(15.10 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Posiluje právní jistotu. Několikrát jsem připomněl, že vlastně tady vzniká legislativní chaos.
Stanovuje dlouhodobé cíle ochrany přírody. Ano, stanovuje je, ale tak, že vlastně zakotvuje cestu k divočině, k bezzásahovosti na více než poloviční rozloze území národního parku. A znovu připomínám odst. 4 § 18a - v zóně kulturní krajiny je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět národního parku a naplňování cílů ochrany národního parku. To je prostě deklarace toho stanoviska, toho paradigmatu, který mají ochránci přírody, ekologové, ekologičtí aktivisté. Bohužel od nich to přebírají i představitelé ministerstva, orgánů ochrany přírody, že nejlepší území národního parku je území bez lidí a lidská činnost je tam přijatelná pouze tehdy, má-li pomoci ke zlepšování ekosystémů, sečení a takové věci.
Mění pojem zonace. No to určitě ano, třístupňová je nahrazována pětistupňovou, tedy čtyři stupně plus klidové území. Takže v tomto pojetí není možné, aby obce byly součástí národního parku. Přitom ta managementová zonace, ty dílčí zóny nejsou vyhlašovány žádným zákonným ani podzákonným prostředkem ani opatřením obecné povahy. Vyhlašuje je orgán ochrany přírody. Obce mají judikát, bohužel prohrály soud, který říká, že k takovýmto managementovým opatřením je oprávněný orgán ochrany přírody, tedy ministr. Ministr bude moci o takto zásadních věcech rozhodovat ze své kanceláře.
Návštěvní řád, jehož postavení slibuje ministerstvo vylepšit, je vlastně degradován na bezcenný pokyn. Pouze obsahuje výčet toho, co je v parku zakázáno. Má přinést otevření části prvních zón šetrné turistice. No to určitě ne, protože vyhláškou ministerstva je třeba stanovit hranice klidových území, které slibují v našem zákoně zákonodárci, ovšem bohužel, žádná taková vyhláška zatím neexistuje. Nevíme, jaká to budou klidová území. Přitom v přírodní zóně je zakázáno provádět zásahy, které jsou v rozporu s cílem ochrany této zóny. A znovu říkám, není možná žádná výjimka. Mimo značené cesty se vstupovat nedá, protože v zákoně takového nic není.
Rozšiřuje roli obcí v rozhodování na území národního parku. Obce budou mít postavení dotčeného orgánu. To je prosím druhá věc. Samozřejmě obce mohou mít postavení dotčeného orgánu podle § 136 zákona 500, tedy správního řádu, ale pouze ve fázi přípravy opatření obecné povahy a pouze v tom případě, pokud se to týká jejich samosprávného územního celku, a tedy práva na území samosprávou. Ovšem tady žádné zákony právo na samosprávu nespecifikují kromě Ústavy České republiky a příslušných judikátů, což ovšem není novela zákona o ochraně přírody a krajiny.
Zákon zavádí jako nástroj, kterým by tyto věci měly být prosazovány, opatření obecné povahy jako nový rozhodující nástroj. Opatření obecné povahy je institut, který právě platí od roku 2004, kdy byl v zákoně 500, správní řád, definován paragrafy 171, 172 a dalšími, a tam je stanoveno, že k návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Tady si můžeme říci: Ano, tak to je přece dobré, ne? Tady by tady každý občan, který tam bydlí, mohl mít připomínky ke všemu, co se mu nelíbí. Ale pozor. Tady nejsou jenom občané, kteří žijí v tom území, ani jejich samospráva, tady jsou představitelé velké vlivné ekologické skupiny, kteří často chtějí rozhodovat, kteří často chtějí uplatnit svou ne samosprávně, ne volebně získanou moc a vliv a kteří pak mohou samozřejmě jakékoli opatření, které by mohlo pozitivně pro park, pro území, pro lidi, pro obce zafungovat, takto překazit.
Navíc opatření obecné povahy není dobrý nástroj. Tady je třeba připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu, který jednoznačně vymezil ve svém rozsudku číslo 1Ao 1/2005-98 limity využití institutu opatření obecné povahy. Tady musím ocitovat: "Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti. Slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona, a nikoli ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje." Čili tady ten judikát je důležitý pro vůbec charakteristiku nástroje, který ministerstvo k prosazování opatření v národních parcích chce používat.
K tomu, co jsem řekl, že změna zóny je možná za 15 let, už se vracet nebudu.
Ještě poslední věc tady v této mé části vystoupení. Je zde problematika, která není na první pohled čitelná, ale je to problematika dostupnosti území toho národního parku, problematika cest v národním parku. Tady je řečeno v přechodných ustanoveních odst. 7, že do doby vyhrazení označení cest v klidovém území podle § 17 odst. 2 zákona č. 114/1990 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se za vyhrazené a označené cesty považují cesty vyznačené se souhlasem orgánu přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí tohoto zákona, čili toho starého zákona. Tady je třeba říct, že zde není jasný pojem, co to znamená cesta vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, protože co je přesně definováno, je seznam cest, na které je vstup zakázán. Negativní vymezení, ale v žádném případě tady není pozitivní vymezení, tedy tím pádem nadále bude problematika dostupnosti území problematická, bude v rukou orgánu ochrany přírody, tedy ministerstva. Jen tu připomínám, kdo z vás si vzpomene na senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, tak tam vymezení cestní sítě přímo v zákonu bylo obsaženo.
Já tu musím připomenout ještě další věci. Já jsem u toho zákazu úprav toků a říček a potoků a nádrží. To se nebude smět udržovat v tom nejvíce chráněném území. Kdybychom se podívali na mapu, která mapovala teploty na konci léta loňského roku, tak to území Šumavy bylo nejvíce tmavé. Tam ta teplota byla nejvyšší, tam to sucho je nejmarkantnější. Není pravda, že suchý strom spotřebuje méně vody než živý strom, a proto je pro vodní hospodářství lepší. Tento blud snad dokonce někteří představitelé státní správy byli schopni šířit. Není tomu tak. Prostě Šumava potřebuje vodní hospodářství. Samozřejmě že takto přísné ochranné podmínky směřující k divočině tento proces maří a znemožňují a vodní hospodářství bude velmi velmi špatné.
Další zdůvodnění. Já prostě musím říct, a blížím se už tak k závěru svého vystoupení, že navrhuji zamítnout vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v prvním čtení, tedy tu novelu navrhuji zamítnout v prvním čtení. ***