(16.10 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Jan Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl v prvé řadě poděkovat a ocenit jak zejména práci Ministerstva pro místní rozvoj, tak zejména práci pana zpravodaje a tří výborů, které měly tento tisk v gesci. Doufám, že jsem na některý nezapomněl, že byly opravdu tři, to znamená ústavněprávní, hospodářský a výbor pro veřejnou správu. Já ten návrh mám za dobrý a dávám paní ministryni za pravdu v tom, že původní zákon o veřejných zakázkách je paskvil, a všichni víme, co špatného pro atmosféru v České republice udělal.
Nicméně já na tom zákonu vidím jednu drobnou chybičku. To se může stát. Podle mého názoru je stávající vymezení zadavatele dle zákona o veřejných zakázkách limitující pro strategické zahraniční investory, kteří se rozhodnou umístit investici u nás v České republice. Dle navrhovaného znění je za dotovaného zadavatele považována právnická nebo fyzická osoba, která zadává veřejnou zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků z veřejných zdrojů, nebo pokud peněžní prostředky poskytnuté na veřejnou zakázku z těchto zdrojů přesahují 200 mil. korun. Podle směrnice - nebudu číst čísla, všichni víme, o kterou směrnici jde - o zadávání veřejných zakázek musí být obě podmínky splněny zároveň, a tudíž je česká právní úprava mnohem přísnější než evropské předpisy, což v porovnání s ostatními státy Evropské unie omezuje konkurenceschopnost České republiky v lákání investorů, například v porovnání se Slovenskou republikou, která se řídí při vymezení dotovaného zadavatele pouze evropskými předpisy.
Investice strategických investorů bývají v řádu miliard korun. Pokud by v některých případech byla investiční pobídka poskytnuta v takové výši, že by přesahovala 50 % hodnoty zadávané zakázky, pak je s ohledem na zásadní podíl veřejných prostředků na financování takové zakázky naprosto oprávněný zákonný požadavek, aby taková zakázka byla zadávána v transparentním zadávacím řízení, kterého se může zúčastnit jakýkoliv způsobilý dodavatel. Ale ta druhá podmínka, a to už je prostá výše 200 mil. korun peněžních prostředků poskytnutých z veřejných zdrojů, je podle mě bezdůvodně limitující. Přestože se těch 200 mil. korun může zdát na první pohled jako značně vysoká částka, tak je nutné si uvědomit, že při výši investice například 2 mld. korun se jedná o - a teď prosím v uvozovkách - o pouhých 10 % investice, a podle mě tento limitující faktor bude hrát roli při rozhodování investora o umístění investice a je vysoce pravděpodobné, že investor upřednostní při výběru stát, kde toto omezení nad rámec evropské legislativy není. V praxi to znamená, že v případě strategického investora, který obdrží investiční pobídku vyšší, než je tento limit, tak investor je nucen soutěžit dodavatele, jako by byl veřejným zadavatelem.
Projekty strategických investorů jsou dlouhodobě připravovány, přičemž výběr dodavatelů je omezen na dlouhodobě ověřené partnery, u kterých je záruka dodání včas a v potřebné kvalitě, aby projekt mohl být realizován ve stanovených lhůtách. Rovněž s těmito dodavateli je sdílena část know-how strategického investora, o jehož zveřejnění nemá investor logicky zájem. Proto není žádoucí strategické investory nutit k veřejné soutěži, která bývá v České republice často velmi účelově napadána.
Z výše uvedených důvodů tedy navrhuji změnit zákon ve shora uvedeném smyslu. Chtěl bych na závěr říci, že by měl mít podporu Ministerstva průmyslu a obchodu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chvojkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jako člověk, který absolvoval nejenom těch pět hodin hlasování a debat ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve Vsetíně, ale i jako člověk, který prakticky zažíval využívání téměř všech novel zákonů v minulosti, se nemohu aspoň na začátek pozastavit (nepozastavit) u toho, co tady už říkali někteří moji předřečníci.
