iluze o partnerovi, který dokáže být tvrdý, nicméně si myslím, že je to naprosto správná strategie snažit se tu dohodu vytvořit. Musíme to udělat. A kdyby to nevyšlo, tak budiž, ale je povinnost se o to pokusit všemi silami.
A ta moje jednání, která vedu s tureckou stranou, tak dlouhodobě můj dojem není takový, že - já si myslím, že Turecko není někdo, kdo by nedržel dohodnuté principy, pokud budeme i my schopni ukázat, že my jsme schopni držet své závazky. Uvědomte si, že také prostředky, o kterých se mluví, že jsme schválili, tak je to dneska trochu imaginární věc. To není tak, že by se poskytly nějaké miliardy Turecku. To je v této chvíli pouze jakýsi příslib, ten se ještě nerealizuje. Takže Turci vám řeknou: Potřebujeme pomoct a co jsme vlastně dostali?
Takže já to beru vážně. Jednak že samozřejmě ten klíč je v Sýrii, i když nejen v ní, protože Afghánistán a Pákistán a další země také představují velké problémy a je třeba vytvářet readmisní dohody také s celou řadou dalších zemí, a návratová politika se zeměmi severní Afriky od Maroka, Alžíru a dalších, to je také důležitá součást toho, jak nejenom mít hotspoty, ale přátelé, mít kam vracet ty, kteří jsou ti, kteří nemají nárok na politický azyl. To znamená, hotspot je místo, kde se to rozdělí, kde se řekne: tohle jsou lidé dokonce nebezpeční, kteří přicházejí s nejrůznějšími důvody z velmi pofidérního prostředí, ty musíme vrátit zpět, zavřít apod., tady jsou ti, kteří jsou ekonomičtí migranti, které nejsme schopni absorbovat, protože Evropa má vyčerpané kapacity, a tady jsou, řekněme, političtí azylanti. Tohle je účel hotspotu. Ale problém je v tom, když to ten hotspot udělá, jestli skutečně pak jsme schopni ty lidi vrátit, jestli jsme schopni to dohodnout s těmi zeměmi, a to je nesmírně těžká věc.
A nejdůležitější readmisní dohoda je dneska mezi Řeckem a Tureckem, to, aby Řecko mohlo vracet uprchlíky do Turecka, protože ona readmisní dohoda existuje mezi Řeckem a Tureckem, nicméně ten rozsah plnění je malý a tady bychom měli politicky pomoci Řecku, aby Turecko tuto readmisi skutečně dodržovalo. To je jeden z klíčových prvků toho, oč dneska usilujeme, a tady by měla Evropská komise fungovat jako celek, který v tom sehrává zásadní roli.
Takže to je další. Rozumíte? Já jsem tady řekl, že bod, který sledujeme, je budování důvěry a deeskalace situace. Situace je vážná. O tom bych tady mohl dlouho mluvit. Situace je vážná proto, že - jak jsem řekl, Ženeva neuspěla, nebo byla odložena, ruské útoky vlastně také víte, že situaci učinily ještě vyhrocenější, Saúdská Arábie také mluví o tom, že se chce angažovat na zemi vojensky, takže tam ze všech stran skutečně dochází k eskalaci situace. A ten Syřan, co řekl, to bylo velmi výstižné: Tak oni všichni si teď z toho udělali terén boje mezi sebou a žít se tam nedá. V něčem to vyjádřil přesně: Mně už to skoro nezajímá, odkud ty bomby padají, pro mě je podstatný výsledek, že se v tom nedá existovat.
Takže ten první zájem je, a na mnichovské konferenci, na kterou odjíždím - už vlastně včera, už dnes, vlastně to klíčové téma, to prohlášení, ve kterém se vyzývá k tomu, aby byly obnoveny rozhovory mezi stranami konfliktu v Sýrii a aby bylo předloženo, se jednalo o příměří a politickém řešení. A vy asi také víte, že Rusko avizuje, že tuším ve čtvrtek příští týden předloží nějaký plán příměří. Takže to je asi dnes stěžejní téma. Evidentní je, že tady jsme v centru, v jednom z ohnisek toho problému. Fyzicky, vážené poslankyně, poslanci, fyzicky vlastně jsme schopni omezovat rozsah tzv. Islámského státu v těch teritoriích, ale nevypadá to, že by nám to bylo zase tak moc platné, protože oni se ti bojovníci přelévají třeba do Libye a tam přibývají vlastně tisíce bojovníků v Libyi. Tohle ale se vědělo. Vědělo se, že i kdybychom byli relativně úspěšní v Sýrii a v Iráku, tak dojde k přelití těch bojovníků do prostoru, ve kterém je situace bez kontroly, jako je Libye, a v Libyi se kolem Syrty situace velice komplikuje, protože tam sílí vlastně ta odnož nebo ta licence, ta franšíza tzv. Islámského státu. Takže v tom je to samozřejmě věc, která není sprovoditelná ze světa, určitě ne v krátkém čase. A čeká nás tady těžká úloha. ***