(16.20 hodin)
(pokračuje Bendl)
Debata na téma vícepráce byla poměrně dlouhá. Když jsem tuhle skutečnost, že se rozšíří možnost víceprací, že jsou tady ještě vážné úvahy, jak ji rozšířit ještě na těch 50 %, říkal některým majitelům firem, kteří často soutěží o veřejné zakázky, tak říkali: No, jestli bude 50 % možnosti víceprací, tak to je pro dodavatele úžasná zpráva, protože jste nám tím sdělili, že cena není rozhodující, ale rozhodující jsou dobré vztahy se zadavatelem, protože pak se to tedy vždycky přece nějak udělá a ještě to ten zákon přikryje. Proto jsem byl jedním z těch, kdo zásadním způsobem bojoval proti tomu, aby vícepráce nešly nahoru, protože se to stane předmětem soutěže, ať chcete, nebo ne. Když budou všichni vědět, že je tam 20 %, přizpůsobí se 20 procentům. Když tam bude 30, přizpůsobí se 30 procentům. Snahy podhazovat zakázky tam budou stejně. Jenom v okamžiku, kdy se ty nůžky rozevřou, tak budou větší.
Paní ministryně tady říkala, že chce, aby se jednotlivé možnosti rozšíření zakázky po uzavření smlouvy a zvýšení toho rozpočtu, že bude podporovat, aby to nebylo celkově 30 %. Tomu jsem ještě rozuměl, aby ten součet prací, které se objeví zcela nenadále, mohl být 30 %, ale nic jiného. Nikoliv. A protože tam jsou tři složky, ze kterých se skládají ty vícepráce, změny projektu, zcela nové okolnosti, to je druhá část, a potom je tam ještě jedna 10, 15% na služby, paní ministryně mě možná opraví, s tím, že původní předpoklad byl, že se toto bude sčítat. Paní ministryně tady říká, že s tím sčítáním zásadně nesouhlasí a že bude bojovat proti tomu. To je zcela určitě, to já podpořím, tuhle situaci. Nicméně pořád tam zůstává, že nebude-li se měnit projekt, je tam 30 % z objemu zakázky na zcela neočekávané věci. 30 %, což bude třeba u desetimilionové zakázky, že si každý do 3 milionů může udělat, co chce. Bude říkat: my to potřebujeme, my jsme to nevěděli - a jsou tam 3 miliony ve vzduchu. Ze stomilionové zakázky 30 milionů korun ve vzduchu. To je, jak když dáváte háček rybám, a ten, koho chcete připnout na zeď, je ten budoucí zadavatel, protože bude v obrovském klinči.
Myslím si, že to bude, skoro bych řekl, hon na zadavatele, s tím ale, že by zadavatelé, kteří dneska, to jsou zpravidla města nebo kraje, doufají, že na ten či onen projekt ještě získají nějaké dotační prostředky, zejména z fondů Evropské unie, tak ty prostředky ale dostanou na vysoutěženou cenu nebo na vysoutěžený projekt, adekvátní vysoutěžení ceny, a už víc nikoliv. A budou-li tam vícepráce, tak na to už žádné evropské peníze nebudou. Navíc, a to je riziko, o kterém jsme mluvili na výboru pro veřejnou správu, se dostáváme do takových těch časových limitů. Neprovedete-li ten projekt do tehdy a do tehdy, dokdy jste se zavázali, peníze vrátíte. A jít úplně na začátek toho procesu znamená pro spoustu starostů obrovský problém. Tak logicky se dostanou do tlaku, než aby museli vracet evropské peníze, je my tou legislativou vystavíme tomu, že raději půjdou na debatu vícepráce zcela nečekaného rázu a podobně. A to samozřejmě trh těch, kteří budou mít zájem získat zakázku, bude velmi dobře vědět a velmi rychle se to naučí.
