(13.50 hodin)
(pokračuje Babiš)
Na závěr bych chtěl říci, že zahrnutím účtu zdravotních pojišťoven pod souhrnný účet státní pokladny bude dosaženo zpomalení růstu státního dluhu a kontroly nad hospodařením vybraných subjektů. Cílem novely je generování rozpočtových úspor prostřednictvím snížení úrokových nákladů na financování státního dluhu, další zefektivnění emisní činnosti státu na finančním trhu a snížení nejistot v oblasti financování státního dluhu. Možnost disponibility s prostředky vedenými na vybraných účtech však nebude (řečeno bude) touto novelou nikterak omezena. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministrovi financí. Nyní otevírám rozpravu. První přihlášený je pan poslanec Vilímec, připraví se paní poslankyně Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já jsem k tomuto tisku vystupoval v prvním i ve druhém čtení a dal jsem si práci a zjišťoval, kolik vlastně od toho roku 2000 bylo přijato novel. A ono jich je 56. Když jsem se prokousával těmi pozměňovacími návrhy, tak to bylo velmi komplikované a už to samo ve mně budí takový neblahý pocit, že opětovně měníme něco, co bylo svého času dohodnuto věcně i časově. Tam je už několik různých pozměňovacích opatření v těch zákonech apod. Navíc efekt z této změny, a netýká se to jenom pojišťoven, týká se to i např. příspěvkových organizací státu, je velmi problematický.
Já vezmu nejprve ty státní příspěvkové organizace, o nich se tady moc nemluví. Ty podle novely zákona z roku 2012 měly povinnost do pěti let převést své peněžní účty pod Státní pokladnu, pod Českou národní banku, tzn. měly povinnost převést účty k 31. 12. 2017. Zeptám se, pokud chtělo Ministerstvo financí tento termín nějak výrazněji uspíšit, byť to bylo dohodnuto se všemi relevantními subjekty, tak se to mohlo udělat při poslední velké novele, která byla přijata zhruba před rokem, 20. ledna 2015. Po roce opětovně začínáme měnit něco, co tady bylo dohodnuto. Nevím, proč to Ministerstvo financí nenavrhovalo před tím rokem. Možná proto, že pan ministr financí, nebo Ministerstvo financí mělo ještě k dispozici prostředky z dříve vytvořených rezerv a teď už je nemá. Možná proto, že to pan ministr Babiš tehdy nepožadoval. Dnes máme 10. února a nelze vyloučit, pokud novela dopadne nějak kontroverzně v tom hlasování, že tu novelu vrátí Senát a přijetí zákona se koneckonců zase zpozdí. A i kdyby zákon nabyl účinnosti někdy v květnu, tak počítejme - to urychlení třeba u příspěvkových organizací je pouze v řádu měsíců. A my kvůli tomu měníme ustanovení, která platila. A ty příspěvkové organizace i komerční banky se na to připravily. (Hluk v sále.)
Pokud se týká zdravotních pojišťoven, o tom zde také padlo již mnohé a určitě ještě padne. Já považuji snahu podřídit veřejné zdravotní pojištění pod Státní pokladnu za nesprávné, kontroverzní a i jako pojištěnec s tím nemohu souhlasit. Návrh totiž jde proti základní zásadě systému veřejného zdravotního pojištění, tj. financování zdravotní péče odděleně od státního rozpočtu prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Tímto krokem co dělá de facto stát? Bere zpět vybrané zdravotní pojištění pro své účely spojené s financováním státního dluhu. Myslím, že před takovými deseti lety nebo i před pěti lety by takový návrh nemohl nikdo podat. Se zlou by se potázal.
K pozměňovacím návrhům, protože vidím, že už se blíží ona druhá hodina, a k postupu hlasování, který byl schválen na rozpočtovém výboru. Těch návrhů je poměrně hodně. Některé z nich se překrývají, některé z nich se vylučují, a to i v případě návrhu výboru pro zdravotnictví. Rozumnost postupu - a teď to myslím skutečně vážně - by spíše nahrávala tomu poslat tento sněmovní tisk zpět do druhého čtení a tam hledat nějaký možný konsenzus. Je totiž evidentní, že zvláště třeba v případě přechodných ustanovení zákona se jedná o vzájemně nekompatibilní texty. Schválení jednoho přechodného ustanovení vylučuje možnost hlasování o jiném textu. I má zkušenost z jednání garančního výboru, rozpočtového výboru, kdy se sami poslanci rozpočtového výboru prokousávali jednotlivými rozdíly v pozměňovacích návrzích, mě vede skutečně k podání návrhu na opakování druhého čtení.
