(16.00 hodin)
(pokračuje Nohavová)
Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že dojde ke snížení administrativy a zpřehlednění legislativy. I tato tvrzení jsou nepravdivá, protože novela upřednostňuje takzvaná opatření obecné povahy. Ta jsou ale administrativně náročnější, takže tvrdit, že budu používat administrativně náročnější postup, čímž dojde ke zmenšení administrativy, je směšné. Navíc pochopitelně tento postup radikálně rozšíří počet účastníků všech řízení. Zatímco dosud jsou účastníky řízení obce, kraje a vlastníci dotčených pozemků, nově to bude každý, kdo bude o sobě tvrdit, že jeho zájmy mohou být dotčeny. A každý z vás si jistě snadno vybaví řadu obstrukcí či přímo vyděračských případů, například při stavbě Temelína, kdy někdo tvrdil, že jeho zájmy mohou být tím či oním dotčeny, aby se za tučné odstupné svých připomínek vzdal. O účelových žalobách, přivazování se řetězy ke stromům a dalších akcích ani nemluvě.
Obdobně to platí i o legislativní přehlednosti. Kdo tvrdí, že jeden zákon bude přehlednější, když bude muset být trvale doplňován podzákonnými normami, tedy prováděcími vyhláškami, a dále upravován a měněn navrhovanými opatřeními obecné povahy, tak ten o tvorbě legislativy činnosti orgánů, potažmo soudů, nic neví, zatímco samostatné zákony pro jednotlivé národní parky by obsahovaly vše podstatné v jedné normě.
Ministerstvo životního prostředí dále tvrdí, že upřesňuje a zlepšuje postavení obcí v rozhodovacích procesech, že otevírá národní parky šetrnému turismu, a dokonce otevírá části prvních zón šetrné turistice. Všechna tato opatření jsou zčásti lež a zčásti nic nového. Postavení obcí se novelou radikálně zhorší. Zatímco dle dnešní úpravy je potřeba se s obcemi dohodnout, nově se to s nimi pouze projedná. Zatímco pro vstup do prvních zón je v současné době povolení orgánů ochrany přírody, které ho ale nerady vydávají, tak ministerstvo v rozporu s platnou legislativou tvrdí, že platný zákon o ochraně přírody vstup do prvních zón zakazuje. Nově má orgán ochrany přírody povolovat vstup do klidových území, tedy totéž, co je v současnosti, jen se nám tu trochu pomíchala terminologie, aby to tak nebilo do očí. O otevření první části prvních zón šetrné turistice není v návrhu zákona ani slovo. Jednak dle novely zákona žádná první zóna neexistuje, protože jde o takzvanou zónu přírodní, ale hlavně v klidových územích, která mají nahradit současné první zóny v souladu s vyhláškou a zákonem upravit pohyb na cestách. Vyhláška ale neexistuje a hlavně zákon v přírodní zóně v článku 18 stanovuje, že může vyhláška v této zóně povolit, a jakékoliv otevření v tomto výčtu chybí. Takže vyhláška, která by to povolovala, by tedy byla v přímém rozporu se zákonem. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.
V podstatě nic z toho, co Ministerstvo životního prostředí ve svém materiálu o zákonu, jeho přínosech či obsahu tvrdí, při bližším zkoumání a porovnání neobstojí. Vzhledem k rozsahu novely a zmatku v terminologii se v tom jen málokdo dokáže orientovat a na to zřejmě předkladatel spoléhá. Návrh zákona je minimálně legislativní paskvil a snaha tímto způsobem prosadit už mnohokrát odmítnutou snahu vytvořit z České republiky, nebo alespoň z její části skanzen a laboratoř pro pár extrémních ekologů. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, jak je navržena, je zcela chybná. Zhorší situaci na Šumavě, a proto navrhuji vrácení novely k přepracování s tím, že společně s novelou bude řešen zákon o Národním parku Šumava. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Nohavové. Hezké dobré odpoledne. Eviduji, paní poslankyně, váš návrh na vrácení předloženého návrhu k přepracování. Dalším řádně přihlášeným do diskuse je pan poslanec Karel Šidlo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, opět dostáváme k projednání legislativu, která přímo souvisí s Národním parkem Šumava. Složitost problému spočívá zejména v tom, zda je správné a potřebné projednat existenci Národního parku Šumava samostatným zákonem, anebo je již dostatečně ukotven v legislativě České republiky.
Nejdříve mi dovolte pohled na existující právní úpravu postavení Národního parku Šumava. Myslím si, že i po letech před přijímáním nové právní úpravy si je nutno položit otázky, zda vůbec právně Národní park Šumava existuje, zda existuje jeho zonace, zda právní předpisy vydávané Správou Národního parku Šumava jsou právními předpisy a zda Správa Národního parku Šumava byla řádně zřízena. Pro svoji argumentaci jsem využil právní rozbor a stanoviska právníků JUDr. Miroslava Sylly, Mgr. Jana Lega a JUDr. Petra Zahradníka, které byly předneseny na semináři v obci Modrava dne 21. září minulého roku. ***