Tohle jsou věci, které jsme měli podle mého hlubokého přesvědčení podrobit daleko větší diskusi, než kolik času jsme na to měli nikoliv vinou poslanců, i když je pravda, že můj návrh, abychom se tomu věnovali ještě o jeden měsíc déle, nebo na příští schůzi, tak to neprošlo o jeden hlas. Podle mého hlubokého přesvědčení by se nic šíleného nestalo.
K těm majetkovým strukturám, o kterých jsme mluvili. V principu je nutné přiznat, a paní ministryně to tady říkala v prvním čtení, že vůči zahraničním firmám tenhle zákon bude benevolentnější z hlediska jejich identifikace vlastnických struktur než vůči českým firmám. Ti z vás, kteří mě sledují a dávají pozor, ještě to zopakuju. Vůči firmám, které budou ze zahraničí, bude zákon benevolentnější než vůči těm, kteří mají svá sídla zde. Tento zákon, takto ho předkládáte. A když jsme se ptali na jednání výboru, zda Česká republika, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj udělalo něco konkrétního pro to, abychom chtěli tuto záležitost pro všechny rovnou, to znamená pro zahraniční firmy i pro české firmy stejnou, tak se v tom v podstatě nic nestalo, bylo málo času a nedalo se to tak rychle řešit a podobně. Ty argumenty jsme slyšeli. Podle mě taky dost klíčová věc, i když mě pár lidí uklidňovalo, říkali hele, v té třetí, čtvrté úrovni už se stejně nezjistí, komu ta firma vlastně patří, takže ve finále si s tím každý poradí. Ale ten, kdo bude tu věc chtít dělat poctivě a bude chtít poctivě soutěžit, bude hendikepovaný. Myslím si, že to prostě je jeden z problematických bodů celého toho zákona.
U výše poplatků, možnosti podání té stížnosti, dovolání, nebo jak se tomu říká, k ÚOHS, i o tom byla poměrně vážná debata, která nebyla jednoduchá, neboť byť jsme byli všichni přesvědčeni o tom, že tisícikorunový poplatek je málo z hlediska toho, co to může v procesu způsobit, tak ale u stomilionové či miliardové či půlmiliardové zakázky tisícikorunový poplatek nehraje roli žádnou. U té miliardové podle mě ani desetitisícový poplatek nehraje žádnou roli. Ale argument představitelů ÚOHS byl, že to Ústavní soud zcela jistě nebude posuzovat ve vztahu k velkosti zakázky, ale ve vztahu schopnosti každého občana České republiky mít právo takovéto podání na ÚOHS nakonec poslat. A vzhledem k tomu, že naše minimální mzda je kolem těch, nebo do 10 tisíc korun, poplatek v tu chvíli hraje roli při posuzování toho, zda by byl, či nebyl protiústavní.
Proto to není jednoduché a proto, jak říkal pan kolega Adamec, bych spíše čekal, že Ministerstvo pro místní rozvoj bude hledat nějakou cestu, jak si s tímto poradit. Možná to rozdělit, tak umožnit, aby zkrátka nedocházelo ke zneužívání tohoto, zdržování a taktiky zdržování těch neúspěšných, což se občas děje, od těch faktických a opravdu důležitých šancí vrátit zakázku třeba na začátek. I když i v tomto ohledu jsme jednu chvíli vlastně zjistili, že to bude v praxi absolutně složité, neboť může dojít k tomu, že zadavatel vysoutěží, podepíše smlouvu, a teprve po měsících ÚOHS přijde na to, že celé to bylo od začátku špatně. Tahleta rizika, představíte-li si, že už bude běžet zakázka, bude běžet financování a tak dál a ÚOHS přijde na to, že něco se v průběhu výběrového řízení dělo špatně, to přinese nebetyčné problémy nejenom zadavateli, ale možná i dodavatelům a všem těm zúčastněným na veřejných zakázkách, a to nebude vinou ničeho jiného než stavu naší legislativy. ***