(17.20 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Diskuse, která byla tehdy velmi bohatá, ukázala, že je namístě zvolit určitý kompromis, neboť vedle ryze účetního pohledu státního úředníka musíme akceptovat také určitou míru autonomie jednak územních samosprávných celků a samozřejmě i dalších veřejných subjektů, jako jsou třeba zdravotní pojišťovny. To, co je totiž výhodné pro Ministerstvo financí, může být nevýhodné anebo velmi komplikované pro tyto subjekty. Určitá míra rozumnosti přístupu je totiž nezbytná, pokud nechceme oživovat nějakou předlistopadovou praxi se Státní bankou československou.
Měl jsem za to až do tohoto návrhu, že ta diskuse vyústila v rozumné řešení, se kterým nakonec souhlasili, někdo více, někdo méně, všichni aktéři této diskuse. Kdo s tím tehdy nesouhlasil, byla opozice. Já jsem se dnes podíval, jak hlasovaly opoziční strany v tom minulém volebním období, tak i z pohledu dnešní optiky jaksi jiného složení vládní koalice musím říci, že tehdy člen vládní koalice - sociální demokracie odmítla všechny tyto návrhy. Jedním z těch, kdo hlasoval proti, byl i pan předseda Sklenák. Dokonce nepodpořila ani ten velmi kompromisní návrh, který se vrátil ze Senátu, kde se prodloužila lhůta povinnosti převést finanční prostředky pod státní pokladnu u příspěvkových organizací. Ani tam nikdo z tehdejších poslanců sociální demokracie nehlasoval pro. Jinak to byl sněmovní tisk 660, takže se určitě každý z těch, co zde byli v minulém období, může podívat, jak hlasoval.
Pan ministr zde v tom úvodním expozé hovořil, že jeho cílem je urychlit povinnost zrovna těch příspěvkových organizací státu převést své peněžní prostředky pod státní pokladnu o 15 měsíců. To by platilo, kdyby teoreticky ten zákon nabyl účinnosti 1. ledna, a pokud dobře počítám, tak dnes je 19. ledna, vím to dobře, poněvadž jsem včera měl svátek. Takže určitě 15 měsíců se nezvládne. Koneckonců ono to vyplývá i z některých pozměňovacích návrhů. Víte, v případě zvláště těch veřejných zdravotních pojišťoven je situace ještě daleko vážnější. Nejsem přesvědčen o tom, že zdravotní pojišťovny, které hospodaří s prostředky, jež jim svěřují také samotní pojištěnci, mají mít své účty podřízené státní pokladně. Taková změna je samozřejmě pro tyto pojišťovny nevýhodná a hlavně i pro pojištěnce zcela nevýhodná. O tom není vůbec sebemenší pochybnost. Koneckonců i v důvodové zprávě se píše, že snížení úrokových příjmů bude mít negativní dopad zhruba ve výši 100 milionů korun. Ani dotace státního rozpočtu tento dopad zcela nekompenzují, nehledě na to, že by se skutečně dostavily vážné překážky ve využívání některých bankovních instrumentů.
Chtěl bych se pozastavit nad jedním argumentem, který je také v té důvodové zprávě obsažen. V důvodové zprávě k zákonu se píše, že rizikem spojeným se stávajícím stavem - teď cituji - je především rostoucí mezinárodní kritika o neefektivním řízení hospodaření s veřejnými prostředky a zpožděný přístup k informacím, který silně omezuje jejich využitelnost v operativě. Kdybychom byli v situaci Řecka, tak bych to pochopil. Ale my nejsme v situaci Řecka, my jsme ve zcela jiné situaci, takže sotva nás může někdo kritizovat za nějaké neefektivní nakládání s veřejnými prostředky. To považuji za zcela absurdní argument.
Proč se tedy pan ministr snaží, nebo Ministerstvo financí, ale především asi pan ministr, podřídit další veřejné subjekty pod státní pokladnu? Ve hře dokonce byl návrh, aby byly podřízeny, a velmi vážně míněný návrh, aby byly podřízeny státní pokladně veřejné vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce. Tam to dokonce vypadalo, že to projde, ale pak nějak v rámci toho vnějšího připomínkového řízení návrhy byly staženy.
