(19.10 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Z posuzovaného zákona nevyplývá, že by měl subjekt údajů, tedy pacient, přístup ke všem svým datům, osobním údajům, které jsou podle zákona zpracovávány. Tento aspekt by měl být do částí zákona, které jej nereflektují, doplněn, jinak není možno dostát základům informačního sebeurčení osob podle principů zmíněných v nálezu uvedenému výše.
E. Ochrana vzhledem k technické specifikaci. Zákon chránící osobní údaje, § 13 a následující zákona č. 101/2000 Sb., stanoví, že správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení nebo ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů. Aby mohla být databáze NZIS vytvořena, je třeba zákonem přijmout parametry technické konkretizace ochrany dat, jinak nemůže zákonodárce nijak posoudit, zda je zabezpečení dostatečné. V okamžiku, kdy není způsob zabezpečení zřejmý, je možno místo toho aspoň v zákoně uvést základní dosažitelné parametry, které by dovolily technickou ochranu zákonodárcem posoudit.
F. Celkový závěr. Novelizovaný zákon upravuje lépe než dosavadní znění celkový účel NZIS. Ani po novele však nejsou některé parametry ochrany základních práv informačního sebeurčení osoby v zákoně dostatečně specifikovány, jak to vyžaduje ve výše uvedeném nálezu Ústavní soud. Zákon zůstává do značné míry málo precizním rámcem, který umožňuje vytvoření jakéhokoliv národního zdravotnického informačního systému. Z tohoto důvodu je jeho znění určitým obcházením pravomocí zákonodárce, který je povinen ochranu osobních údajů, která je základním lidským právem, sám vzhledem k Listině garantovat a zákonem pozitivně upravit. Kromě toho má novela a zákon jako celek dílčí s ústavním pořádkem neslučitelné nedostatky, na které je poukazováno výše. Vzhledem k citovanému nálezu Ústavního soudu, který je k NZIS implicitně velmi kritický, doporučujeme buď výše vyjmenované aspekty přepracovat, nebo připravit zvláštní zákon o přípravě NZIS, který by umožnil práce na vytvoření systému a na specifikaci jeho ochranných prvků a který by přitom neohrozil osobní údaje dotčených osob. Po vytvoření kostry databáze by mohl být přijat definitivní zákon, který by ochranu v zákoně podrobně upravil a umožnil systém naplnit bez ohrožení základního lidského práva. Tento legislativní postup by byl bezpečnější i pro zpracovatele NZIS, který je vzhledem k nedostatkům zákona v současnosti vystaven nebezpečí, že NZIS nebo některá jeho část bude Ústavním soudem zrušena. Naproti tomu je zřejmé, že vzhledem ke stanovenému účelu je celkový záměr NZIS z hlediska doporučení Ústavního soudu o veřejných statcích potřebný a že celkový záměr zavedení systému parametry ústavní slučitelnosti nevykazuje. Ale to je záměr, nikoliv provedení zákona. (V sále je obrovský hluk.)
Já jsem dostal i stanovisko zdravotních pojišťoven sdružených ve Svazu zdravotních pojišťoven, které je k tomuto návrhu negativní. V zásadě jsem byl ujištěn, že zdravotní pojišťovny byly účastny připomínkového řízení, přesto se však zdravotní pojišťovny vyjádřily, že není třeba vytvářet novou databázi a že je možné využít údaje, které jsou ve zdravotních pojišťovnách, a že ministerstvo, případně ÚZIS, si tyto informace může z těchto pojišťoven vzít. Není důvod vytvářet novou databázi a navíc ji spojovat s rodnými čísly. Pro nový systém DRG není potřebné spojovat konkrétní zdravotnické údaje s rodnými čísly. Klinické informace pro klasifikaci případu, pro zařazení do DRG skupiny, zde jsou s datovým zdrojem data předávána do zdravotních pojišťoven, takzvané k-dávky. Dále ekonomické parametry vybraných referenčních nemocnic pro nastavení relativních vah. To je, co je nutné pro nový systém DRG restart.
