(15.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
V zóně přírodě blízké je zakázáno provádět zásahy - opět... (Poslanec Laudát hovoří k řečníkovi mimo mikrofon.) V zóně přírodě blízké... to už jsem řekl. V zóně soustředěné péče... Pardon, tady - v zóně přírodě blízké...
Já tady musím upozornit na to, že původní text, který byl předán do Legislativní rady vlády - je to slovíčkaření, ale prosím pěkně, dovolte mi na to upozornit. V zóně přírodě blízké původní text byl "se neprovádějí zásahy". Legislativní rada vlády tam dala "je zakázáno provádět zásahy". Přitvrdila až na samu hranici tvrdosti. Dobře, pořád bych to chápal, jsou to ty chráněné zóny, kde lidé nebydlí, nehospodaří, tam mohou chodit jako turisté, tak dobře, tak je tedy trošku přiškrťme. Ale v zóně kulturní krajiny původně bylo napsáno před zásahem Legislativní rady: "V zóně kulturní krajiny lze realizovat opatření nebo zásahy, které neohrožují předmět ochrany přírody." Legislativní rada vlády to postavila na hlavu, v úplnou negaci toho. Je tam napsáno, že i v té zóně kulturní krajiny, tedy v zastavěných územích obcí, kde žijí lidé, kde se musí uživit, kde musí vychovávat svoje děti, kde musí normálně kulturně lidsky žít, je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět ochrany národního parku a naplňování cílů ochrany přírody. No kdo rozhodne, že to ohrožuje? Orgán ochrany přírody. Musím říct, že třeba na Šumavě, za kterou tady mluvím, a po pravdě řečeno, kvůli které tento zákon tady máme, není velká důvěra v orgány ochrany přírody. A znova opakuji: § 18a není paragrafem, který by umožňoval udělení výjimky.
Dámy a pánové, dalším takovým významným paragrafem, který chci zmínit a který doznal významné změny v Legislativní radě vlády, je § 20 Rada národního parku. To je iniciativní a konzultační orgán, který tradičně ministerstvo zřizuje, kam ministr jmenuje představitele obcí, všech těch 22 obcí z národního parku, na jejichž katastrech se park nachází a rozkládá, představitele krajů, ale i podnikatelské a vědecké veřejnosti. Ta rada se schází, má svůj výbor a vždycky, byť tomu bylo i za poměrně tvrdých střetů, se dařilo dosahovat nějakých rozumných výstupů. Nyní návrh, který vzešel z nějakého předchozího projednávání, tak jak přišel do Legislativní rady, obsahoval v § 20 odst. 3 slova, že orgán ochrany přírody národního parku je povinen dohodnout s radou všechna důležitá rozhodnutí, návrh klidových území, zásad péče a další. Dohodnout. Všichni tušíme, myslíme si, co znamená slovo dohodnout. Všichni nějak tak víme, že chce-li se dosáhnout dohody, musí oba ustoupit, musí se snažit přijít k nějakému konsenzu. V Legislativní radě vlády škrtli slovo dohodnout a nahradili je slovem projednat. Nyní už orgán ochrany přírody nemá povinnost dohodnout, ale projednat. Co to znamená projednat? Kdo jste se kdy zúčastnil nějakých procesů při povolování čehokoli s orgány ochrany přírody, s ministerstvem, víte, že se projedná, pozvou se příslušné zúčastněné strany k projednání, tam se to probere a orgán ochrany přírody rozhodne, jak chce. Čili dramatický zásah do, řekněme, práva obcí na samosprávné spravování svého území. Právo myslivosti, lesy - já nebudu teď dál tohle rozebírat. To jsou ty hlavní, základní momenty, které tady v tom návrhu Legislativní rada vlády dramaticky změnila. Tady mám § 43, který právě uvádí ty různé výjimky, a tam ten § 18a chybí, není tam.
