(9.40 hodin)
(pokračuje Fiala)
Dotyční ekonomové dospívají k poznatku, že - cituji: "Zvýšení daní a sociálních odvodů přispívá zdaleka nejpodstatněji ze všech myslitelných faktorů k růstu objemu šedé ekonomiky." A citují tady přitom zhruba dvacet studií, které byly na toto téma dělány a které obsahují vlastně podobné závěry, ke kterým tito autoři dospěli. Čili k růstu šedé ekonomiky nejvíc přispívá to, že se zvyšují daně a sociální odvody, jak dokládají odborníci, kteří se tímto fenoménem dlouhodobě zabývali a zkoumali ho třeba na časové ose více než 30 let.
Daně a odvody vysvětlují v zemích OECD až 52 % velikosti šedé ekonomiky. Tato data budou zřejmě nepochybně platná a těžko zpochybnitelná, protože tato čísla korespondují velmi dobře s ekonometrickou analýzou dat za 21 vysoce vyspělých zemí OECD z let 1990 až 2005. Takže tady máte naprosto jasné a přesvědčivé závěry z respektovaných mezinárodních studií, které ukazují, co má vliv na velikost šedé ekonomiky, co má vliv na daňové úniky a co naopak vůbec žádný vliv na jejich snížení nemá.
Pokud budeme pokračovat v argumentech ať už ze studií OECD, nebo z respektovaných studií Larse Felda a Friedricha Schneidera, tak můžeme konstatovat, že za dalších zhruba 17 % šedé ekonomiky odpovídá kvalita institucí, respektive v tomto případě samozřejmě spíše jejich nekvalita, a dalších asi 9 % šedé ekonomiky se vytváří na základě regulací pracovního trhu a kvality, nebo spíše nekvality veřejných služeb. Vždy po devíti procentech, tedy regulace pracovního trhu a nekvalita, nebo kvalita, chcete-li, veřejných služeb. Mezi další faktory, které ještě mohou hrát určitou roli a které třeba musíme započítat do toho, co ovlivňuje vytváření ekonomiky, patří třeba úroveň ekonomického růstu nebo aktuální míra nezaměstnanosti. Samozřejmě při hospodářském útlumu dochází často k tomu, co ekonomové označují jako efekt substituce, tedy pracovníci, kteří jsou propouštěni v té oficiální sféře, v deklarované ekonomice, se uchylují do šedé ekonomiky, do šedé zóny, aby alespoň částečně nahradili výpadek příjmů, a to naštěstí v tomto období v této chvíli není případ ČR.
Takže když se podíváme na tato přesvědčivá čísla, na tyto přesvědčivé argumenty, pokud nechcete věřit mně tak těžko budete zpochybňovat mezinárodní respektované a vážně brané studie dlouhodobě dělané, tak z toho všeho vyplývá, kdybych to zestručnil a zjednodušil tak, abychom tomu rozuměli opravdu všichni: kdo chce zmenšit objem šedé ekonomiky, musí snížit daně a odvody. To je úplně jednoduchý závěr, ke kterému nás vybízí analýza výstupu svědeckých odborných studií na základě dlouhodobého sledování šedé ekonomiky v řadě zemí OECD.
A tady se zase dostáváme zpátky k elektronické evidenci tržeb a k problémům té samotné myšlenky, v čem je ta myšlenka chybná a špatná. Ten problém spočívá v tom, že se tady zavádí jakési opatření, které prokazatelně nemůže vést ke snížení šedé ekonomiky, a přitom se vynechávají jednodušší a mnohem správnější opatření, která by, jak vidíme i ze zahraničních zkušeností, šedou ekonomiku naopak mohla snižovat.
Když se vrátím k argumentaci, se kterou vystupuje Ministerstvo financí i sám pan ministr financí Babiš, tak se často setkáme s tím, že se argumentace o elektronické evidenci tržeb a její užitečnosti opírá o chorvatskou zkušenost. Mně samozřejmě, já už jsem to říkal, není vůbec jasné proč. Proč zrovna pořád budeme vytahovat to Chorvatsko. Když mluvím o šedé ekonomice, tak si jenom připomeňme: ČR dlouhodobě 15 %, průměr v EU dlouhodobě nějakých 18 %, velikost šedé ekonomiky v Chorvatsku odpovídá 28 %, někdy až 30. Zase jednoduchá matematika: podíl šedé ekonomiky v Chorvatsku je dvakrát rozsáhlejší než v ČR a my se blížíme, my jsme pod průměrem EU, blížíme se Německu, s Chorvatskem v této oblasti nemáme nic společného.
Když se podíváme na ty statistiky trochu dynamicky, nejenom staticky teď, ale podíváme se, jak se vyvíjejí ta čísla o velikosti šedé ekonomiky v poměru k HDP, tak zjistíme, že v ČR ten podíl klesá - a klesá bez uplatňované praxe elektronické evidence tržeb a pozor, klesá rychleji než v Chorvatsku. A to je také důležité podívat se na ten dynamický model. Podíl šedé ekonomiky v ČR klesá, do jisté míry klesá i v Chorvatsku, ale podíl šedé ekonomiky v ČR klesá rychleji než v Chorvatsku. Přitom v Chorvatsku je zavedena elektronická evidence tržeb, která by měla tento proces dynamizovat. Nic takového se neděje. Naopak ČR bez elektronické evidence tržeb má mnohem lepší výsledky. (V sále trvalý hluk.)
V letech, pro ty, kteří máte rádi čísla a věříte jim a nestačí vám tato moje argumentace, tak vám ta čísla uvedu. V letech 2012 až 2015 se velikost šedé ekonomiky v poměru k HDP snížila, klesla zhruba o 5,6 % v ČR, o 5,6 % mezi lety 2012 až 2015, zatímco v Chorvatsku s elektrickou evidencí tržeb to byla pouhá 4,5 %.
Pane předsedající, ta čísla jsou velice důležitá.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, čísla jsou velmi důležitá a zajímavá a já prosím Poslaneckou sněmovnu, aby těmto číslům věnovala pozornost.
Poslanec Petr Fiala: Takže já jenom krátce zopakuji poslední větu, ona je hodně závažná i z hlediska argumentace, se kterou vystupuje Ministerstvo financí. Tedy v ČR klesá prokazatelně podíl šedé ekonomiky. On trochu klesá i v Chorvatsku, ale v ČR ten pokles je dynamičtější. A je potřeba si zapamatovat ta čísla 5,6 % pokles v ČR, 4,5 % v Chorvatsku za období 2012 až 2015, přičemž - a to je důležité... Já jsem zvědav, jestli si to budete pamatovat a budete s tím potom argumentovat. Přičemž, a to asi nemusím připomínat, protože to všichni víte, v ČR nemáme zavedenou elektronickou evidenci tržeb, ani nebudeme mít, a v Chorvatsku ji zavedenu mají a ten efekt je takto špatný.
Podívejme se jinam, ať tedy neargumentujeme tím, čím argumentuje Ministerstvo financí, protože já tím Chorvatskem argumentuji opravdu nerad a jenom z donucení, protože to pořád slyším jako ten příklad fungující elektronické evidence tržeb. Ale podívejme se třeba do Švýcarska, kterým já argumentuji mnohem raději na rozdíl od jiných politiků ČR, kteří tak rádi říkají: "No my si nemůžeme dovolit to co Švýcarsko, Norsko, tam nikdy nebudeme". Tak já si myslím, že tam klidně můžeme být, akorát si nesmíme říkat, že tam nikdy nebudeme, že takové úrovně nedosáhneme. ***