(17.50 hodin)
Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom několik poznámek. Nechtěl jsem původně v téhle diskusi vystupovat. Víceméně se vrátím ke svému vystoupení, které tady bylo při senátní iniciativě v návrhu o Národním parku Šumava. Skutečně si v tomto s některými protagonisty, jejichž názory tady dnes zazněly, neporozumím. Pokud to má být národní park, tak má svá pravidla. To není o žádné ideologii, to je o nějakém celkovém zakotvení k přírodě. Tam se mají chránit procesy. Přijde mně absurdní, když někdo mluví o experimentech. Jestli někdo s přírodou experimentuje, tak je to člověk. Je otázka, zda lze nazývat vlastní přirozený vývoj přírody experimentem. Samozřejmě příroda sama o sobě experimentuje každou sekundu, to je logické. Experimentovala tak po miliony let a bude experimentovat i nadále.
Co se týká poslanců a poslankyň, které mají vazbu na Plzeňský kraj, tak bohužel z mého pohledu přesně tady předvádíte, že jste nepochopili, že ve vztahu k přírodě, že to je jaksi hodnota, kterou musí sdílet když už ne celý svět, celá Evropa, tak že už dneska ji sdílí minimálně náš národ. To znamená, že pro mě není relevantní, že se nikdo nediví, jak tady zaznělo, ať se nikdo nediví, já jsem z Plzeňského kraje nebo ho zastupuji. Je zajímavé, že tady padaly odkazy na občany, kteří žijí v Národním parku Šumava. Nikdo je neobtěžuje. Je škoda, že Ministerstvo životního prostředí nebo někdo se intenzivněji možná nevěnuje práci s tamními občany, aby je přesvědčil nějakou solidní kampaní a spoluprací ještě ve větším rozsahu, aby skutečně vzali za své, že budou žít a žijí v krajině, která bude postupně zvyšovat svoji hodnotu proti stávajícímu stavu a že z toho se dá velmi dobře žít. Ostatně už ta data, která tady při minulých diskusích kdysi speciálně k Šumavě padala, tak ukazovala, že vlastně tam je vyšší životní úroveň, resp. platová hladina než v jiných regionech republiky. Takže si myslím, že už se to tam ukazuje, a možná že intenzivnější spolupráce managementu národního parku s tamními obyvateli v tomto směru by byla velmi užitečná.
Na druhou stranu, když se zastáváte i občanů a máte obavy o jejich budoucnost, možnosti, tak jsem zvědav, jak se budete chovat, až tady budou chodit různé novely o rychlém vyvlastňování na třeba dopravní stavby, o nestandardních postupech, právo vlastnit a spravovat svůj majetek v jiných krajích, než je na Šumavě. Takže z tohoto pohledu asi nepřekvapí, že nesouhlasím s tím, aby se ten předklad zamítl, či dokonce se vracel k nějakému přepracování, protože to, co tady zaznívá od oponentů, a já neříkám, že ten zákon je úplně dobrý, ale od toho jsou ta další čtení, aby se když tak pozměňovacími návrhy ještě doplnil či pozměnil. Nicméně to, co tady jeho oponenti chtějí, tak v tom případě mají předložit zákon, který zruší Národní park Šumava a udělá z něj nějaké chráněné území nižší kategorie. Ale ty představy dohromady - nechat to volně, aby to dopadlo jako Krkonoše či jiné pohraniční hory, prostě nejde.
A zapomeňte na to, že nic se v přírodě nevrací do předchozího stavu. Nežijte v minulosti, koukejte spíš do budoucnosti, jak se může Šumava rozvíjet bez experimentů člověka. Věřte tomu, že ona vytvoří v průběhu několika desetiletí větší hodnoty, než jsou tam teď, než možná dokonce byly i v minulosti. Samozřejmě každá nostalgie má svoji cenu, ale odhoďte ji a zkuste koukat spíš dopředu. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Ještě v rozpravě pan kolega Robin Böhnisch nikoliv jako zpravodaj, ale v řádném vystoupení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Robin Böhnisch: Velmi děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, kandidáti na medaili Za zásluhy. Já si dovolím částečně shrnout po věcné stránce obecnou rozpravu teď ještě v obecné rozpravě a potom jako zpravodaj už si dovolím jenom shrnout ty povinné údaje, které se ode mne jako od zpravodaje očekávají.