Pan ministr po svém nástupu, především v tom minulém roce, mluvil o tom, že bude snižovat zadlužení České republiky. Samozřejmě v případě vykazovaných schodků státního rozpočtu i v letošním roce byl vykázán schodek, tak může činit účetně. Buďto rozpuštění v oblasti naakumulovaných rezerv, které byly naakumulovány v poměrně velkém rozsahu za minulé volební období. To již provedl v minulém roce, kdy tyto rezervy rozpustil. V letošním roce zjistil, že se mu státní dluh i přes využívání těch stávajících cizích prostředků státní pokladny nedaří nadále absolutně snižovat.
Pan ministr kroutí hlavou, ale měl by se podívat, jak narostl absolutně státní dluh v minulém roce. Narostl o 9,3 miliardy korun. Pouze pan ministr, když jsem ho sledoval při tiskové konferenci, kterou vedl k pokladnímu plnění státního rozpočtu, opomenul tuto okolnost zmínit. Nevšiml jsem si, že by se pan ministr pochlubil, že v minulém roce se absolutně zvýšil státní dluh o 9,3 miliardy na bilion 673 miliard korun. Pan ministr se může kroutit, ale já mu ukážu i v jeho vlastních materiálech, že mám naprostou pravdu.
Samozřejmě že, a teď to nechci úplně pojímat úzce v souvislosti s blížícími se volbami i do Poslanecké sněmovny v příštím roce, ale i ministr financí potřebuje rozšířit objem finančních prostředků, se kterými může ve prospěch tzv. účetního snížení státního dluhu počítat, tak aby se v příštím roce mohl pochlubit, že se mu ten státní dluh až tolik nezvýšil.
Nebudu některé věci zde dopodrobna analyzovat. Já jsem měl docela naději, když jsem vystoupil v prvním čtení, že ať již rozpočtový výbor, nebo výbor zdravotnický - navrhl jsem tehdy, aby to projednal i výbor zdravotnictví - provedou určité změny v okruhu a výčtu povinných subjektů, které musí být převedeny pod státní pokladnu. Ukázalo se v případě rozpočtového výboru, že tomu tak není. Rozpočtový výbor v zásadě vládní návrh ponechal úplně ve stejném duchu. Musím říci, že zdravotnický výbor přišel alespoň s nějakým polovičatým řešením, dle mého soudu. Proto mi nezbývá nic jiného, byť nejsem ani člen rozpočtového výboru, ani výboru pro zdravotnictví, abych v podrobném čtení navrhl vyjmutí, a to trvalé vyjmutí, zdravotních pojišťoven, nejen Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale i ostatních zdravotních pojišťoven, z povinnosti převést ty prostředky pod státní pokladnu. Stejně tak ponechání toho termínu převodu pod státní pokladnu u příspěvkových organizací, protože kvůli nějakým 12 měsícům, protože když dobře počítám, pokud by vládní koalice tento návrh prohlasovala beze změny, tak stejně může být platný nebo účinný od 1. dubna, pak je tam nějaké devítiměsíční období, takže to nebude, pane ministře, 15 měsíců, ale maximálně 12 měsíců. A myslím, že kvůli tomu v podstatě demonstrovat v přímém přenosu nevypočitatelnost a neserióznost postupu státu, to za to nestojí.
Jediné, s čím nemám problém z hlediska převodu finančních prostředků pod státní pokladnu, je podřízenost účtů Správy železniční dopravní cesty. Tam je to, myslím, rozumné a tam určitě nebudu navrhovat žádnou změnu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Vilímcovi. Nyní s přednostním právem pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Můj předřečník měl už velmi vyčerpávající - ve smyslu informačně vyčerpávající přednes. Řekl víceméně vše, co tady mělo zaznít. Já bych vás tedy jenom velice krátce seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové, kteří by samozřejmě byli ochotni podpořit tuto novelu zákona, nicméně s jednou zásadní výhradou. A to je v okamžiku, kdy z této novely skutečně bude vyjmuto ono podřízení účtů zdravotních pojišťoven státní pokladně. S touto změnou zásadně nesouhlasíme, a pokud nebude z tohoto návrhu odstraněna, tzn. pokud neprojde ten pozměňovací návrh, o kterém tady mluvil můj předřečník, tak ve třetím čtení tuto novelu zákona nepodpoří poslanecký klub TOP 09 a Starostové. Děkuji. ***