(16.40 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Další věc, která mi vadí a na kterou mě také moji přátelé ať už z komunální sféry, nebo ze sféry těch menších subjektů, které pro obce nebo i nějaké obecní organizace zřizované obcemi zpracovávají zadání veřejných zakázek a sledují je pak v průběhu jejich realizace, to je ta určitá ne úplně jasná pozice obcí nebo zadavatele v případě mimořádně nízké ceny. Mimořádně nízká cena je mimořádně nebezpečná věc. Prostě negeneruje, když ji někdo - a tak se to často dělo, v rámci, doufejme, už skončené krize se takovéto zakázky zadávaly a často dodavatelé dávali nabídky, které byly výrazně podražené a vlastně tím pádem ani neumožňovaly generovat dodavateli, té firmě, zisk, a tím pádem on v podstatě neplnil svoji funkci podnikat za účelem dosažení zisku. Nevím, do jaké míry dneska, zdá se mi, že právě je to velmi limitované, může se zadavatel pídit po tom, jaká je příčina, důvod pro podání té mimořádně nízké ceny, tak aby ji mohl hodnověrně a řádně odmítnout.
A ještě pak jednu věc tady chci zmínit. Někdy se stává, že paralelně fungující orgány veřejné správy, např. ministerstva, si samy pro své vlastní potřeby nějak zákon upravují, případně jej většinou více a více přitvrzují, než je potřeba. I tohle myslím, že ten náš zákon, který tu teď máme předložený, neřeší, nevymezuje povinnost ostatních subjektů striktně z dikce zákona vycházet, ale nesankcionuje nijak to, že třeba některé ministerstvo si samo pro své vlastní nebo pro výběrová řízení jím zřizovaných organizací stanoví přísnější limity. K tomu jsem se chtěl takto vyjádřit.
Na závěr svého vystoupení chci říci svůj postoj z hlediska politického. Tohle je typický zákon, se kterým se musí vypořádat vládní koalice a převzít odpovědnost, tak jako snad, doufám, že tu odpovědnost převzala i v případě zákona o EIA. Já dneska slyším možná tak trochu jakési tvrzení, že úplně ne všechny informace, které se k nim dostávaly od pana předkladatele, byly pravdivé, že to ujišťování, že retroaktivita zákona o EIA tady nebude, se nepotvrdilo. Prostě ta retroaktivita tady je a nebezpečí, že budeme muset stávající akce zastavovat a dělat nové EIA, tady taky je. Nové posouzení podle EIA by nebylo žádným velkým problémem, kdybychom nedali naprosto nekonečnou, nelimitovanou moc ekologickým aktivistům. Kdykoli mohou zastavit řízení podle EIA, kdykoli mohou do toho vstoupit a přerušit. Proto se tedy toho samotní předkladatelé tak bojí a proto samozřejmě každá nová EIA vlastně znamená naprosté zastavení té dané stavby ad infinitum.
Takže doufám, že za to tu odpovědnost přijme vládní koalice a že i v hlasování se to projeví a že pak všichni poslanci budou držet a to své rozhodnutí budou schopni si srovnat. Takže já tím chci říct, že pro mě je podpora tohoto zákona vyloučena, nebudu pro něj hlasovat a nechám to, jak už jsem řekl, na vládní koalici. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové, než se dostanu k přednesení svých pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu, dovolte mi pár drobných připomínek k již proběhlé diskusi, popř. k proběhlým pozměňovacím návrhům a vyjádření výborů.
V tomto zákoně, který považuji za jeden z nejdůležitějších zákonů v České republice, který ovlivňuje komunální, krajskou i celostátní politiku vcelku velice výrazně, se sešlo obrovské množství připomínek. Paní ministryně to oprávněně považuje za hlavní dílo svého ministerstva a pevně věřím, že se jí podaří udělat zákon o zadávání veřejných zakázek takový, aby byl aspoň většinou společnosti přijat jako zákon kvalitní. Stoprocentně samozřejmě to asi nebude, ale řekněme většinou společnosti.
Já bych tady chtěl na začátku velice varovat kolegy, hlavně z vládní koalice, aby nepodlehli tomu dojmu "hlavně to rychle schvalme, protože stejně za chvilku již víme, že to budeme novelizovat, a potom tam opravíme ty chyby, o kterých dneska již víme". Tato tendence se u mnohých zákonů takhle rychle projednávaných docela často používá. Kolegové přede mnou již toto zmiňovali v různých jiných zákonech. Já bych byl velice nerad, aby to bylo osudem i tohoto zákona, protože tento zákon má dalekosáhlý dopad do života samospráv obcí a měst.
Zastavím se u jedné myšlenky nebo filozofie tohoto zákona, kterou považuji za docela problematickou, a nikdo se zatím touto problematikou nezabýval. To je bod, který zůstal, paragraf, který zůstal z předešlého zákona, tzv. § 6. To je všeobecná informace o transparentnosti a formě dané - tak nám to i předepisuje Evropská unie, aby tyto veřejné zakázky byly v této formě co nejprůhlednější, nejprůzračnější, nejtransparentnější, nediskriminující. To je věc, která v těch zákonech samozřejmě je všude, řekněme, dávána jako základ. My nemůžeme z této myšlenky odstoupit. Co se však stane problémem a na co chci upozornit, je nově koncipovaná a pojatá filozofie zakázek malého rozsahu, tzv. dvoumilionových až šestimilionových zakázek.
Tyto zakázky jsou dle filozofie tohoto zákona postaveny do roviny - a teď použiji ten hovorový výraz - zadávání z ruky. Prostě zadavatel sám rozhodne, zda použije formu výběrového řízení, jakou formu použije, nebo nepoužije vůbec a spolehne se na své zkušenosti. Zní to velice dobře a velice líbivě. Každý starosta v prvním dojmu řekne: konečně budu moci rozhodnout, konečně já budu ten, kdo určí, kdo bude realizovat tu mou zakázku, co si budu moci koupit, nebudu se muset ohlížet, jestli budu... A teď nastává ta otázka, kdy začne přemýšlet. Totiž v jiném zákoně neustále zůstává hladina 5 000 korun hladinou trestného činu. Pan starosta bude muset jó přemýšlet, zda náhodou neznevýhodňuje někoho na trhu, zda náhodou jeho postup je opravdu transparentní, tak jak hovoří § 6. A tady nastává problém, že starý zákon o zadávání veřejných zakázek ze zákona přesně vymezoval možnosti a pohyb. Pokud tento zákon dodržel, doslovně, možná otrocky napsaný, tak měl v uvozovkách po starostech, protože on dodržel dikci zákona a nepřekročil tento zákon. A orgány činné v trestním řízení, které se tím později zabývaly, přesně tohle hodnotily, jestli on náhodou úmyslně něco neporušil nebo nedal. Pokud nenajdou nic, obrátí se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a ten maximálně mohl říct ano, byl porušen nějaký paragraf, bylo něco, anebo to nechá tak a řekne: je to v pořádku. A tento manuál, který zákon doposud představuje pro starosty, se dá i v malé obci docela úspěšně využít a splnit.***