(17.00 hodin)
(pokračuje Luzar)
Takhle totiž otvírá docela výrazný prostor tento pozměňující návrh různým výkladům, a jak znám ze své vlastní praxe, výklady advokátních a jiných kanceláří poskytujících služby obcím v této oblasti jsou velice striktní a důsledné znalosti zákona a jeho výkladů jsou velice často komoleny vůči tomu, aby případná zakázka byla zadána někomu konkrétnímu a ne v obecné soutěži.
Co se týká mých pozměňovacích návrhů, které jsem zařadil do systému a ke kterým se později přihlásím, dovolím si říct ideu toho, proč jsem tyto návrhy podal. Paradoxně se vůbec netýkají samotné formy zadávání řízení a to, co jsem zde doposud hovořil, jsou pouze připomínky z praxe, ke kterým, vážené kolegyně, kolegové, můžete nebo nemusíte přihlédnout, samozřejmě i paní ministryně, bude záviset na její úvaze. Já potom budu akorát hlasovat.
Co se týče mých návrhů, týkají se specifické záležitosti, a to záležitosti dozoru nad veřejnými zakázkami, takzvaného úřadu pro veřejnou soutěž. První můj pozměňovací návrh se týká doplnění odst. 4 v § 248, kdy úřad provádí u nadlimitních veřejných zakázek financovaných úplně nebo částečně z prostředků Evropské unie před zahájením zadávacího řízení kontrolu. Nebudu vám číst tento paragraf celý, vážím si vašeho času. V systému je v celé podobě. Proč toto navrhuji? Už mnohokrát na půdě této Sněmovny ze strany ministerstev byly akceptovány a akcentovány problémy, které způsobuje zadávání nadlimitních zakázek různým ministerstvům. Pan ministr dopravy by mohl dlouze hovořit o tom, jak snaha připravit kvalitní veřejnou soutěž troskotá na mnohdy neznalosti, mnohdy různých jiných objektivních nebo subjektivních problémech při přípravě soutěže. Můj návrh umožní ministerstvům využít v těch konkrétních případech týkajících se evropských dotací služby tohoto orgánu, který je v této republice snad nejfundovanější, aby dopředu posoudil, zda případná soutěž odpovídá, nebo neodpovídá standardům zákona a standardům Evropské unie.
Tento bod, pokud by byl přijat, by dle mého názoru ulehčil funkci všem zadavatelům nadlimitních veřejných zakázek, že již dopředu při přípravě by se tento úřad podílel na tom, aby jim řekl, zda jsou, nebo nejsou v tomto návrhu soutěže nějaké body, které by mohly opravňovat pozdější krácení dotace z Evropské unie a podobně. Čili doporučil bych vaši pozornost mému pozměňovacímu návrhu v § 248 odst. 4.
Dalším bodem, který je možná problematický, je bod, který je v § 251 v odst. 6 tohoto znění. Ač zní krátce, je dle mého názoru velice důležitý: Úřad je návrhem vázán. Je to formulace, která se tomuto úřadu asi příliš líbit nebude. Sám jsem zvědav, protože byl jsem požádán a snažím se konzultovat zrovna praktické dopady v realizaci tady tohoto, když úřad svým podáním bude vázán. Jinými slovy, neměla by nastat praxe, kterou mnozí starostové znají, když odmítnutý účastník soutěže, který nevyhrál, si stěžuje na ÚOHS, podá podání. Všichni říkáme ano, to podání zdražíme, aby to tyto případné žadatele nebo stěžovatele odradilo. Ale praxe toho úřadu je taková, že když to podání, které tento žadatel dá, napíše tam desítky bodů - nebo desítky, body, které mu vadí v té soutěži a v tom prvním směřuje toto podání k špatnému cíli, tzn. není "dle tohoto zákona", tak úřad toto podání zamítne. Jako zamítnuté... že je z formálních důvodů zamítnuté, vrací kauci. To znamená, ten, kdo to podal, je z obliga, dostane peníze zpátky, je spokojen. Ale paradoxně úřad nezastavuje šetření v té věci. On není vázán tady tím, že to vrátil a že to odmítl, ale dále s tím pracuje. To znamená, tu soutěž může znovu podrobovat zkoušení a znovu může blokovat a posouvat toto řešení dál a dál. Mnozí starostové mi dají za pravdu, že se to docela často stává v praxi. Jinými slovy, firmy našly kličku v zákoně, jak získat své peníze zpátky, když moc dobře vědí, že třeba nemají pravdu, popřípadě spoléhají na to, že to zdržení budou prodlužovat. Ale přesto ty peníze dostanou zpátky.
