(16.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Touto normou, kterou v dobré víře ulehčit jim práci schválíme, předpokládám, jim ale přidáváme obrovskou zodpovědnost. To si doposud dle mého názoru mnozí starostové neuvědomují. Drtivá většina zakázek je do 2 milionů nebo potažmo do 6 milionů, které se odehrávají v obcích. To je drtivá většina. Těch velkých podle investičních rozpočtů obcí je docela málo. Teď nebudu mluvit o velkých městech, ale řekněme o těch menších. A tuhle zodpovědnost dle mého názoru si starostové doposud příliš neuvědomují. Můžeme hovořit o nějakých metodických pokynech, pomůckách, které jim budeme nabízet a dávat. Ale je to dostatečné? Tady se ptám - a ta otázka samozřejmě míří do budoucna, ale předpokládám, že tento bod tam asi projde, je stěžejní, předpokládám, z toho kontextu návrhu připraveného paní ministryní. Jak dalece bude její úřad připraven reagovat v rámci metodiky a pomoci těmto starostům, aby to, co chtějí, již nebylo nediskriminační? Zdůrazňuji, přečtěte si § 6 - který zůstal vlastně stejný z toho minulého zákona, změnily se jenom drobné dikce, ale smysl § 6 je stejný - a zjistíte, že pohybovat se v nediskriminačním prostředí při množství výrobků na trhu je docela složité.
To je jedna z věcí, kterou tomuto zákonu vytýkám, že vlastně až příliš uvolňuje tento prostor. A z hodnocení lidí, kteří se celý profesní život od dob roku 1989 pohybují v komunální politice, mají za sebou již hodně, hodně těžkých příběhů, mnohdy i úsměvných, říkám, že ty zákony, které omezovaly nebo regulovaly hospodářskou soutěž, se pohybovaly v sinusoidách. Od přílišného uvolnění v 90. letech, které lidé kritizovali zcela oprávněně, že umožňovaly to heslo zlodějina, volání po úpravě těchto zákonů, aby nebyla možná, se ten zákon přehoupl do své druhé poloviny sinusoidy, kdy hodně přitvrdil a vlastně skoro zastavil možnosti některých postupů, které by operativně řešily problémy obcí, až do nynější verze, která dle mého názoru naopak opět vrací tu půlku sinusoidy na druhou stranu. Je to jeden z problémů, se kterým se předkladatel dle mého názoru nevyrovnal, a to ta kritika, že to je hodně prokorupční zákon, aspoň v těch zakázkách rozsahu dva a šest milionů korun. Toto bych rád slyšel a vysvětlení paní ministryně, jak chce tady s tímto bojovat, aby právě ta drobná korupce, pozornostní korupce v místech malých obcí nedala zase zpět argument lidem, že se nic nezměnilo a že se zase pouze krade.
Nyní se vrátím k myšlenkám, které jsou obsaženy v usneseních jednotlivých výborů, a chci vytáhnout pár bodů. Z usnesení ústavněprávního výboru v bodě 4, jedná se o § 222 odst. 5, se slova "a jejichž potřebu nemohl zadavatel jednající s náležitou péčí předvídat" zrušují. Toto když z tohoto vypadne, tak je to zase otázka transparentnosti a toho, jak argumentačně bude ten, který tyto zakázky zadává, schopen případným orgánům vyšetřujícím, zda nebyl porušen § 6, argumentovat. A neznalost neomlouvá z páchání trestného činu. Na to chci upozornit.
