(15.00 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Navržené podmínky detenčního řízení také jako celek hodnotím kladně, vyjma právě zmíněné lhůty 24 hodin pro oznamovací povinnost. Lze zde namítnout, že podobný proces detenčního řízení včetně shodné lhůty 24 hodin již funguje u pobytových zdravotních služeb. Zde je ale třeba brát v úvahu, že lůžková zdravotnická zařízení disponují poněkud jinými personálními a řekněme i logistickými možnostmi než většina pobytových sociálních služeb. Dle diskuse s provozovateli sociálních služeb zde existuje reálné nebezpečí, že zejména v období víkendů či svátků budou mít tato zařízení s naplněním oznamovací povinnosti problém. A v dohledné době není reálné navýšení počtu personálu v sociálních službách, byť bychom si to v některých segmentech přáli. Je tedy na diskusi, zda najdeme politickou shodu na prodloužení navržené lhůty na 48 hodin, nebo případně na maximálně 72 hodin. Vzhledem k tomu, že pobyty v zařízení sociálních služeb v naprosté většině případů mají dlouhodobý charakter, neexistuje zde dle mého názoru významnější riziko z prodlení či omezení práv uživatelů sociálních služeb. Po diskusi jsem připraven v tomto ohledu případně navrhnout pozměňovací návrh.
Závěrem si dovoluji jako zpravodaj navrhnout propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení a v souladu s návrhem organizačního výboru doporučuji jako garanční výbor výbor pro sociální politiku. Zkrácení či prodloužení lhůty z pozice zpravodaje nenavrhuji. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za vaši zprávu, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášky paní poslankyně Hnykové, paní poslankyně Adamové a paní poslankyně Chalánkové. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, přeji vám hezké odpoledne.
Máme zde novelu zákona č. 108 o sociálních službách, sněmovní tisk 689, která navyšuje příspěvek na péči ve všech stupních o 10 %. Poslanecký klub Úsvit bude toto navýšení podporovat, protože si to nejen zdravotně postižení zaslouží po těch letech žádostí o navýšení. Příspěvek potřebují pro svůj život na zajištění pomůcek, služeb a také na financování pomoci s péčí jak rodinných příslušníků, tak i jiných osob, kteří poskytují péči v domácím prostředí a v pobytových zařízeních. Do této chvíle se nedá novele nic vytknout, snad jen že po těch letech by mohlo být navýšení vyšší a měla by být nastavena i pravidelná valorizace v zákoně.
Je tu jiný problém, a to s přiznáním a s přezkumem příspěvků na péči. V loňském roce jsem podala novelu tohoto zákona spolu se svými kolegy z Úsvitu a někteří z vás jste se pod tuto novelu podepsali, za což vám ještě jednou děkuji. Novela se týká právě posuzování tohoto příspěvku a chce návrat pravidel pro jeho přiznání před rok 2012, kdy se posuzovalo podle 36 úkonů místo dnešních deseti. Na semináři, který jsem uspořádala k tomuto tématu v Poslanecké sněmovně, zazněly neuvěřitelné výpovědi zdravotně postižených o tom, jak z ničeho nic přišli o příspěvek nebo jak jim byl podle nových parametrů přehodnocen, popřípadě jak o něj usilovali. Dovídali jsme se, že se řada zdravotně postižených po změně pravidel zázračně uzdravila a jejich zdravotní stav se výrazně zlepšil. Bohužel však pouze na papíře.
Zástupci Sdružení zdravotně postižených - na vysvětlenou dodávám, že je to organizace, která se nejvíce setkává s těmito problémy a řeší nápravu v praxi - se setkali s paní ministryní a žádali ji o změnu tohoto hodnocení. Nestalo se tomu tak. Uspořádali petici, pod kterou se během tří měsíců podepsalo 11 373 lidí, a poté ji předložili petičnímu výboru, který ji přijal. Zdravotně postižení v ní žádali Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby urychleně řešilo problematiku příspěvků na péči a navrátilo osobám se zdravotním postižením alespoň ta práva, která měly do roku 2012. Nestalo se tak, a tak jsme podali novelu zákona. V současné době se zákon otvírá a já doufám, že bude propuštěn do druhého čtení, ve kterém předložím pozměňovací návrh, který bude řešit tuto problematiku.