V první řadě mi dovolte poznámku zdánlivě od věci. Několikrát tady zaznělo a zvykli jsme si na to říkat: Já jsem poslanec za Královéhradecký kraj, já jsem poslanec za Plzeňský kraj, já jsem poslankyně za Jihočeský kraj. Ne, my jsme poslanci Parlamentu České republiky zvolení v tom kterém kraji a naše role je stejná, ať dojedeme z Krkonoš na Šumavu nebo ze Šumavy do Jeseníků. Já se tímhle chci vrátit k meritu toho zákona. K meritu novely, která má stanovit pravidla pro dosavadní čtyři národní parky v České republice, které nejsou ani obecní, natož krajské, ale jsou národní. Všechny jsou unikátní. Unikátní není jenom Šumava, unikátní jsou Krkonoše s alpinskou tundrou, unikátní je Podyjí, unikátní je České Švýcarsko a unikátní je samozřejmě Šumava. Ano, Šumava je specifická. Je specifická v tom, že sedm obcí je přímo součástí národního parku a celkem 22 obcí je národním parkem tak či onak zasaženo. V případě Krkonoš, tady musím bohužel opravit svého vzácného kolegu, v případě Krkonoš jsou obce z národního parku vyjmuty a nejsou jeho součástí.
Dovolím si pár poznámek k některým vystupujícím. Prvním bude pan kolega Zahradník. Hned v úvodu mu dám za pravdu alespoň v části jeho projevu. Já souhlasím s tím, že úprava novely, která přišla z Legislativní rady vlády, neznamená ani zdaleka vylepšení návrhu. Konkrétně mám na mysli například § 20, kde se změnily pojmy "dohodne" a "projedná". Je to jeden z mála skutečně vážných výtek krkonošských obcí, krkonošských starostů k aktuální novele zákona. Já souhlasím s tím, že je potřeba zachovat termín "dohodne" v konečné podobě zákona, tak jak ho schválíme, protože si nemůžeme dovolit odstřihnout obce od rozhodování například o zonaci. A jsem přesvědčen, že to bude jeden z nejjednodušších úkonů ve výboru pro životní prostředí, který provedeme, který pozměňovací návrh navrhneme.
Několikrát tady zazněla výhrůžka padesáti a více procenty bezzásahového území v národních parcích. Ovšem nezaznělo, že je to opravdu, ale opravdu dlouhodobý plán, jak by měly naše národní parky vypadat. Ono to může být za padesát a může to být za sto let. Určitě to nebude za deset nebo dvacet let. Koneckonců na přání šumavských obcí máme 15leté moratorium na změny v zonaci jednotlivých národních parků. Paradoxem je, že v posledních dopisech, které ze Šumavy chodí, se tento jejich vlastní požadavek na 15leté moratorium stává problémem. Problémem i v Krkonoších. Místní starostové mi říkali: My nepotřebujeme 15leté moratorium na zonaci v Krkonošském národním parku. Pakliže se příroda nějakým způsobem vyvine, bude potřeba zonaci změnit. Není důvod blokovat takovou změnu 15letým moratoriem. Pakliže se dohodneme na tom, že nové znění bude takové, že 15leté moratorium platí pro ten případ, že se strany nedohodnou jinak, tak tam určitě 15leté moratorium můžeme nechat.
Zajímavou poznámku měl pan kolega Vilímec. On mluvil o ideové koncepci. A ano, idea, filozofie ochrany přírody, naše vlastní filozofie ochrany přírody každého z nás se vinula jako červená nit vystoupeními většinou odpůrců této novely. Ano, prostě někdo má představu pěstované přírody. Někdo má představu divoké přírody, v případě Šumavy divokého srdce Evropy. Je to otázka individuálního nastavení a já s tím nemám nejmenší problém. Jenom ale potom nedokládejme náš filozofický pohled na ochranu přírody často nesmyslnými nebo nepravdivými argumenty. ***