(18.50 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Já chci vysvětlit, v čem spočívá nebezpečnost tohoto návrhu, tak jak je podán. Abyste věděli, co se shromažďuje, tak pro zpracování osobních údajů v Národním zdravotnickém informačním systému podle odst. 1 písm. b) a c) se předávají bez souhlasu subjektu údajů, tzn. bez souhlasu pacienta, pokud dále není stanoveno jinak, údaje, kterými jsou, je-li subjektem údajů pacient:
1. údaje potřebné k jeho identifikaci, a to číslo pojištěnce, je-li přiděleno, nebo rodné číslo, není-li tímto číslem číslo pojištěnce, anebo datum narození, není-li přiděleno rodné číslo, dále název obce a popřípadě název městské části nebo městského obvodu, adresa místa trvalého pobytu, a jde-li o cizince, adresa místa hlášeného pobytu a státní občanství;
2. údaje související s jeho zdravotním stavem ve vztahu k onemocnění a jeho léčbě, a to zejména údaje sociodemografické a diagnostické, osobní, rodinná a pracovní anamnéza pacienta související s onemocněním včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o poskytovaných zdravotních službách pacientovi, dále údaje o výkonu povolání nebo zaměstnání, případně o výkonu služebního poměru potřebné pro posouzení zdravotního stavu pacienta;
3. identifikační údaje poskytovatele, který zdravotní služby poskytoval, včetně oddělení a pracoviště;
4. identifikační údaje posledního zaměstnavatele, u kterého pacient, u něhož nemoc z povolání vznikla, naposledy pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká, poskytovatel údaje uvedené v § 74 odst. 1, zdravotnický pracovník údaje uvedené v § 76 odst. 1 a poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje zdravotní služby, a osoba poskytující zdravotní služby podle § 20 údaje uvedené v § 74 odst. 2.
To je tedy pro představu, co všechno se sbírá.
Národní zdravotnický informační systém, který má být centrálním úložištěm veškerých detailních informací o zdravotním stavu, sociálních poměrech a zaměstnáních každého občana pacienta. Po schválení tohoto zákona v této podobě se mají sbíhat údaje ze všech zdravotnických registrů a veškeré lékařské zprávy spolu s rodnými čísly na Úřadu pro zdravotnické informace a statistiku.
Já si dovolím, pane ministře, požádat o vysvětlení, proč je nutno veškeré citlivé údaje například o psychických problémech, urologických, sexuálních problémech, potratech, zkrátka o všem, co je zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci, včetně bydliště a rodného čísla, posílat do jednoho místa, a jak tyto údaje pomohou řešit kvalitu, dostupnost, bezpečnost, optimalizaci péče a optimalizaci sítě poskytovatelů, jak se píše v důvodové zprávě. Kde je v zákoně stanoveno, jaké bude postavení technického provozovatele systému a jeho zaměstnanců a s tím spojená ochrana citlivých dat? Jak budou jednotlivá citlivá data zvlášť legislativně ochráněna před zneužitím? Jak budou mít osoby, které budou povolovat přístup do registrů, stanovenu povinnost posuzovat přiměřenost poskytování osobních údajů jiným osobám vzhledem k informačnímu sebeurčení osob? Jak budou mít osoby-pacienti zajištěn přístup ke všem svým osobním údajům, které mají být podle zákona nyní zpracovávány? Totiž je to zpracováváno bez souhlasu pacienta, ale podle toho návrhu zákona se k těm informacím, které o nich jsou vedeny, pacient ani nedostane. Proč se neřídí zdravotnický informační systém stejnými přísnými pravidly jako jiné základní registry? Proč se pro řízení ekonomiky nevyužívají existující data ze zdravotních pojišťoven? Proč je pro nový systém DRG nutno veškeré informace o zdravotním stavu, sociální a pracovní anamnéze spojovat výhradně s rodnými čísly a ne s jinými anonymizovanými identifikátory? Proč je nutno teď rychle a překotně schválit sněmovní tisk 614, propojit mezi sebou všechny databáze, a teprve poté do dvou let připravit kvalitní speciální zákon o NZIS tak, jak je popsáno v dopise z Úřadu na ochranu osobních údajů? Nemyslíte, že v případě NZIS musí být úplně stejný režim jako u jiných registrů podle zákona o základním registru? Že musí být oddělena agenda a správa dat?