Pokud tento návrh by nebyl schválen, považuji za zásadní oproti tomu, jak tu proceduru schválil garanční výbor, aby Sněmovna dostala šanci se vyjádřit, zda podporuje návrh výboru pro zdravotnictví přijatý pod bodem B2 až B6 a B12 na vyjmutí zdravotních pojišťoven z povinnosti převést své peněžní prostředky na účty České národní banky. Podobný návrh je i onen pod body D1 až D5 a D7 a D8, který jsem taky načetl, s tím, že uznávám, že návrh zdravotního výboru je lepší.
V každém případě je ale potřeba hlasovat o přechodném ustanovení, tedy o bodu D6, v tom případě, pokud projdou body B2 až B6 a B12. Bod D6 je třeba hlasovat dříve, tedy ještě před hlasováním o bodech B9 až B11 či o bodu E3, a to z toho důvodu, že bod D6 obsahuje i ponechání stávajícího termínu pro povinnost převést peněžní prostředky na účty České národní banky v případě příspěvkových organizací. Teprve v případě, pokud by bod D6 nebyl schválen, je namístě hlasovat o dalších bodech B9 a B11, které se týkají pouze zrušení povinnosti pojišťoven převést své peněžní prostředky na účty České národní banky, a další body tak, jak jsem je předal i panu zpravodaji jako konkurenční návrh hlasovací procedury. (Velký hluk v sále.)
Já skutečně jsem toho názoru, že pozměňovací návrhy jsou tak vzájemně neslučitelné, dokonce i ty návrhy výboru pro zdravotnictví, že je lépe tento návrh vrátit zpět do druhého čtení, tam se pokusit dosáhnout nějaké dohody a pak hlasovat o návrzích tak, aby každý poslanec při hlasování věděl, jaký je skutečně rozdíl a jaký je skutečně obsah toho konkrétního návrhu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní paní poslankyně Soňa Marková v rozpravě a pan kolega Skalický už se asi nepřipraví, protože ve 14 hodin budu muset ukončit projednávání tohoto bodu. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, přeji vám hezký den. Dovolte mi, abych se ještě jednou krátce vyjádřila ke sněmovnímu tisku 546 právě z pohledu, o kterém už tady bylo hovořeno, a to je z pohledu zdravotních pojišťoven.
Návrh nově upravuje povinnost územních samosprávných celků, dobrovolných svazků obcí a regionálních rad regionů soudržnosti mít účty podřízené Státní pokladně. Nově se navrhuje, aby na tyto účty byly přijímány veškeré prostředky poskytované ze státního rozpočtu, příp. státních fondů a národního fondu. Rovněž by podřízenými Státní pokladně byly i peníze, které si na tyto účty vloží nebo přijmou výše uvedené subjekty dobrovolně samy, tedy i prostředky, které nejsou od státu. Obdobná změna stávající povinnosti vést účty podřízené Státní pokladně se týká i veřejných výzkumných institucí a veřejných vysokých škol. Zcela nově se pak navrhuje, aby Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny a svazy zdravotních pojišťoven podřídily všechny své účty Státní pokladně a měly je vedené v České národní bance. Tyto subjekty pak nemají na rozdíl od výše zmíněných možnost převést zdroje mimo tyto účty.
Co je problematické?
a) Zaměstnanecké, resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny přijdou o prostředky, které tvořily část příjmů jejich fondů prevence, úroky z účtů vedených u komerčních bank. Tato ztráta sice bude vykompenzována, ovšem doposud šlo o zdroje mimo systém veřejného zdravotního pojištění. Do budoucna by se měly tyto zdroje brát přímo z pojistného. Argument ve smyslu toho, že nyní jsou nízké úroky, je sice pravdivý, ale neřeší vztah do budoucna ani se nevypořádává s výše uvedeným, tedy že se doposud nejednalo o zdroje z pojistného. ***