Další problematiku, kterou řeší tato novela, a bylo již o ní zmíněno, se dotýká, jak je popsáno v důvodové zprávě, subjektů, které vykonávají činnosti odpovídající sociálním službám, my to jednoduše nazýváme neregistrovaná zařízení. Touto problematikou jsme se v loňském roce na podvýboru pro nepojistné dávkové systémy, zdravotně postižené, seniory a sociálně ohrožené skupiny velmi intenzivně zajímali a řešili a očekávali jsme dřívější řešení. No budiž. Hlavně že ho máme aspoň teď. Zda to bude dostačující, teď nedokážu vyhodnotit. Jen si kladu otázku, jak je vůbec možné, že se v naší zemi poskytují služby v takových zařízeních, kde na to doplácejí ti nejkřehčí, a to jsou naši senioři, kteří potřebují kvalitní péči a pomoc. Když mi moje kolegyně z Brna vyprávěly, v jakém zuboženém stavu přebíraly klienty z Přerova, tak mi šla husí kůže. Na jedné straně vyžadujeme velmi kvalitní služby ve státních organizacích, a na druhé straně je zde povoleno poskytovat služby v takových zařízeních, které jsou nejčastěji vykonávány pouze na základě živnostenského oprávnění a prostřednictvím asistentů sociální péče.
V důvodové zprávě k této novele se dovídáme - cituji: "Je to nebezpečný jev, a to s ohledem na cílovou skupinu těchto služeb, do níž spadají osoby oslabené z důvodu své nemoci, věku, nebo zdravotního postižení. Riziko poskytování nekvalitní péče je příliš vysoké a zároveň zasahující nejen oblast lidské důstojnosti, ale i zdraví." Pak si kladu otázku, zda novela v této oblasti není pokrytectví. Bude to dostačující? Nebudou naši senioři trpět i nadále? Neměla by se paní ministryně a spolu s ní i celá vláda zamyslet nad tím a nehledat ještě razantnější řešení? V naší zemi existují i soukromí poskytovatelé, kteří se registrují a poskytují sociální služby podle tohoto zákona a splňují podmínky, co se týká standardů a personálního vybavení. Pokud to jde takto, tak proč neregistrovaná zařízení? Proto bych se přikláněla k tomu, abychom nepřipustili žádné neregistrované služby, a všechny bych je zrušila. Nesplňuješ podmínky, tak v této oblasti nemůžeš existovat.
Proto se ptám, paní ministryně, proč tak neučiníte. Vždyť i paní ombudsmanka a její úřad na tyto problémy dlouhodobě upozorňují. Pokud toto odhlasujeme, pak my všichni připouštíme, že s těmi nejslabšími se takto zachází, a uděláme jen menší zpřísnění. S tím se nemohu smířit. Přes dvě desítky let jsem pracovala v sociálních službách a snažila jsem se stále tyto služby zkvalitňovat, ale tohle je pro mě nepochopitelné, nepřípustné a neodpustitelné, takto zacházet se seniory a vystavovat staré lidi takové péči. Prosím, vážené dámy a pánové, zamysleme se nad touto problematikou a učiňme razantní řešení v tomto zákoně, aby staří lidé netrpěli.
Třetí oblast, kterou tento zákon řeší a nastavuje podrobnější právní úpravu, je úprava, která upřesňuje podmínky, za kterých je držení osoby v pobytových sociálních službách bez jejího souhlasu přípustné. Se vším souhlasím. Jen si kladu otázku, jak pracují sociální pracovníci, jak provádějí sociální šetření, jak dodržují standardy péče, ve kterých jsou jasně stanoveny podmínky přijetí uživatele do služby. A připomínám, při nástupu klienta se řídíme standardem č. 3, který je v příloze č. 2 vyhlášky 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v nichž se praví: "Poskytovatel má písemně zpracovaná vnitřní pravidla, podle kterých informuje zájemce o sociální službu srozumitelným způsobem a o možnostech a podmínkách poskytování sociální služby podle těchto pravidel postupuje." ***