Zákon o základních registrech určuje definice registru a rozsah shromažďovaných dat, vazby mezi agendami, evidenci přístupu k datům, správce agend a mimo jiné i vedení záznamů o událostech souvisejících s provozováním zdravotních registrů. Musí být zřejmé, kdo, kdy, co a za jakým účelem v systému s daty dělal.
Já jsem měl k dispozici posudek Parlamentního institutu už v roce 2011 na zákon, který byl přijat za pana ministra Hegera, a už ten návrh byl negativní a byl k němu velmi kritický Úřad pro ochranu osobních údajů, se kterým vůbec nebyl tento návrh konzultován. Já jsem si nechal zpracovat nový posudek Parlamentního institutu k tomu aktuálnímu znění, které jsme dostali do Sněmovny. V něm je popsáno, v krátkosti vás s tím seznámím, je to odpověď na dotaz k ústavnosti ochrany osobních údajů podle novely a celku zákona o zdravotních službách, a to ve světle nálezu spisová značka Pl. ÚS 1/12, sněmovní tisk 614, zpracoval Parlamentní institut, paní doktorka Jindřiška Syllová, v listopadu 2015.
A. Účel zákonné úpravy. Novela mění komplexní Národní celostátní (zdravotnický) informační systém, tzv. NZIS. Doposud nebyl NZIS do praxe uveden. Po přijetí novely se předpokládá, že teprve nyní bude reálně vytvořen.
B. Posouzení NZIS jako jednotného souhrnu dat z hlediska ochrany osobních údajů včetně citlivých údajů.
Je třeba si uvědomit, že od doby potenciálního vytvoření NZIS v roce 2011 se ústavněprávní situace podstatně změnila. Ústavní soud vydal nález spisová značka Pl. ÚS 1/12, který je pro posouzení novely zákona v podstatě určující. Ústavní soud v něm shrnuje poznatky, které vycházejí jak z jeho vlastních vývodů, tak zejména z principů, podle kterých je zpracována směrnice Evropské unie, která je pro Českou republiku závazná a jejímž hlavním účelem je zabránit neoprávněnému propojování dat v datových systémech. Ústavní soud konstatuje zejména, že každé jednotlivé omezení práva na informační sebeurčení, kterým se rozumí právo osoby, tedy subjektu údajů, disponovat sám svými osobními údaji, musí být výhradně za účelem ochrany jiného ústavního práva nebo dosažení ústavně aprobovaného veřejného statku, které musí být stanoveno zákonem, a to způsobem odpovídajícím nárokům plynoucím z principu právního státu. Současně musí s ohledem na sledovaný účel obstát z hlediska proporcionality.
Dále v obiter dictum Ústavní soud vyslovuje nepokrytě skeptický přístup a pochybnosti ohledně NZIS samotného, jak byl upraven v předchozí verzi zákona, článek 321. Závěrem této části Ústavní soud připomíná, že v tomto řízení nepřezkoumával ústavnost právní úpravy Národního zdravotnického informačního systému jako celku, nýbrž se zabýval toliko některými aspekty těch ustanovení, jež se vztahují k Národnímu registru zdravotnických pracovníků. Tento nález proto nad rámec tohoto přezkumu nezakládá vůči § 70 až 78 zákona o zdravotních službách překážku věci rozhodnuté, a tedy nic nebrání, aby vedlejší účastníci nebo jakýkoliv jiný oprávněný navrhovatel proti těmto ustanovením podali nový návrh, v němž konkretizují důvody, pro které se jejich zrušení domáhají. Ústavní soud si je vědom toho, že shromažďování a zpracování osobních údajů o zdravotním stavu pacientů bez jejich souhlasu představuje velmi intenzivní zásah do jejich základních práv a že v tomto směru je třeba na zákonnou úpravu klást zvlášť přísné požadavky, a to zejména pokud jde o stanovení účelů, pro které mají být tyto údaje shromažďovány a zpracovávány, rozsah těchto údajů, dále okruh osob, jež mají mít k těmto údajům přístup, a účel tohoto přístupu, období, po jaké mají být zpracovávány, a zabezpečení, že nedojde k neoprávněnému přístupu nebo jejich zneužití včetně opatření k následné kontrole nakládání s těmito údaji. ***