Já se pokusím shrnout, co jsem se vám zde snažil říct z citace. U Ústavního soudu musí případný stěžovatel vyhrát s jasným argumentem, že zákon musí ochranu skutečně upravovat, nemůže to být popsáno například ve vyhláškách nebo v jiných podzákonných předpisech. Je to ochrana parlamentu a jeho pravomocí, to si prosím, vážené kolegyně a vážení kolegové, uvědomte. Pokud zákon schválíte, umožníte vznik jakékoliv databáze, jakékoliv podoby národního zdravotnického systému. Pokud zákon nabude účinnosti, dojde k propojení databází s rodnými čísly, aniž by bylo zřejmé, jak je zajištěna ochrana dat se všemi riziky pro 10 milionů občanů. Zákon, ve kterém je Národní zdravotnický informační systém v současné době zakotven, sice platí od 1. dubna 2011, ale v praxi tento systém nefunguje, takže ochrana dat nemůže být posouzena, když není. Když není propojený systém, není ani jeho ochrana.
Moje doporučení Sněmovně, v podrobné rozpravě navrhuji sněmovní tisk 614 zamítnout. Nemohu již vrátit předkladateli k dopracování, to bylo možné pouze v prvním čtení.
Co dál se záměrem? Přepracovat stávající část zákona č. 372/2012 Sb., o NZIS a zdravotnických registrech, s ohledem na důslednou ochranu lékařského tajemství a soukromí pacientů informačních společností, a to ve spolupráci s Českou lékařskou komorou jako profesní organizací dbající na etiku výkonu lékařské profese.
Za třetí. Pokud jde o úhradový registr, není třeba zvláštní právní úprava. Lze využít ustanovení o kontrole činnosti zdravotních pojišťoven Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem financí. Je to § 7 zákona č. 280/1992 Sb., o zaměstnaneckých pojišťovnách, § 8 zákona č. 551/1991 Sb., o VZP. Zde je dána povinnost pojišťoven předávat oběma ministerstvům úhradová data. K tomu je možno využít informací o nákladech péče, referenčních cenách léků či přístrojů, které při správním řízení může Ministerstvo zdravotnictví snadno zjistit z činnosti svých přímo řízených nemocnic či z jiných veřejných nemocnic. Tato data jsou dostatečná a snadno dostupná. V minulosti s nimi pracovalo nejen Ministerstvo financí České republiky, ale též Národní referenční centrum, 1. LF UK či Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Za čtvrté. Pokud by i úhradový registr vyžadoval omezené množství - říkám omezené množství - neanonymních dat, například o pohybu pacientů mezi jednotlivými nemocnicemi, lze pro to vytvořit příslušné zákonné zmocnění. To však může být podstatně užší, a tedy výrazně méně zasahovat do lékařského tajemství než všezahrnující varianta navržená ve sněmovním tisku 614.
Tolik mé vyjádření k tomuto návrhu zákona. Já se potom přihlásím v podrobné rozpravě k návrhu na zamítnutí. Prosil bych, kdyby pan ministr mohl zodpovědět otázky, které jsem vznesl už na interpelacích ve čtvrtek a nyní jsem je vlastně zopakoval. Prosím o jejich zodpovězení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, než budeme pokračovat, paní kolegyni Markovou předběhne s přednostním právem předseda klubu TOP 09. Ale i jeho požádám o maličké strpení, protože pan kolega Milan Šarapatka se omlouvá z dnešního jednání od 19 hodin do konce jednacího dne.
Nyní s přednostním právem předseda klubu TOP 09 František Laudát. Prosím, pane předsedo.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Po tomto famózním výkonu prosím jménem klubu TOP 09 o přestávku v trvání jedné hodiny čtyřiceti dvou minut. Děkuji za pochopení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To jste mi to dneska nezjednodušil, pane předsedo. Ještě než vyhlásím přestávku, poznamenávám, že v obecné rozpravě - pro pana zpravodaje - padl návrh na zamítnutí od pana kolegy Hovorky, který se hlasuje na začátku třetího čtení. Čili teď není procedurálně co hlasovat. Přerušuji bod 16 v obecné rozpravě, když první vystupující v obecné rozpravě je paní kolegyně Soňa Marková.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Vám přeji hezký večer a sejdeme se zítra ráno v 9 hodin s tím, jak velí jednací řád, že budeme mít od rána blok třetích čtení, a to bod 143, zákon o vysokých školách, a potom pokračujeme dalšími body v bloku třetích čtení, respektive po bloku třetích čtení zákony v prvém čtení. Ještě jednou hezký večer.
(Jednání skončilo v 19.20 hodin.) ***