A pak je tady poslední věc, kterou bych chtěl v téhle části svého vystoupení zmínit, a to jsou ta zrušovací ustanovení. Tady zákonodárce navrhuje zrušit všechny zákonné normy i podzákonné normy, kterými dosud byly parky vyhlašovány, čili jak vládní nařízení, kterým byl zřízen Národní park Šumava, Krkonoše, Podyjí, tak i ten zákon, kterým byl zřízen Národní park České Švýcarsko, a nechává to pouze na tomto zákonu. A přitom, když se vracím, jak jsem slíbil, na začátek, tak tento zákon nevyhlašuje žádné stávající parky, pouze ty nové. Pokud někdo bude takový blázen a národní park ještě u nás bude chtít vyhlásit - Křivoklátsko k tomu má bohužel už nakročeno - tak to bude muset učinit změnou tohoto zákona. Ale ty parky, které tady už dneska existují, nebudou mít žádný titul, kterým by byly vyhlášeny. Žádný aktuálně existující právní titul. Řeknete dobře, vždyť tady existují, mají své správy, mají své území, mapy. Dobře, ano, ale co když v budoucnosti změny, které na tom území nastanou, budou tak dramatické, tak fatální, že naši potomci si řeknou, kdo to tedy způsobil, podle jakého titulu mohl nechat to území svému osudu, takže zpustlo, zkamenělo, tak jak ho dneska vidíme? Bude hledat právní titul - ten nebude. I to je podle mě závada, kterou významně vytýkám tomuto návrhu zákona.
To byl, dámy a pánové, výstup z Legislativní rady vlády. Připomínám, že to, co bylo dohodnuto nebo co vyšlo z připomínkového meziresortního řízení, nebylo přijatelné ani pro obce, ani pro kraje. Legislativní rada to vychýlila, tu tětivu vychýlila ještě daleko dál k nepřijatelnosti. Teď už je to skutečně zavrženíhodné.
Pan ministr nebo jeho spolupracovníci předkládají celou řadu důvodů, kterými obhajují ten zákon. Říkají, co všechno on přinese, jaké argumenty skládají pro to, abyste zákon schválili, aby začal platit.
Sjednocuje pravidla pro všechny národní parky. Není tomu tak, není to pravda. Zatímco všechny ostatní tři parky budou mít jako základní územní strategii a identifikaci zonaci, na Šumavě, která je naprosto výjimečná, která je naprosto zvláštní jak svou rozlohou, tak i historií a současným stavem, bude ještě mít jednak tzv. dílčí plochy, jednak klidová území. Dílčí plochy A, B, C a D1, které vlastně překrývají stávající první zónu, budou těmi managementovými opatřeními, která vlastně stanoví tu nejpřísnější kategorii ochrany území. Podle plánu péče, který je připravovaný, který běží paralelně s tímto zákonem, navrhují ministerští úředníci ve shodě s ekology a vědci, aby toto chráněné bezzásahové území bylo na 52 % území národního parku.
Reaguje na současný moderní přístup k ochraně přírody. No, není tomu tak, opět. Náš zákon, novela zákona definuje precílový stav, který chceme dosáhnout, to je ta kýžená divočina v § 15 odst. 4, a svět naopak používá úměrnější metody, spíš hledá cestu, hledá souznění s regionem, s regionálními aktivitami, třeba zrovna Národní park Bavorský les je národním parkem, který přináší prospěch do svého okolí. Také má třetinovou rozlohu než Národní park Šumava.
Nezlobte se, přátelé, já mluvím o Šumavě. Řekl jsem to na začátku - tohle je vlastně lex Šumava, tohleto je zákon pro Šumavu a ty ostatní parky se s tím vezou.
Zpřehledňuje legislativu - no není to opět pravda. Legislativa by byla přehledná, kdyby každý národní park měl svůj vlastní zákon. Tento zákon kromě zákonem zakotvené zonace ještě bude obsahovat další identifikační prvky, a už jsem řekl, dílčí plochy atd.
Upřesňuje postavení obcí - no ano, upřesňuje tak, že dramaticky snižuje úlohu obcí. Namísto práva na dohodu mají obce pouze povinnost projednat.
Otevírá národní park šetrnému turismu - není to pravda. Klidová území jsou území s omezeným pohybem osob.***