Čili je to bod, sám jsem zvědav po konzultacích s tímto úřadem a s odborníky, kteří se tím zabývají, jak ještě dopadne realizace v praxi. Ale dle mého názoru minimálně stojí za úvahu se podívat i na činnost tohoto úřadu a na jeho efektivitu v této věci a v těchto záležitostech.
Další bod, který navrhuji, ale zase nebudu podrobně rozebírat, je určení lhůty 60 dnů na rozhodnutí. Mnohdy se starostům stává, že určité problémy, kauzy, které jsou, a stížnosti se na tomto úřadě zaparkují. Zůstanou tam viset nějakou dobu a zablokují celkový proces soutěže. Mnohdy je potom výhodnější soutěž zrušit. A to je možná taky cílem toho stěžovatele, že on chce, aby byla zrušena a mohl se znovu dostat do hry, jak se říká. Těch 60 dnů, které tady navrhuji, je řekněme zase určitý mus, strop, limit, do kterého tento úřad by měl činit. A když nečiní, tak je to považováno za jeho rozhodnutí. Je to na zvážení. V praktickém hledisku nevím, jak dalece to bude mít dopad. Jsem varován z jedné strany, že nastanou problémy v rámci složitých kauz, kdy se musí zadávat znalecké posudky apod. Já si z druhé strany kladu otázku, proč by tento úřad měl zadávat znalecké posudky. To je přece věcí soudu potom, když se dopátrává pravdy. On by měl rozhodnout, jestli je ta soutěž podle zákona, nebo není podle zákona. A ne znaleckými posudky si ověřovat, jestli ten materiál je A nebo B a podobně. Podle mého názoru nepřísluší do role tohoto úřadu. Ale zase je to diskuse a předpokládám, že v diskusi s patřičnými odborníky dospějeme k nějakému cíli.
Další věc, kterou navrhuji, a to už je poslední, slibuji, že už dále hovořit nebudu. Úřad před vydáním rozhodnutí ve věci seznámí účastníky řízení s podklady rozhodování. Úřad stanoví účastníkům řízení přiměřenou lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta nesmí být kratší než pět pracovních dnů. Doposud v tom návrhu je, že úřad stanoví lhůtu dle svého uvážení. Nesmí být ovšem kratší pěti pracovních dnů. Ta změna pramení v tom slově přiměřenou lhůtu. To by mělo být argumentem pro nemožnost zaparkovat tzv. tu věc. Ona je příliš složitá, tak ji zaparkujeme, ono to nějak, jak se říká lidově, vyhnije. Potom ale samozřejmě úřad stojí před problémem zdůvodnit přiměřenost této lhůty, která je stanovena. Čili toto jediné slovíčko by mohlo řešit další skupinu problémů, se kterými se v praxi setkáváme, a dle mého názoru je to spíše řešení než nějaká komplikace tohoto zákona.
Děkuji vám za pozornost. K těmto pozměňovacím návrhům se přihlásím v rozpravě a děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Luzarovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Koubek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Koubek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych s dovolením ještě zareagoval na vystoupení paní ministryně. Já jsem sice pozorně poslouchal, ale počkal jsem si na stenozáznam, jestli přece jenom paní ministryně ten dotaz nezodpověděla. Tady v úvodu z úst paní předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, paní poslankyně Halíkové, zaznělo, že ministerstvo podalo samo prostřednictvím poslanců k tomuto návrhu ve druhém čtení 38 pozměňovacích návrhů. Já jsem si přečetl ještě jednou stenozáznam. Na tuto námitku, výtku, otázku jste, paní ministryně, nijak nereagovala. Pouze jste řekla, že jste čekala tisíce připomínek a že jste spokojena, že jich přišlo pouze 200, pozměňovacích návrhů. Z toho tedy 40, každý pátý je ten váš.
Tak bych se chtěl zeptat, z čeho vyplývá vaše spokojenost a jestli byste na to mohla zareagovat proč. Proč přišlo 38 pozměňovacích návrhů od vás v průběhu projednávání ve Sněmovně a proč už to nebylo zapracováno předtím. Děkuji. ***