Máme před sebou úplně nový zákon, na jeho projednání máme absolutní minimum času. Argument, že jsme mohli být přizváváni a účastnit se jednání někde na ministerstvu a podobně, ten je passé z hlediska toho, že tady je zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a zákony se projednávají tady a je věcí předkladatelů, jak si s tou situací naloží. Ale my jsme povinni jednat v souladu se zákonem o jednacím řádu a teprve tady se rozhodne o pozměňovacích návrzích, rozebere se to, co ve skutečnosti opravdu nakonec schválí vláda, protože tady je řada případů, a je možné je doložit, kdy prostě v připomínkovém řízení ať už vnitřním, či vnějším kteréhokoliv nebo řady zákonů nakonec došlo ke změnám, které učinila vláda, a podobně.
Navíc máme před sebou zákon, kde sama paní ministryně nás informovala o tom, že bylo více jak tři tisíce připomínek od jednotlivých ministerstev. A byť paní ministryně říká, že je ráda, že přišlo tolik pozměňovacích návrhů, možná že je i ráda, že samo Ministerstvo pro místní rozvoj mělo ještě šanci těch 38 vlastních pozměňovacích návrhů na jednání garančního výboru přinést. Ale to nesvědčí nic o tom, že by ta práce byla opravdu ku prospěchu věci.
To, po čem jsme volali a kde já jsem předkládal na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj návrh usnesení, abychom si dali alespoň měsíc čas, tak abychom mohli absolvovat aspoň jeden seminář, vyslechnout zúčastněné a dotčené touto zcela novou zákonnou normou, ať už je to Svaz měst a obcí, či podnikatelská veřejnost, ten čas na to v podstatě nebyl. Měli jsme na to absolutní minimum času. Vy jste to možná ani neviděli, protože to dostáváte v elektronické podobě, ale na tohle jsme měli doslova a do písmene skoro pár dní. A to, když si vezmete fakt, že v tom byla ještě řada jiných legislativních norem ze zcela jiného soudku, tak je prostě nemožné odpovědně takovýto nový zákon projednat tak rychle, a to přesto, že jsme se všichni na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj snažili být věcní a k jednotlivým pozměňovacím návrhům jsme si říkali argumenty a pak buď něco odsouhlasili, nebo neodsouhlasili. Ale je příliš odvážný ten, kdo si myslí, že vlastně všechno je tím vypořádané.
Já jsem tedy hluboce přesvědčený o tom, že ne z důvodu toho, že Evropská unie přijme nějakou novou legislativu, ale z řady jiných vnitřních důvodů, co se týká vlastně praktického využití zákona, se té novely dočkáme poměrně rychle, a mohli jsme se toho díky měsíci času vyvarovat.
Paní ministryně nám tady říká, že by nám Evropská unie zarazila finanční prostředky kvůli dvěma či já nevím kolika měsícům zpoždění. Já jsem tedy hluboce přesvědčený o tom, že máme-li tento zákon ve druhém čtení už při jednání Poslanecké sněmovny, že by se tak nestalo. Nestalo se tak nikdy, neznám takový případ, který by v Evropě vedl k tomu, že by jednotlivému členskému státu kvůli jedné z tisíců legislativních norem, které musí přijmout, které by už byly v procesu přijímání, Evropská unie zatrhla čerpání evropských fondů.
Ten zákon není jednodušší, protože přináší řadu nových jednotlivostí posuzování toho zákona. V tom zákoně je opravdu mnohokrát - a jediný, kdo z toho bude mít radost, nebo jsou dvě oblasti, které z toho budou mít radost, právníci, protože slovo možná je v tom zákoně skoro zaklínadlo, nebo může, zadavatel může, a to posuzování potom, zdali měl, či neměl, či mohl a podobně, bude pastva pro právníky.
Na řadu jednotlivostí jsme narazili i při jednání výboru pro veřejnou správu a mám pocit, že se tady o tom zatím nikdo nezmínil, a to je možnost využívání těch referencí atd., byť asi hlavní linkou našich debat byla snaha dojít jednoduše k cíli, to znamená, aby zadavatel mohl transparentním způsobem co možná nejrychleji dojít k co možná nejlepší nabídce, podepsat smlouvu a jít dál, jít k vlastní realizaci. ***