V dalším bodě, v bodě 5, totéž usnesení, týká se opět § 222 odst. 6, se slova "přičemž dodatečné stavební práce, dodatečné služby nebo dodatečné dodávky vyplývající z této změny jsou nezbytné pro provedení původních stavebních prací nebo pro poskytnutí původních služeb či dodávek" zrušují. Tento v celku přívětivý parametr odstraňující tento problém, a souvisí s vícepracemi, které tady byly tolikrát diskutovány, a ten model, který tady navrhla paní ministryně, není až tak úplně špatný, ten součet tady těchto záležitostí, ale tento bod, pokud by prošel, je dle mého názoru nahrávka na lobby projektantů. Já dlouhodobě říkám, že problém veřejných zakázek v České republice není samotná realizace zakázky, ale i předpříprava. A ta začíná u kvalitních projektů. Tento problém se ani tomuto zákonu nepodařilo vyřešit. Pouze pokud tento pozměňovací návrh projde, se na to přestane brát zřetel z toho pohledu mít projekty v pořádku. Prostě řekne: no tak nemohli jsme to předvídat, tyto vícepráce jsou nezbytné, prostě se projektant spletl, no stává se to. Čili bych na to rád upozornil při projednávání těchto změn a hlasování do budoucna, že to považuji za docela velkou chybu.
Byla tady už diskuse, a ono to proběhlo i médii, a to je v § 36 ve čtvrté větě se hovoří, že by se měl vyjmout od zadavatele... doplňují slova s výjimkou advokáta nebo daňového poradce. Ono to tady už zaznívalo. Tento pozměňující návrh, ač v celku možná překvapivý, možná nelogický, dle mého názoru nemá příliš zdůvodnění své podstaty, proč tam navrhovatel tento paragraf dal. Tento pozměňovací návrh se paradoxně objevil ve dvou výborech, ve dvou verzích. V jedné verzi rozšířené, kde k tomuto bodu následoval další odstavec, který logicky navazoval a byl vysvětlením toho, proč v tom prvním bodě navrhuje toto vypustit. Bohužel v usnesení garančního výboru již ten druhý bod z toho vypadl a je tam jenom ten první - vyřadí se tyto dva subjekty. Čili tady bychom si měli rozhodnout, jestli chceme opravdu umožnit anonymizaci těchto dvou profesí, nebo chceme opravdu zachovat transparentnost. Tady budu zvědav potom na doporučení v rámci hlasování paní ministryně, jak se tady s tímto vyrovná. Čili doporučuji buď tam dát pozměňovací návrh v rozšířené formě těch dvou bodů, to už logiku má, nebo to tam nezařazovat vůbec.
Chci se ještě pozastavit nad drobnou věcí, která mě zaujala spíše z praktických hledisek. Je tady návrh v § 63: zadavatel může použít také jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť... Samozřejmě známe takové zakázky. Jsou to specializované firmy, specializované postupy, vědecké vynálezy a podobné záležitosti. V bodě a) se ale hovoří: předmětem plnění veřejné zakázky je jedinečné umělecké dílo nebo výkon. Tady dle mého názoru narazíme trošku na problém definice jedinečnosti a definice výkonu. Tady bych se spíše přikláněl k tomu, aby se ministerstvo dotázalo nějakých skupin, popř. organizací, které reprezentují umělce, popřípadě, nevím, architekty, sochaře a podobné záležitosti, které se ve veřejných zakázkách docela často začínají objevovat, a zcela oprávněně je tlak z umělecké obce, ať se při velkých investicích myslí na to, že by tam mělo být třeba umělecké dílo. Já s tím souhlasím. Otázka teď zní, jestli aplikací tohoto paragrafu nebudeme zvýhodňovat pouze některé umělce oproti nějakému výběrovému řízení estetickou komisí nebo nevím, někoho, kdo bude moci posoudit, jak to dílo je jedinečné a jak to dílo je využitelné v praxi. Čili také bych si dovolil upozornit na tento bod, který je tady zařazen a může být docela problematický ve vztahu k různým zájmovým a profesním skupinám a komorám.
Ještě jeden bod mi dovolte, než přistoupím ke svým pozměňovacím návrhům. Je tady návrh v § 96 odst. 5, který zní: Zadavatel pokračuje v (nesrozumitelné) do doby, než rozhodne, zda předložená řešení jsou vhodná. Účastníka zadávacího řízení, jehož řešení není vhodné, ze zadávacího řízení vyloučí. To je logická věc. Já bych si tady dovolil navrhovateli doporučit, aby to bylo vždy po zdůvodnění, to znamená - jehož řešení není vhodné, po zdůvodnění ze zadávacího řízení vyloučil. ***